Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Velikonoční mise raketoplánu Discovery
Vít Straka Vytisknout článek

Velikonoční mise raketoplánu Discovery

go.jpg
Start raketoplánu Discovery k misi STS-131 na Mezinárodní kosmickou stanici je v plánu právě na Velikonoční pondělí. Půjde především o zásobovací a údržbářský let, při kterém raketoplánem pocestuje dopravní modul Leonardo. I když se provoz raketoplánů nezadržitelně blíží ke svému závěru, mohou mise těchto strojů ještě stále lámat rekordy.

Pohled do modulu Leonardo
Pohled do modulu Leonardo
Hlavním úkolem mise STS-131 bude doručit na ISS asi 8 tun vybavení - především zásob, užitečného nákladu a vědeckých přístrojů. Místo v nákladovém prostoru raketoplánu zaujme nákladní modul MPLM Leonardo. Moduly MPLM jsou italské výroby a světlo světa spatřily tři, z toho dva byly prodány NASA: Raffaello (má za sebou tři mise) a Leonardo (nyní poletí posedmé). Každý modul MPLM má tvar válce o délce 6,4 metru a průměru 4,5 metru a prázdný váží asi 4400 kilogramů. Při letu do vesmíru pojme skoro 10 tun vybavení. Během mise raketoplánu je modul připojen k ISS a otevřen pro posádku. Poskytuje veškerý komfort běžného staničního modulu (hermeticky uzavřený, naplněný dýchatelnou atmosférou, rozvody elektřiny a počítačové sítě, detektory ohně) takže astronauti do něj mohou bez problémů vstoupit a vyložit z něj náklad (při této misi to zabere celkem 100 hodin). Posléze je naplněn odpadem, dokončenými vědeckými experimenty a nepotřebným vybavením, vrácen do nákladového prostoru raketoplánu, v němž se vrátí na Zemi.

Při misi STS-131 v Leonardu najdeme například novou spací kóji pro členy posádky stanice, mrazák pro laboratorní vzorky, tělocvičný nástroj MARES pro fyzické cvičení astronautů a zkoumání působení stavu beztíže na jejich svaly nebo observatoř WORF, která bude skrz okno laboratoře Destiny pořizovat multispektrální obrázky Země i vesmíru.

Posádka STS-131
Posádka STS-131
Posádka raketoplánu na ISS uskuteční tři kosmické výstupy, při kterých dojde především na výměnu nádrže čpavku na pravé straně staničního "hřbetu." Cirkulující čpavek z těchto nádrží je používán k termoregulaci stanice. Nová nádrž, vynášená raketoplánem, váží asi 770 kilogramů.

A nyní slíbené rekordy. Během mise STS-131 budou poprvé v historii ve vesmíru pracovat zároveň čtyři ženy. V posádce raketoplánu najdeme tři a v dlouhodobé posádce ISS jednu. V posádce ISS najdeme také japonského astronauta a v posádce STS-131 japonskou astronautku, dva japonští astronauti se poprvé v historii potkají ve vesmíru. Během mise STS-131 bude na ISS celkem třináct lidí, toto ale nebude poprvé.

Posádku raketoplánu bude při misi STS-131 tvořit:

  • Velitel Alan Poindexter (na fotografii uprostřed)
    Kapitán amerického námořnictva, v NASA pracuje od roku 1998. Sloužil jako spojař v řídícím středisku v Houstonu a jako vedoucí astronaut v Kennedyho kosmickém středisku. Poprvé se do vesmíru podíval v únoru 2008 jako pilot mise Atlantis STS-122. Jako velitel bude zodpovědný za vykonání úkolů mise a aktivity posádky a raketoplánu. Bude také řídit raketoplán při příletu ke stanici a při přistání na Zemi.
  • Pilot James Dutton (třetí zleva)
    Roku 1991 promoval na U.S. Air Force Academy, v NASA pracuje od roku 2004. Sloužil jako spojař v řídícím středisku a má nalétáno více než 3300 hodin na 30 typech letadel. Tato mise bude jeho první cestou do vesmíru. Bude asistovat veliteli a řídit raketoplán během odletu od stanice.
  • Letový specialista Rick Mastracchio (druhý zprava)
    V NASA pracuje od roku 1990, původně jako letový kontrolor v Houstonu, jako astronaut vybrán roku 1996. Do vesmíru se podíval již dvakrát, při misi STS-106 a STS-118, při které absolvoval tři kosmické výstupy. Stejný počet výstupů ho čeká i při této misi.
  • Letová specialistka Dorothy Metcalf-Lindenburgerová (první zleva)
    Bývalá učitelka přírodních věd, podílela se také na geologickém výzkumu. V NASA pracuje od roku 2004, půjde o její první let do kosmu. Během mise bude zodpovědná za řízení robotické paže raketoplánu a koordinování kosmických výstupů.
  • Letová specialistka Stephanie Wilsonová (druhá zleva)
    Studovala na Harvardu, roku 1996 přestoupila z Jet Propulsion Laboratory do NASA. Tam původně pracovala na procedurách pro kosmické lety, poté jako spojařka v Houstonu. Má za sebou dva kosmické lety: STS-121 v roce 2006 a STS-120 v roce 2007. Během mise STS-131 bude řídit staniční robotickou paži a bude asistovat při navigaci během příletu a odletu od ISS.
  • Letová specialistka Naoko Yamazakiová (třetí zprava)
    V japonské kosmické agentuře JAXA pracuje od roku 1996, původně se zabývala vývojem nové kosmické techniky. Jako astronautka vybrána roku 1999, o pět let později začala pracovat v Houstonu. Při misi STS-131 bude zodpovědná za přivezený náklad a operace s ním. Bude to její první kosmický let.
  • Letový specialista Clayton Anderson (první zprava)
    V NASA pracoval původně jako manažer programu meziplanetárních sond Galileo a Magellan. Později byl manažerem Emergency Operations Center, do týmu astronautů vstoupil roku 1998. Má za sebou dlouhodobý pobyt na ISS (roku 2007 zde strávil 5 měsíců jako člen 15. dlouhodobé posádky). Při misi STS-131 absolvuje tři kosmické výstupy.
  • Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »