< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Fotogalerie: Polostínové zatmění Měsíce
Petr Horálek Vytisknout článek

Fotogalerie: Polostínové zatmění Měsíce

Polotieňové zatmenie s koronou. Autor: Táňa Hojčová
Polotieňové zatmenie s koronou.
Autor: Táňa Hojčová
V sobotu 19. října 2013 časně ráno se vysoko nad českou kotlinou odehrálo nevýrazné zatmění Měsíce. Přestože decentní úkaz byl spíše v hledáčku majitelů fotoaparátů, zaujal i požítkáře s dalekohledem v ruce či bez něj. Možná i proto, že šlo do září roku 2015 o poslední zatmění Měsíce viditelné z naší země. Do redakce přišlo několik zdařilých fotografií, za něž autorům děkujeme.

Aktualizováno: 21. října 2013, 17:52 SELČ.

Své snímky zatmění do této galerie zasílejte přes formulář. Nezapomeňte, prosím, uvést všechny potřebné údaje podle vzoru uvedeném u jednotlivých políček formuláře. Galerie je řazená od nejnověji zaslaných pozorování. Zasílat můžete také do ČAM. Kromě této galerie můžete průběžně sledovat nejnovější snímky od čtenářů Astro.cz v automatizované galerii.

Fotogalerie čtenářů:

Měsíční závoj. Autor: Radka Pavlíková
Měsíční závoj.
Autor: Radka Pavlíková
 Jméno: Radka Pavlíková
Datum: 19. října 2013, 1:51 SELČ
Místo: Nové Město nad Metují
Poznámka: Fotoaparát: Olympus X-930 Tento snímek vznikl převráceně, je tedy otočen.
Lunar eclipse. Autor: Michal Lachký
Lunar eclipse.
Autor: Michal Lachký
 Jméno: Michal Lachký
Datum: 19. října 2013, 2:26 SELČ
Místo: Palárikovo
Poznámka: Fotené afokálne Canonom EOS 550D cez malí Newton 76/300+25mm okulár. Na snímkach bol upravený len kontrast a boli poskladané dokopy v Photoshope CS3. Počas pozorovania bolo úplne jasno a úkaz bol dobre viditeľný aj voľným okom. Stránky autora.

Další snímky

[1], [2], [3], [4]

Polotieňové zatmenie s koronou. Autor: Táňa Hojčová
Polotieňové zatmenie s koronou.
Autor: Táňa Hojčová
 Jméno: Táňa Hojčová
Datum: 19. října 2013, 1:59 SELČ
Místo: Bratislava
Poznámka: Fotoaparát Canon EOS 5D Mark III, EF 70-200 mm, f/2.8L IS USM - 70.0 mm, spracované v Photoshope.
Polotieňové zatmenie Mesiaca. Autor: Ivan Šranko
Polotieňové zatmenie Mesiaca.
Autor: Ivan Šranko
 Jméno: Ivan Šranko
Datum: 19. října 2013, 1:30 SELČ
Místo: Žiar nad Hronom, Slovensko
Poznámka: Nikon D40, Nikkor 55-200VR na 200 mm, fotené z ruky v časových intervaloch. Časy pri záberoch sú v SELČ.
Polostínové zatmění v barvách. Autor: Petr Horálek.
Polostínové zatmění v barvách.
Autor: Petr Horálek.
 Jméno: Petr Horálek
Datum: 19. října 2013, 1:55 SELČ
Místo: Ústupky
Poznámka: Jako zázrakem se právě před maximem úkazu křišťálově vyjasnilo a potemněmí Měsíce byl krásně vidět i očima... Canon 6D, MTO 10/1000, ISO 500, 6x1/400 s, složeno v Registax, o 40 % přisyceno.
Čiastočné zatmenie Mesiaca. Autor: Jaroslav Merc
Čiastočné zatmenie Mesiaca.
Autor: Jaroslav Merc
 Jméno: Jaroslav Merc
Datum: 18. října 2013, 22:42 SELČ
Místo: Košice
Poznámka: CANON EOS 600D.
Polostínové zatmění Měsíce. Autor: Vilém Heblík
Polostínové zatmění Měsíce.
Autor: Vilém Heblík
 Jméno: Vilém Heblík
Datum: 19. října 2013, 2:04 SELČ
Místo: Jezbořice
Poznámka: Na Pardubicku to nejdříve vypadalo, že oblačnost pozorování úkazu znemožní, nakonec však Měsíc v době maximální fáze polostínového zatmění začal prosvítat mezi mraky a o něco později se již oblačnost začala zcela rozpadat. A tak se toto na dlouhou dobu poslední zatmění, které bylo viditelné z ČR, podařilo odpozorovat a vyfotit i když polostínové zatmění není příliš výrazným jevem. První snímek je focený afokálně za dalekohledem R70/700 pomocí fotoaparátu Panasonic DMC-LZ7. Další snímky pořízeny fotoaparátem Canon EOS 1100D na stativu. Detail Měsíce s objektivem Sigma 70-300@300 mm, širokoúhlé snímky objektivem Canon 18-55@18 mm.

Další snímky

[1], [2], [3], [4]

Polostínové zatmění Měsíce. Autor: Antonín Hušek
Polostínové zatmění Měsíce.
Autor: Antonín Hušek
 Jméno: Antonín Hušek
Datum: 19. října 2013, 1:53 SELČ
Místo: Švihov
Poznámka: MAK 90/1250. Canon EOS 450D. Stránky autora.

Související a doporučujeme:
[1] Článek o úkazu
[2] Nejnovější snímky od čtenářů Astro.cz
[3] Fotogalerie na Spaceweather.com
[4] Předchozí fotogalerie na Astro.cz




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Další články autora (399)

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »