Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Mimořádně horké exoplanety

Mimořádně horké exoplanety

WASP-3b - velmi horká exoplaneta.
WASP-3b - velmi horká exoplaneta.
Astronomové, zabývající se hledáním planet mimo Sluneční soustavu (tzv. extraterestrických planet - zkráceně exoplanet), byli již úspěšní ve více než 260 případech. Nedávno se jim podařilo v rámci mezinárodní spolupráce objevit exoplanetu, která obdržela označení WASP-3b. Jedná se o mimořádně žhavou exoplanetu, jejíž teplota přesahuje hodnotu 1700 °C!

Exoplaneta byla objevena pomocí metody, označované jako tranzit. Aby bylo možné touto metodou „neviditelnou“ planetu u vzdálené hvězdy objevit, musí být splněna jedna podmínka: prodloužená rovina oběžné dráhy exoplanety musí procházet Zemí. V tomto případě dochází pro pozemského pozorovatele k přechodu planety přes kotouček hvězdy. To má za následek nepatrný, avšak měřitelný, pokles jasnosti pozorované hvězdy. Pokud se tyto poklesy jasnosti pravidelně opakují, mohou být astronomové na stopě další planetě mimo Sluneční soustavu.

První přechod exoplanety WASP-3b přes kotouček hvězdy byl zaregistrován kamerou SuperWASP observatoře Roque de Los Muchachos Observatory na ostrově La Palma. Pokles jasnosti hvězdy byl následně potvrzen dalekohledem IAC80 na Izana Observatory (Tenerife) a dalekohledem o průměru 60 cm University of Keele. Potvrzení objevu použitím metody měření radiálních rychlostí vyplynulo z dat, získaných pomocí spektrografu SOPHIE na dalekohledu o průměru 1,93 m observatoře Observatoire de Haute-Provence.

Pozorování, která se uskutečnila pomocí dalekohledu William Herschel Telescope, vybaveného systémem adaptivní optiky NAOMI+INGRID, byla využita k vyloučení možné přítomnosti blízké hvězdy (tzv. zákrytová dvojhvězda), což by taky mohlo být příčinou pozorovaných poklesů jasnosti. Mateřská hvězda WASP-3 se nachází ve vzdálenosti zhruba 720 světelných roků a žádný hvězdný průvodce u ní nebyl objeven do vzdálenosti 45 astronomických jednotek (AU) od hvězdy.

Hmotnost exoplanety WASP-3b byla určena na 1,6 až 1,8 hmotnosti planety Jupiter. Kolem mateřské hvězdy oběhne jednou za 1,8 dne, čímž se zařadila mezi exoplanety s velmi krátkou oběžnou periodou. Astronomové jsou přesvědčeni, že planety zemského typu mohly vzniknout také u jiných hvězd a mohou být rovněž detekovány, jakmile se patřičně zdokonalí pozorovací technika.

Wide Area Search for Planets (WASP) je první tým astronomů, který se zaměřuje na pátrání po exoplanetách jak na severní, tak i na jižní polokouli pomocí metody sledování přechodů exoplanet před kotoučkem hvězdy (tzv. tranzitů). Jedná se o jeden z nejvíce ambiciózních projektů na světě, navržených k objevování velkých planet, obíhajících kolem jiných hvězd, než je Slunce. WASP-3b je třetí exoplanetou, kterou tento tým objevil na severní obloze.

Na závěr upřesněme ještě některé parametry exoplanety WASP-3b:

Hmotnost planety je 1,76 hmotnosti planety Jupiter, její průměr byl určen na 1,31 průměru Jupitera (tj. asi 187 000 km). Kolem mateřské hvězdy oběhne jednou za 1,85 dne v průměrné vzdálenosti 4,8 miliónu km (pro porovnání: Merkur obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti 58 miliónů km).

Pro pořádek ještě nutno dodat, že tým astronomů objevil nedávno další dvě exoplanety: WASP-4b a WASP-5b. Exoplaneta WASP-4b má o něco větší průměr (1,44 průměru Jupitera). Protože však obíhá blíže své mateřské hvězdě (3,4 miliónu km), vykoná jeden oběh za 1,34 dne. Exoplaneta WASP-5b je jen nepatrně větší než Jupiter a kolem mateřské hvězdy oběhne jednou za 1,63 dne ve vzdálenosti 4,02 miliónu km. Vzhledem k malým vzdálenostem mezi exoplanetami a mateřskými hvězdami se teploty na planetách pohybují kolem 2000 °C.

Sluší se ještě připomenout, že nejblíže kolem mateřské hvězdy krouží exoplaneta s označením OGLE-TR-56b, která doslova zběsile uhání kolem svého „slunce“ ve vzdálenosti pouhých 3,4 miliónu km, přičemž jeden „rok“ (tj. jeden oběh kolem hvězdy) na této exoplanetě trvá 1,21 dne.

Zdroj: www.ing.iac.es a vo.obspm.fr
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »