Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Neutrin je dostatek ale jsou jiná

Experimenty na detektoru slunečních neutrin Sudbury Neutrino Observatory (SNO) prokázaly, že Slunce produkuje množství neutrin, které je v souladu s předpovědmi současných teorií. Tato neutrina ovšem dorazí k naší planetě v různých formách. Ukazuje se tedy, že nesoulad mezi teoretickým a dosud pozorovaným počtem neutrin není způsoben neplatností teorie, ale změnami, kterým podléhají samotná neutrina při cestě z centrálních oblastí Slunce k detektoru na Zemi. Dosud totiž byla neutrinovými detektory zaznamenávána zhruba jen třetina předpovězeného počtu neutrin. Detektor SNO je umístněn dva kilometry pod povrchem v dole na nikl a využívá těžké vody, tedy vody, jejíž molekuly jsou tvořeny dvěma atomy deuteria a jedním atomem kyslíku. Při interakci neutrina - jež je jinak velmi málo reaktivní - je z molekuly uvolněn elektron pohybující se rychlostí vyšší než je rychlost světla ve vodě, v důsledku čehož produkuje záblesky tzv. Čerenkovova záření. Na rozdíl od předchozích experimentů je SNO citlivý i na další formy neutrin. Kromě elektronového neutrina, produkovaného právě při termonukleární reakci v jádře Slunce, je schopen zaznamena i neutrina tau a . Celkový počet detekovaných neutrin odpovídá počtu očekávaných elektronových neutrin. Sluneční fyzikové mohou být tedy spokojeni, ovšem pro jejich částicové kolegy vyvstává problém k řešení - proč a jak se elektronová neutrina cestou změní v neutrina dalších dvou typů.
Zdroj: Spacefligh Now ze dne 20. června
PK
Pavel Koten Úkazy

Výjimečný den 21. června

Dnešní den je z hlediska astronomického vskutku výjimečný. V 9:38 LSEČ dosáhlo Slunce nejvyššího bodu na své dráze po obloze, nastal letní slunovrat a začalo astronomické léto. Jen o několik hodin později jej zakryl Měsíc v novu a způsobil úplné zatmění Slunce pozorovatelné na jižní polokouli (viz. včerejší zpráva). A aby toho nebylo málo, je dnes vzájemná vzdálenost planet Země a Mars nejmenší za posledních dvanáct let. Mars je vzdálený pouhých 67 miliónů km a dominuje noční obloze. S jasností -2,3 magnitudy září na rozmezí souhvězdí Štíra a Střelce v blízkosti Mléčné dráhy a mlhoviny Trifid. Poloha v blízkosti nejjižnějšího bodu ekliptiky je sice výhodnější spíše pro pozorovatele na jižní polokouli, ale i z našich zeměpisných šířek je Mars dobře viditelný. Vychází po západu Slunce a v době mezi 22. a 2. hodinou je nepřehlédnutelný nepříliš vysoko nad jižním obzorem. Při úhlovém průměru 21 úhlových sekund lze za použití 12cm dalekohledu sledovat některé detaily na kotoučku planety. Mars je nyní tak jasný, že jej lze bez problémů spatřit i na přesvětlené obloze měst.
Zdroj: Science@NASA ze dne 21. června
PK
Luděk Vašta Ostatní

Slavnostní předání Nušlovy ceny

Pražská pobočka České astronomické společnosti ve spolupráci sHvězdárnou a planetáriem hl. m. Prahy vás zve na slavnostní předání Nušlovy ceny České astronomické společnosti za rok 2000 prof. RNDr.Miroslavu J. Plavcovi, DrSc. (University of California, Los Angeles), ježse uskuteční na Štefánikověhvězdárně v Praze na Petříně v úterý 7. srpna 2001 v 17 hodin.Slavnosti se zúčastní také Ing. Zdeňka Plavcová, CSc., jež patří kzakladatelům radiolokace meteorů na observatoři v Ondřejově.
Po slavnostním aktu proběhne veřejná beseda s manželyPlavcovými.
Luděk Vašta Sluneční soustava

Země nejdále od Slunce

Ve středu 4. července 2001 odpoledne bude Země nejdále od Slunce,něco málo přes 152 miliony kilometrů. Vzdálenost Země od Slunce se v průběhuroku mění, protože, jak zjistil Jan Kepler na počátku 17. století, planetyobíhají okolo Slunce po eliptických drahách a Země není výjimkou. V přísluníse pak naše planeta octne 2. ledna 2002, kdy vzdálenost Země od Slunce budejen asi 147 milionů kilometrů. Na severní polokouli máme díky tétosituaci o něco mírnější zimu (v zimě jsme blíže ke Slunci) i léto (jsme dáleod Slunce) než na polokouli jižní.
Luděk Vašta Sluneční soustava

Přiblížení planetky 1999 KW

V noci z 25. na 26. května 2001 se k Zemi na vzdálenost 4,8 milionukilometrů (0,0323 AU) přiblížila planetka 1999 KW4. Planetka byla tak blízko, že byla pozorovatelná i malými dalekohledy. I provědecká pracoviště však byla velmi zajímavá - nejen svým blízkým průletemokolo Země, ale i tím, že je tato planetka dvojitá. Těleso pozorovali iastronomové na Ondřejově a na Kleti.
Pavel Koten Úkazy

Úplné zatmění Slunce 21. června

První úplné zatmění Slunce nového tisíciletí a jediné v letošním roce se odehraje 21. června v oblasti jižní polokoule. Jako částečné bude zatmění pozorovatelné z části Jižní Ameriky, jižního Atlantiku, téměř celé Afriky a západní a jižní části Indického oceánu. Pás totality (úplného zatmění) široký 200 km začíná v oblasti jižního Atlantiku východně od břehů Jižní Ameriky, pokračuje přes Atlantik východním směrem, v Africe zasahuje Angolu, Zambii, Zimbabwe, Mozambik a Madagaskar a posléze končí v Indickém oceánu východně od Afriky. Úplné zatmění začíná ve 12:38 a končí v 15:32 LSEČ. Maximální délky 4 minuty 56 sekund dosáhne v 11:59 LSEČ v místě o souřadnicích 0,71 stupně východní délky a -11,59 jižní šířky, což je stále ještě v Atlantiku západně od břehů Afriky. Z našeho území nebude zatmění pozorovatelné ani jako částečné.
Zdroj: Science@NASA
a Total Solar Eclipse of 2001 June 21
Přímý internetový přenos zatmění na Exploration: Zambia Eclipse 2001
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Další důkazy pro vodu na Marsu

Nové snímky s vysokým rozlišením pořízené kosmickou sondou Mars Global Surveyor přinášejí nové důkazy pro existenci podpovrchové vody na Marsu ještě před 10 milióny lety. Vědci usuzují, že voda se nacházela ve vrstvě do pěti metrů pod povrchem. To by znamenalo, že by se zde mohla nalézat i dnes a to sice o dalších pět metrů hlouběji. Příznivý je i fakt, že podezřelá oblast se nalézá v blízkosti rovníku a je tedy mnohem lépe přístupná k výzkumu. Vědci nalezli shluky kuželů v oblastech Cerberus, Marte Valles a Amazonis Planitia. Tyto kužele jsou velmi podobné pozemským kuželům na Islandu, které vznikly při interakci žhavé lávy a podpovrchové vody. Láva zde (na Islandu) protékala mokřinami a pronikala průduchy do hloubky, kde ohřívala vodu. Když tlak vzniklé páry překonal tlak lávy, došlo k explozi, která stvořila kužel. Už studium snímků sond Viking přineslo podezření na tyto útvary, avšak teprve podrobnější snímky z MGS je umožnily skutečně identifikovat.
Zdroj: University of Arizona press release z 13. června
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Další meteorit z Marsu nalezen v Ománu

Švýcarští vědci oznámili nález v pořadí 18. meteoritu pocházejícího z Marsu. Meteorit o velikosti pěsti a hmotnosti 223,3 gramu dostal označení Sayh al Uhaymir 094 podle místa nálezu. Byl jedním ze zde nalezených 180 meteoritů. Od všech ostatních se na první pohled lišil barvou a tím, že nebyl magnetický. Vzhledem ke skutečnosti, že za 1 gram meteoritu z Marsu jsou sběratelé ochotni zaplatit tisíc dolarů, nacházejí se dnes téměř všechny předchozí nálezy v soukromých sbírkách a jsou pro vědce nedostupné. O to cennější je nález poslední. Rentgenová prohlídka nalezeného meteoritu ukazuje na překvapivě velký počet vnitřních dutin, které by mohly uchovávat zbytky atmosféry. To by mohlo přinést nová zjištění ohledně historie jak meteoritu tak i Marsu a dokonce i případného výskytu života na rudé planetě. Původ meteoritu byl určen na základě výskytu minerálů, měření izotopů kyslíku a celkového složení. Kámen byl zformován z roztavené lávy a je podobný kamenům vulkanického původu z naší planety. Podrobná analýza meteoritu potrvá řadu měsíců.
Zdroj: Space.Com z 15. června
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Rentgenové zdroje v Andromedě

Rentgenový dalekohled XMM-Newton Evropské kosmické agentury se v loňském roce v průběhu testovacího období zaměřil i na známou galaxii M31 v Andromedě a nalezl zde více než sto diskrétních zdrojů rtg. záření. Řada z nich je dvojhvězdnými systémy skládajícími se z normální hvězdy obíhající kolem bílého trpaslíka, neutronové hvězdy či černé díry. Nejvíce astronomy zaujal systém s bílým trpaslíkem, který vysílá pulsy rtg. záření s periodou téměř 900 sekund, což je nejkratší dosud pozorovaná perioda. Astronomy rovněž překvapila rtg. nova, která byla extrémně jasná v červenci, ale nebyla už vůbec pozorována v prosinci loňského roku. Tyto objekty uvolňují v krátké době enormní množství energie nejen v rtg. oboru spektra, ale i ve viditelném a UV záření. Ačkoliv podobných objektů bylo v naší Galaxii v průběhu uplynulých 30 let detekováno více než 30, fyzikální příčina těchto vzplanutí není dosud známa. Jedním z možných vysvětlení je pád velkého množství hmoty do černé díry. Poloha galaxie v Andromedě vůči naší vlastní Galaxii poskytuje výhodu pro studium rtg. objektů, protože se nacházející téměř ve stejné vzdálenosti a výhled na ně není zacloněn jako je tomu v případě řady podobných objektů v Mléčné dráze.
Zdroj: Space.Com ze 13. června
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Vzhůru na Merkur

Messenger, výprava k planetě Merkur, která by měla být zahájena v roce 2004, byla oficiálně schválena. Merkur byl doposud navštíven pouze kosmickou sondou Mariner 10, která v letech 1974 a 1975 třikrát prolétla v jeho blízkosti, ovšem shromáždila data pouze o jedné polovině povrchu planety. Sedm přístrojů na palubě sondy Messenger bude mít za úkol pořídit globální obraz této planety. Jedná se o kameru, laserový výškoměr, magnetometr a spektrometry. Merkur obíhá ve vzdálenosti 58 miliónů km od Slunce a vysoké teploty a intenzívní sluneční záření v jeho blízkosti ohrožují kosmické sondy. Proto bude Messenger vybaven ochranným keramickým štítem. Slunce je zde 11x jasnější než na Zemi. Pětileté putování sondy předcházející ročnímu výzkumu z oběžné dráhy planety bude zahrnovat dva blízké průlety kolem Venuše a dva kolem Merkuru za účelem využití gravitačního pole planet k úpravě dráhy sondy.
Zdroj: Spaceflight Now ze 6. června
PK
Karel Mokrý Ostatní

Obří okuláry, které spolknou kosmickou loď

Ve čtvrtek 14. června 2001 se od 18 hodin v kinosále Planetária Prahauskuteční přednáška Giant eyepieces that swallow spacecraft (Obří okuláry, které spolknou kosmickou loď), kterou přednese AlNagler.
Autor a výrobce moderních okulárů a pozorovací techniky Al Nagler budehovořit o své práci pro NASA a o výrobním programu své firmy Tele Vue.Přednáška bude tlumočena. Vstup pro veřejnost je možný, na rozdíl od členůČAS však tito posluchači zaplatí vstupné. Všichni jsou srdečně zváni.Přednášku organizuje Pražská pobočka ČAS.
Pavel Koten Sluneční soustava

Roční období na Saturnu

Nově zveřejněná sekvence snímků pořízených HST ukazuje časové změny prstenců Saturnu. Snímky byly pořízeny v letech 1996 až 2000. Rovník této planety svírá s ekliptikou úhel 27 stupňů, což je téměř stejné jako v případě Země (23 stupňů). Na Saturnu se tak v průběhu 29 let, což je oběžná doba planety kolem Slunce, střídají roční období podobně jako na naší planetě. V roce 1996 nastala rovnodennost a prstence byly při pohled ze Země uzavřené jak ukazuje první snímek ze sekvence. Naopak na posledním snímku pořízeném na konci roku 2000 jsou prstence téměř maximálně rozevřené a na severní polokouli planety nastává zimní slunovrat. Astronomové na podobných snímcích studují detailní změny jasnosti a barvy prstenců, které mohou napovědět o jejich složení, vzniku a budoucím vývoji. Prstence jsou tvořeny vodním ledem a prachem a jejich celková šířka je pouhých deset metrů. Gravitační pole planety brání jejich shlukování a vytvoření měsíce. Bledě rudá barva naznačuje přítomnost organického materiálu. K Saturnu míří sonda Cassini, která by sem měla dorazit v roce 2004 a věnovat se detailnímu studiu této planety a jejího systému.
Zdroj: Space Telescope Science Institute ze 7. června
PK
Pavel Koten Ostatní

Nový katalog s miliardou objektů

Společným, sedmiletým úsilím astronomů ze Space Telescope Science Institute (STScI) a Osservatorio Astronomico di Torino byl vytvořen nový, rozsáhlý katalog hvězd a galaxií obsahující téměř miliardu objektů s jasností do 19. hvězdné velikosti. Tzv. Guide Star Catalog II (GSCII) nahradí dosud používaný GSC, který zahrnoval objekty do 15. magnitudy. Katalogy GSC slouží pro navigaci HST a dalších velkých dalekohledů jako jsou například VLT či Gemini. Nový katalog vznikl přefotografováním celé oblohy na skleněné fotografické desky pomocí Schmidtových dalekohledů na Mt. Palomaru na severní polokouli a na Anglo-Australian Observatory na jižní polokouli. Vytvoření katalogu zahrnovalo digitalizaci 4400 desek (ve třech barvách - modrá, červená, infračervená) a jejich velmi precizní měření. Každý pixel digitalizovaného snímku koresponduje s jednou úhlovou sekundou na obloze. Výsledná databáze má objem 8 terabytů. U každé hvězdy je uvedena poloha na obloze, údaje o jasnosti a barvě. Autoři plánují v průběhu příštího roku zveřejnit katalog doplněný o objekty do 20. magnitudy a o informace o vlastním pohybu hvězd.
Zdroj: STScI Press release ze 4. června
PK
Pavel Koten Hvězdy

Pás asteroidů kolem hvězdy zeta Leporis

Astronomové z University of California L.A. (UCLA) nalezli důkazy pro existenci velkého pásu asteroidů v blízkosti hvězdy zeta Leporis (HR1998) ležící ve vzdálenosti 70 sv. r. od Slunce. Zeta Lep je velmi mladá hvězda, její stáří je kolem 100 miliónů let, tedy srovnatelné se stářím Slunce v době, kdy se formovaly planety jako naše Země. Pozorování pomocí infračervené kamery na Keckově 10m dalekohledu odhalila přítomnost prachu v oblasti o poloměru 12,2 AU od centrální hvězdy, který září v infračerveném oboru spektra. Pozorováním provedeným na dvou různých vlnových délkách byla zjištěna průměrná teplota prachu. Hodnota kolem 340 K (necelých 70 C) je poměrně vysoká pro takový materiál a naznačuje přítomnost prachu až do vzdálenosti pouhých 2,5 AU od hvězdy. Astronomové usuzují, že prach zde vznikl při srážkách větších těles, která by mohla připomínat planetky v naší vlastní planetární soustavě. Dalším krokem bude pořízení infračervených spekter tohoto zářícího materiálu, která prozradí jeho složení. Astronomy zajímá, zda jsou asteroidy v okolí hvězdy zeta Leporis podobné asteroidům ve Sluneční soustavě.
Zdroj: UCLA Press release ze 4. června
PK
Pavel Koten Kosmonautika

První let X-43A skončil neúspěchem

První let experimentálního prototypu letadla X-43A skončil v sobotu vlastně dříve než vůbec začal. Letoun měl vynést do výšky 33 km nad povrchem upravený první stupeň nosné rakety Pegasus startující z paluby bombardéru B-52. Ovšem několik sekund po uvolnění z pod křídla bombardéru se raketa vymkla kontrole a začala se odchylovat od stanoveného kurzu, načež byla na příkaz z řídícího střediska zničena. Prototyp měl být urychlen na sedminásobek rychlosti zvuku a poté deset sekund letět poháněn vlastním motorem, čímž by byl ustanoven nový rychlostní rekord. Motor "scramjet" získává kyslík přímo ze vzduchu, což znamená značnou úsporu hmotnosti oproti konvenčním raketám, které si jeho zásoby vezou sebou. Konečným výsledkem může být zvyšení nosnosti či prodloužení doletu. Experiment byl součástí projektu "Hyper-X", jehož cílem je učinit kosmické lety mnohem běžnějšími a výrazně zrychlit leteckou dopravu. K dispozici jsou ještě další dva prototypy. Neúspěch rakety Pegasus může vážně ohrozit start vědecké družice HESSI, kterou by podle plánu měla 7. června vynést na oběžnou dráhu právě tato raketa.
Zdroj: Spaceflight Now ze 3. června
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Výprava Deep Impact dostala zelenou

Kosmická agentura NASA schválila vývoj nové kosmické sondy v rámci programu Discovery. Výprava Deep Impact bude mít za úkol zkoumat materiál nacházející se pod povrchem komety. K tomuto účelu bude na palubě sondy uložen projektil o hmotnosti 350 kg, vybavený kamerou, který sonda pro průletu v blízkosti komety vystřelí. Projektil by měl dopadnout na povrch komety rychlostí přibližně 36 000 km/hod. a vyhloubit zde kráter o rozloze fotbalového hřiště a hloubce několika desítek metrů. Na vyvržený materiál z komety se zaměří jak kamera a infračervený spektrometr na palubě sondy, tak i pozemské dalekohledy. Jejich cílem bude studium čerstvých ledových trosek a vůbec poprvé odhaleného původního materiálu komety. Celková cena výpravy by měla činit 279 miliónů dolarů, předpokládaný start je v lednu 2004 a setkání s kometou je plánováno na červenec 2005. Kometa Tempel 1 byla objevena v roce 1867 a kolem Slunce oběhne každých 5,5 roku.
Zdroj: NASA Press release z 24. května
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Sonda Galileo v blízkosti měsíce Kalisto

Sonda Galileo uskutečnila 25. května vůbec nejbližší průlet kolem některého z velkých Jupiterových měsíců, když prolétla ve vzdálenosti pouhých 138 km od povrchu měsíce Kalisto. Hlavním cílem této akce bylo využití gravitace měsíce k úpravě dráhy sondy tak, aby se mohla v srpnu přiblížit k vulkanickému měsíci Io. Průletu bylo samozřejmě využito i k dalšímu průzkumu těžce kráterovaného povrchu měsíce Kalisto. Všechny přístroje podle prvních zpráv pracovaly normálně, dokonce i kamera, která krátce předtím vykazovala anomální chování. O dva dny dříve totiž sonda prolétla ve vzdálenosti 460 000 km od horní vrstvy oblačnosti Jupitera a obdržela další dávku intenzívního záření, které způsobilo zmíněné problémy s kamerou. Sonda během své historie dostala už více než třikrát větší kumulativní dávku záření než na jakou byla konstruována. Během následujících dvou měsíců by měla být získaná data odeslána na Zemi. Ve spojení nyní nastane dvoutýdenní přerušení způsobené konjunkcí Jupitera se Sluncem.
Zdroj: JPL Press release z 25. května
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Binární planetka prolétla v blízkosti Země

Planetka s označením 1999 KW4 prolétla v noci z 25. na 26. května ve vzdálenosti 4,8 miliónu km (0,0323 AU) od Země. Dotyčná planetka je typu Aten, k Zemi se přibližuje na minimání vzdálenost 0,03 AU a patří mezi tzv. potenciálně nebezpečné asteroidy (Potentially-Hazardous Asteroids). Současné přiblížení je nejmenší až do roku 2036, kdy se planetka dostane do vzdálenosti pouhých 0,016 AU od naší planety. Ze všech známých planetek má nejkratší oběžnou dobu, která činí jenom 188 dnů. V průběhu letošního přiblížení dosáhla jasnosti 10,8 magnitudy a nacházela se v souhvězdí Hada. Po obloze se pohybovala velmi rychle, její úhlová rychlost činila 53''/min. Jen několik dnů před tímto průletem byla radarem v Goldstone potvrzena podvojnost této planetky. Ostatně podezření na její podvojnost měli astronomové v Ondřejově už od června loňského roku.
Zdroj: Planetka 1999 KW4 AsÚ AVČR Ondřejov
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Struktura ranného vesmíru

Pozorování velmi slabých objektů nacházejících se v blízkosti vzdáleného quasaru Q1205-30 provedená pomocí 8,2m dalekohledu VLT ANTU naznačila, že počítačové modely struktury velmi ranného vesmíru jsou správné. Astronomové pozorovali objekty s rudým posuvem z=3,04 ležící ve vzdálenosti kolem 13 miliard světelných roků. V důsledku tohoto vysokého posuvu je možno sledovat spektrální čáru vodíku Lyman-alfa (ležící v UV oboru spektra) v oblasti viditelného spektra na vlnové délce 490 nm. Velmi úzký spektrální filtr připojený k 3,58m dalekohledu NTT byl použit pro detekci objektů ležící právě v dané vzdálenosti. Poté bylo možné díky vynikajícím schopnostem dalekohledu ANTU a spektrografu FORS1 pořídit spektra devíti objektů a určit přesně jejich rudý posuv. Kombinací se souřadnicemi na obloze byla vytvořena 3D mapa, která ukazuje, že všechny objekty leží uvnitř úzkého, velmi dobře definovaného vlákna. Podle modelů se hmota v ranném vesmíru soustředila právě do vláken tvořících jakousi síť. V uzlech této sítě se hmota soustředila a vznikly zde galaktické kupy.
Zdroj: ESO Press release z 18. května
PK


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »