Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Poslední SOHO pohled na Venuši před mimořádným úkazem

Poslední SOHO pohled na Venuši před mimořádným úkazem

Venuše v korónografu LASCO C3 28. července 2011. Autor: SOHO
Venuše v korónografu LASCO C3 28. července 2011.
Autor: SOHO
Na snímcích z korónografu LASCO C3 družice SOHO můžete nyní kromě proměnlivých koronálních výtrysků sledovat i mimořádně jasný bod, který svou září doslova přepaluje citlivé pixely. Je to planeta Venuše, jejíž současný průchod zorným polem zmíněného korónografu je více než symbolický. Jde o poslední maximální úhlové přiblížení druhé planety Sluneční soustavy ke slunečnímu kotouči před nesmírně mimořádným nebeským úkazem, jehož budeme svědky v červnu příštího roku.

Jasnou planetu Venuši můžeme v těchto dnech obdivovat ve zorném poli korónografu LASCO C3. Jeho zorné pole zabírá kruhovou plochu o průměru zhruba 34 průměrů slunečního kotouče. Uprostřed je malý terčík, který zakrývá oslnivý sluneční kotouč a umožňuje tak astronomům sledovat procesy ve vizuálně slabé, ale nesmírně energetické a rozsáhlé vnější obálce Slunce zvané koróna. Kromě této obálky se na pozadí objevují i hvězdy, objekty vzdáleného nebe a samozřejmě planety. Venuše je tak jasná, že dochází k saturaci (přetečení) na pixelech ukazujících její obraz. To je důvod, proč v horizontální rovině nalevo i napravo od Venuše "trčí antény".

Planeta se vůči slunečnímu kotouči pohybuje zprava doleva. Ve skutečnosti je při pohledu ze Země na opačné straně za Sluncem a naše mateřská hvězda její kotouč osvětluje podobně jako Měsíc v úplňku. Od nás je tedy nejdál, nastává tzv. horní konjunkce. Ke slunečnímu kotouči se úhlově přiblíží nejvíce v úterý 16. srpna odpoledne, a to shora. Obě tělesa bude dělit oblouková vzdálenost jen málo přes 1° a jasná planeta bude proto doslova "lízat" okraj terčíku. Pro fajnšmekry nesporně velmi zajímavá, byť jen na internetu sledovatelná nebeská událost. Do konce srpna se pak Zemi podobná Venuše bude odsouvat k levému okraji pole, dokud z něj zcela nezmizí. V průběhu maximálního úhlového přiblížení projde i v horní polovině kamery LASCO C2, která snímá sluneční korónu s menším zorným polem. Tento symbolický průchod Venuše v nevelké úhlové vzdálenosti od Slunce bude posledním před na 105 let posledním přechodem Venuše přes Slunce, jehož budeme z části svědky.

Přechod Venuše v roce 2004. Autor: Stefan Saip
Přechod Venuše v roce 2004.
Autor: Stefan Saip
Po srpnové horní konjunkci Venuše se Sluncem se planeta odsune na soumračnou večerní oblohu. Zprvu bude velmi těžko pozorovatelná, neboť kvůli její poloze v nízkých letních souhvězdích bude zapadat jen krátce po západu Slunce a příležitost ji spatřit vám nabídnou jen některé hvězdárny na denní obloze. Situace se ale začne rapidně zlepšovat přibližně v polovině listopadu, kdy už bude planeta krátce zářit za soumraku jako večernice. Od poloviny ledna bude po západu Slunce již tak vysoko, že ji bude těžké po soumraku přehlédnout. V největší úhlové vzdálenosti od Slunce, tzv. maximální elongaci, ji zastihneme 27. března 2012. Od toho dne se pak začne její úhlová vzdálenost od Slunce neúprosně ukrádat a nadšenci tak začnou naplno odpočítávat dny k jejímu postupnému přiblížení ke slunečnímu kotouči. Ve druhé polovině května ji opět najdeme v korónografech, jak se tiše "plíží" ke Slunci. Odpočet skončí 6. června 2012 kýženým výjimečným úkazem.

Přechod Venuše přes Slunce 6. června 2012 bude poslední až do roku 2117. Nikdo současně žijící se toho úkazu nejspíše znovu nedožije. Češi mohou jásat dvojnásob, neboť tranzity Venuše nastávají vždy dva po 8 letech (v červnu nebo v prosinci) a další dvojici pak dělí 105 nebo 121 let. Z našeho území jsme byli svědky prvního z dvojice přechodů červnu roku 2004, a to v celém jeho průběhu. Ten druhý bude pozorovatelný jen z poslední přibližně čtvrtiny časně ráno po východu Slunce. Avšak i zmíněná chudá čtvrtina znamená téměř dvouhodinový pohled na Slunce s temnou "pihou" sunoucí se postupně k levému slunečnímu okraji.

Doporučujeme:
[1] Aktuální snímky Slunce
[2] Nejbližší tranzity planet v České republice
[3] Stránka věnovaná tranzitu venuše 6. června 2012




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »