Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Exoplanetární proutkaři
Petr Kubala Vytisknout článek

Exoplanetární proutkaři

Epsilon-eridani.jpg
Je to neuvěřitelný paradox, ale první regulérní exoplaneta byla objevena až 5 let po vypuštění Hubblova kosmického dalekohledu (HST) a přitom právě tato legendární vesmírná observatoř objevila vodní molekuly v atmosféře planety, obíhající okolo cizí hvězdy. Tento fakt poměrně jednoznačně dokazuje, jak rychlým tempem se výzkum exoplanet ubírá. Exoplaneta, u které HST detekoval stopy vodních molekul vody v atmosféře, patří do skupiny horkých jupiterů. Jak ale nalézt stopy vody u planet, které jsou podobné Zemi a navíc na jejích povrchu? Astronomové z Penn State a University of Hawaii přicházejí z řešením…

Stopy vody byly zatím detekovány pomocí HST a kosmického dalekohledu Spitzer u exoplanet HD 209458b a HD 189733b. Jedná se ovšem o obří plynné planety. Při výzkumu atmosféry se požívá tranzitní metoda. Nejdříve se získá spektrum mateřské hvězdy a poté spektrum z přicházejícího světla hvězda + planeta. Odečtením obou měření získáme spektrum samotné planety.

Astronomové zatím nacházejí spíše velmi hmotné planety, které obíhají kolem svých hvězd velmi blízko, ale jak se zlepšuje technika, přibližují se astronomové svými objevy k planetám s podobnými rysy, jako má naše Země. Jednou ale budou chtít vědět i to, zda se na této planetě nachází voda.

Samotná voda je nutnou, ale nikoliv postačující podmínkou pro vznik a dlouhodobější udržení života na planetě. Doposud používané metody sice umožňují u některých exoplanet detekovat molekuly vody v atmosféře, ale astronomové chtějí hledat vodu také na povrchu. Jak na to? Vědci z Penn State a University of Hawaii spoléhají na různé množství světla, odraženého vodní plochou v závislosti na aktuálním osvětlení planety.

Když budeme pozorovat planetu v době, kdy je mateřskou hvězdou osvětlen celý její disk (jakoby v „úplňku“), bude se vodní plocha jevit velmi tmavá a bude odrážet jen velmi málo světla. Naproti tomu, když bude disk planety pozorován jako srpek ve směru pohybu hodinových ručiček, bude se vodní plocha na povrchu zrcadlit a tudíž bude exoplaneta jasnější.

Pozorovat ale světlo exoplanety je nesmírně obtížné, neboť je nekompromisně přesvícena světlem svého slunce. Planeta obvykle odráží okolo miliardtiny světla své mateřské hvězdy.

Z dlouhodobých měření jasnosti planety by astronomové mohli v budoucnu zjistit, zda se na povrchu planety nachází velké vodní plochy. Technika, schopná pořídit použitelná data, bude k dispozici nejdříve za 10 až 20 let. Zatím mohou astronomové svou novou metodu výzkumu povrchu exoplanet vylepšovat. Posloužit jim k tomu mohou kosmické sondy, cestující k Marsu či Venuši. Stačí, aby se sonda otočila a pořídila snímky Země z větší vzdálenosti, pod různým úhlem osvětlení. Naše Země je pokrytá ze 70% vodou, a tak se k trénování náramně hodí.

Zdroj: physorg.com




O autorovi



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »