Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Astronomové pátrají po miniaturních planetárních soustavách

Astronomové pátrají po miniaturních planetárních soustavách

solarsystem.jpg
Astronomové použili kombinaci pozemních dalekohledů a astronomických družic na oběžné dráze kolem Země k pátrání po "nedorostlých" málo hmotných hvězdách, jejichž hmotnosti jsou menší než 1/100 hmotnosti Slunce. Chtějí také zjistit, zda při jejich zrodu vznikají rovněž planetární soustavy. V tomto případě se jedná o nejmenší známé hvězdám podobné objekty, kolem nichž mohou vznikat protoplanetární disky z prachu, plynů a kamení, z nichž jednoho dne snad mohou vzniknout malé planety, které tak vytvoří miniaturní planetární systém.

Vedoucím týmu astronomů, pátrajícího po hnědých trpaslících, je Kevin Luhman, profesor astronomie a astrofyziky Penn State University. Jimi objevený hnědý trpaslík má hmotnost, která maximálně 8krát převyšuje hmotnost planety Jupiter. Hmotnosti hnědých trpaslíků jsou tak malé, že v jejich nitrech nemůže dojít k zažehnutí termojaderných reakcí, které probíhají například v nitru našeho Slunce.

"Naším cílem je zjistit, zda i malá "slunce" mohou mít svůj planetární systém," říká Luhman. "Objevili jsme hvězdu, která je svým průměrem srovnatelná s planetami. Je otázkou, jak nazývat tělesa vzniklá v protoplanetárním disku kolem této malé hvězdy: planety nebo měsíce?"

Jestliže podmínky v protoplanetárním disku umožní vznik planet, vytvoří se zde miniaturní verze Sluneční soustavy - s centrální hvězdou (sluncem - hnědým trpaslíkem) a planetami, jejichž oběžné dráhy jsou mnohem blíže než například v naší Sluneční soustavě.

Tým astronomů objevil hnědého trpaslíka o hmotnosti 8krát převyšující hmotnost planety Jupiter, kolem něhož existuje protoplanetární disk. Hnědý trpaslík obdržel označení Cha 110913-773444. K jeho objevu použili astronomové družice Spitzer Space Telescope a Hubble Space Telescope, a dále dva pozemní dalekohledy v chilských Andách: Blanco Telescope na Cerro Tololo (průměr objektivu 4 m) a Gemini South Telescope (průměr objektivu 8 m).

Hnědý trpaslík Cha 110913-773444 se nachází ve vzdálenosti 500 světelných roků, v souhvězdí Chameleona. Jeho stáří bylo určeno na pouhé 2 milióny roků (stáří Slunce je 4,5 miliardy roků). Protoplanetární prachoplynný disk kolem hnědého trpaslíka byl zaregistrován pouze pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu. V průběhu dalšího vývoje zde mohou vzniknout planety.Dříve objevený hnědý trpaslík OTS 44 o hmotnosti 15 hmotností Jupitera je rovněž obklopen protoplanetárním diskem. Objev byl učiněn rovněž na základě pozorování pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu.

Na připojeném obrázku je porovnání hypotetické planetární soustavy kolem hnědého trpaslíka Cha 110913-773444 (vpravo nahoře) s planetární soustavou kolem hvězdy 55 Cancri (v souhvězdí Raka), jejíž hmotnost je srovnatelná s hmotností Slunce. Doposud byly u této hvězdy objeveny 4 planety, nelze vyloučit ani přítomnost několika menších planet zemského typu.

Hmotnost hnědého trpaslíka Cha 110913-773444 je srovnatelná s hmotností některých v nedávné době objevených exoplanet, obíhajících kolem blízkých hvězd, podobných Slunci. Astronomové se domnívají, že i kolem málo hmotných objektů - hnědých trpaslíků - mohou vzniknout plynné planety (malí plynní "obři") a několik kamenných planet zemského typu.

Zdroj: www.science
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »