Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Astronomové objevili organické molekuly v atmosféře exoplanety
Vít Straka Vytisknout článek

Astronomové objevili organické molekuly v atmosféře exoplanety

Malířova představa exoplanety
Malířova představa exoplanety
Vědeckému týmu NASA se nedávno už podruhé v poměrně krátké době podařilo detekovat v atmosféře planety, jež se nachází mimo náš solární systém, organické látky, konkrétně šlo o vodu, metan a oxid uhličitý, tyto látky jsou pro vznik života na dané planetě velmi důležité. V tomto případě se bohužel nepodaří na dotyčné planetě vypátrat i zelené mužíky, protože je neobyvatelná. Tento objev ale znamená důležitý krok k budoucím technologiím, které budou schopny případný život vypátrat.

Vědci použili ke svému objevu rozbory světelného spektra exoplanety, pořízené Hubbleovým a Spitzerovým teleskopem (oba krouží po oběžné dráze kolem Země). Přístroje Hubbleova dalekohledu detekovaly molekuly a technika Spitzerova teleskopu zase měřila jejich množství. I přes objevení důležitých látek pro vznik života na exoplanetě HD 209458b ale život existovat nemůže, protože jde o horkého plynného veleobra, dokonce ještě většího než Jupiter. Takovéto planety jsou zpravidla tvořeny především plynem a mají jen malé kamenné jádro. Pro doplnění, planeta HD 209458b obíhá okolo hvězdy srovnatelné se Sluncem ve vzdálenosti asi 150 světelných let v souhvězdí Pegas.

Hubbleův teleskop na oběžné dráze
Hubbleův teleskop na oběžné dráze
Podobný objev se podařil již v prosinci 2008, kdy byly v atmosféře exoplanety HD 189733b (taktéž plynný obr, velikosti Jupitera) detekovány metan, oxid uhličitý a vodní pára. Vědci mají nyní možnost srovnat atmosféry obou planet. Množství vody a oxidu uhličitého v atmosférách obou planet jsou srovnatelná, což ale neplatí o množství metanu, kterým se planety liší. Podle vedoucího vědeckého týmu v Jet Propulsion Laboratory v Kalifornii Marka Swaina to značí pravděpodobně nějakou nezvyklou událost při vzniku jedné z planet.

I když život neexistuje ani na jedné z těchto dvou planet, objevy dotyčných látek v jejich atmosférách nás posunují kupředu do doby, kdy budeme schopni případné známky života pomocí teleskopů objevit na menších terestrických planetách (např. Země), kde mohou opravdu znamenat přítomnost organismů. Podle odhadu vědců nás od takové doby dělí asi 10 let. Dodejme, že hledání exoplanet, podobných Zemi, je hlavním úkolem dalekohledu Kepler, vypuštěného do vesmíru letos v březnu.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »