Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Hledejme mladé planety, jsou dlouho horké
Petr Kubala Vytisknout článek

Hledejme mladé planety, jsou dlouho horké

Exoplaneta v představách malíře.
Exoplaneta v představách malíře.
Astronomové z Massachusetts Institute of Technology (MIT) přinesli zajímavou zprávu, která by se dala pochopit i jako výzva: hledejme mladé planety, jsou dlouho horké. Planety se jak známo formují z pracho-plynových mračen, obklopující velmi mladé hvězdy. Celý proces formování už podle dřívějších studií trvá na astronomické poměry relativně krátce…

Poté, co se planeta během několika set tisíc let zformuje, zůstává její povrch velmi horký, ba dokonce žhavý ještě několik milionů let. To je poměrně překvapující zjištění, astronomové se donedávna domnívali, že planeta po svém vzniknu celkem rychle vychladne. Objev má i praktické využití. Planeta, která je horká, bude se mnohem lépe hledat přímými metodami. Šance je to především pro infračervenou oblast spektra. Podle vědců z MIT by planeta měla v infračerveném oboru "zářit" po dobu až 5 milionů let od svého vzniku.

Dnešním velkým problémem pro přímé pozorování exoplanety je nejen její malá hmotnost, ale především fakt, že je přezářená světlem své mateřské hvězdy. Je to asi stejné, jako by jste chtěli pozorovat světlušku, poletující poblíž majáku ze vzdálenosti několika set kilometrů. V infračervené části spektra ale nemusí být rozdíl tak velký a šance na objev takové planety vzrůstá. Na počátku příštího desetiletí se má do vesmíru vydat dalekohled JWST, obecně vnímán jako nástupce Hubblova kosmického dalekohledu. Právě JWST má oblohu zkoumat především v infračervené části spektra, takže by mohl lovit i nové exoplanety přímou metodou.

Astronomové se dlouho domnívali, že mladá planeta během několika set tisíc let ztuhne a začne chladnout. Nové poznatky ale ukazují, že po vzniku planety nastupuje sekundární proces: těžké a na železo bohaté materiály začínají z povrchu klesat směrem k jádru a díky tomu se ostatní žhavý materiál dostává nahoru.

Tento proces udržuje povrch mladé planety permanentně rozžhavený po dobu několika milionů let. Teorii by mohla kupodivu potvrdit sonda Messenger. Ta 6. října 2008 podruhé prolétla okolo Merkuru. V roce 2011 bude sonda navedena na oběžnou dráhu kolem planety a zahájí tak její systematický výzkum. Analýza mineralogického složení Merkuru by mohla ukázat, zda také on po svém vzniku chladl několik milionů let. Merkur a Mars mají na rozdíl od Země zachovalejší povrch.

Zdroj: spaceref.com




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »