Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Dnes večer nastane nejjasnější úplněk roku 2008

Dnes večer nastane nejjasnější úplněk roku 2008

Dva úplňky v roce 2004 se liší svojí vzdáleností od Země
Dva úplňky v roce 2004 se liší svojí vzdáleností od Země
Pokud se dnes v noci (z pátku 12. na sobotu 13. prosince) na krátko vyjasní, spatříme nejjasnější úplněk roku 2008. Díky vzájemné sešlosti několika faktorů, které tuto výjimečnou událost ovlivňují, bude úplňkový Měsíc měřitelně jasnější než obvykle. Nicméně na druhou stranu je tento úkaz spíše jen "estetickým" doplňkem v našem každodenním životě, neboť pro běžného člověka je tato událost jen málo citelná.

Měsíc dosáhne fáze úplňku 12. prosince v 17 hodin a 37 minut. Přibližně o 5.5 hodiny později bude k Zemi v této lunaci (doba oběhu Měsíce kolem Země) nejblíže, konkrétně 356 566 km.

Měsíc obíhá kolem Země po eliptické dráze. Je-li k Zemi nejblíže (v tzv. perigeu), leží od Země 356 410 km. Naopak nejdále je 406 740 km (v apogeu). Na obloze to tedy znamená, že se měsíční kotouč v okamžiku perigea zvětší o asi 14 % oproti apogeu. Pro představu je rozdíl obou vzdáleností podobný, jako kdybychom do přímky položili asi 4 a ¼ Země. V měřítku Země - Měsíc je však tento rozdíl poměrně malý, tudíž lidským okem jen těžko rozeznáme, že je Měsíc na obloze o něco větší než před 14 dny. Fotografií to však lze odhalit snadno - stačí pořídit dvě fotografie Měsíce, které se liší vzdáleností našeho přirozeného souputníka od Země (viz úvodní fotografie).

Co však je nejen měřitelné, ale pro ty pozornější i citelné, je jas Měsíce. Oproti okamžiku, kdy je Měsíc v úplňku nejdále od Země bude jas Měsíce asi o 30 % větší. Tím lépe ještě nahrává fakt, že měsíční úplňky bývají nejvýše nad obzorem v zimních měsících, tedy v době okolo zimního slunovratu. Ten nastane 21. prosince ve 13 hodin a 3 minuty (za pouhých 9 dní). Měsíc tak nalezneme kolem půlnoci velmi vysoko v souhvězdí Býka.

I když bude obloha zatažená, bude se nám zdát, že je jemně namodralá a ani v temné přírodní noci se nedočkáme úplné tmy. Naopak vyjasní-li se, bude možné za svitu měsíčního úplňku číst bez pomoci baterky text novin. Spíše však tomu nahraje právě ta souhra nejjasnějšího úplňku roku a značné výšky Měsíce nad obzorem, než pouhý fakt, že je úplněk jasnější než obvykle.

Zdroje:
[1] http://planety.astro.cz/zeme/38/
[2] http://science.nasa.gov/headlines/y2008/09dec_fullmoon.htm




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »