Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Problém s hydraulikou oddálil start raketoplánu Endeavour s Krtečkem na palubě
Vít Straka Vytisknout článek

Problém s hydraulikou oddálil start raketoplánu Endeavour s Krtečkem na palubě

titul.jpg Autor: NASA

Autor: NASA
Poslední dny odpočítávání ke startu raketoplánu Endeavour na jeho poslední misi proběhly až na pár výjimek vcelku hladce, jeho start byl stanoven na pátek 29. dubna. Konečně nadešel ten velký den. Posádka se oblékla do skafandrů a nastoupila do mikrobusu Astrovan, který dopravuje astronauty na startovací rampu. Ale Astrovan po cestě zastavil, otočil se a vracel se zpět. Co se stalo? Personál, doprovázející astronauty, byl informován o zrušení startu. Důvod? Problémy s hydraulikou.

Datum startu je nyní stanoveno na "ne dříve než" 10. května.

Bouře nad startovací rampou noc před startem. Autor: NASA
Bouře nad startovací rampou noc před startem.
Autor: NASA
Startu nebylo od počátku příliš nakloněno ani počasí. V noci na startovní den se přes kosmodrom přehnala poměrně silná bouře, která oddálila odsunutí rotační servisní struktury od raketoplánu o pět hodin. Počasí na kosmodromu sice dávalo startu 70procentní šanci, ale počasí na záložních letištích v západní Evropě, kde by raketoplán dosedl v případě potíží při stoupání do vesmíru, nevypadalo vůbec dobře. A špatné počasí na těchto letištích je samo o sobě důvodem ke zrušení startu. V den startu začala zlobit i technika: letoví kontroloři nebyli vůbec spokojeni s tlakem v palivové nádrži pravého motoru OMS, který byl vyšší, než by být měl. Tento problém měl být vyřešen propojením obou nádrží motorů OMS, což mělo tlak vyrovnat. Asi čtyři hodiny před plánovaným startem ale selhaly oba ohřívače kapaliny v hydraulické jednotce APU číslo 1 (raketoplán má celkem tři) a NASA rozhodla o odvolání startu.

Neovladatelný raketoplán

Selhání ohřívačů hydrazinu, používaného jako náplň hydraulických jednotek, by při startu znamenalo poměrně velký problém. Každá ze tří APU totiž řídí vychylování jednoho ze tří hlavních motorů SSME, které pohánějí raketoplán při cestě na oběžnou dráhu a čerpají palivo z externí nádrže. Jakmile by raketoplán vystoupal mimo atmosféru, mohlo by dojít k zamrznutí hydrazinu a silnému omezení manévrovacích možností stroje. NASA tedy raději start odvolala a začalo se s vypouštěním paliva z externí nádrže, po jehož dokončení technici vstoupili do zadní pohonné části raketoplánu a začali s pátráním po příčinách poruchy.

Nakonec bylo zjištěno, že chyba je v boxu ALCA-2, což je jednoduše řečeno krabička s vypínači, která má na starosti řízení toku elektřiny do potřebných systémů. Ohřívače tedy přestaly pracovat proto, že prostě nedostávaly energii.

Technici zahajují práce na odstranění vadného boxu v zadní pohonné části raketoplánu. Autor: NASA
Technici zahajují práce na odstranění vadného boxu v zadní pohonné části raketoplánu.
Autor: NASA
Technici mají v plánu box jednoduše celý vyjmout a nahradit záložním boxem, který je na kosmodromu k dispozici. Poté bude následovat asi dvoudenní testování nového boxu a příslušných systémů. Až bude toto hotovo, sejdou se opět manažeři a stanoví datum startu. Jeho stanovení je očekáváno v pátek 6. května.

Krátké startovací okno

Pokud by došlo k dalšímu odkladu startu, situace už by se stávala kritickou. Start raketoplánu totiž není možný od 19. května do 14. června kvůli tzv. slunečnímu "beta cutoutu". To je období, kdy je stanice po většinu oběhu Země vystavena slunečním paprskům a přehřívá se. V tomto období není žádoucí přítomnost raketoplánu.

Omezit Endeavour by také mohl plánovaný návrat lodi Sojuz TMA-20 s třemi členy posádky stanice, který je plánován na 24. května. Bezpečnostní předpisy a plány misí by mohly mít problém s přítomností raketoplánu během odletu Sojuzu. Odlet Sojuzu přitom není možné příliš odkládat, protože po určité době uplyne jeho "záruční lhůta" a není jisté, zda nebyl poškozen příliš dlouhým pobytem ve vesmíru.

Start mise STS-134 by tedy mohl velmi snadno sklouznout až na polovinu června, což by vedlo k odkladu také poslední mise STS-135, která má vzlétnout 28. června.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »