Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Miniaturní planetární soustavy

Miniaturní planetární soustavy

Planetární disky kolem objektů zvaných planemo.
Planetární disky kolem objektů zvaných planemo.
Nové výzkumy, realizované astronomy University of St Andrews poskytly důkazy, že ve vesmíru může existovat syrový, ještě nespotřebovaný materiál pro vznik „zakrnělých“ verzí naší Sluneční soustavy – vznikající miniaturní planetární systémy.

Ve své studii Alexander Scholz (SUPA Advanced Fellow, University of St Andrews) a Ray Jayawardhana (University of Toronto) vyslovili předpoklad, že jiné planetární soustavy ve vesmíru nemusí nutně vypadat jako naše Sluneční soustava.

Astronomové zjistili, že místa zrození planet se nacházejí nejen v okolí mladých hvězd, ale také kolem objektů, pojmenovaných planemo (zkratka anglického názvu Planetary mass objects – objekty planetárních hmotností), které nejsou větší či hmotnější než nám dobře známá planeta Jupiter. Ty mohou představovat miniaturní planetární soustavy s centrálním objektem o hmotnosti rovnající se 1 % hmotnosti Slunce.

Od jejich objevu v roce 2000 bylo složení a původ těchto záhadných objektů (planemos) horkým tématem – jedná se o miniaturní hvězdy nebo o obří planety, vyhozené z mladých planetárních soustav?

Ve svém výzkumu použili Scholz a Jayawardhana kosmickou infračervenou observatoř Spitzer Space Telescope k pozorování 18 objektů typu planemos ve hvězdokupě v souhvězdí Orion, jejíž stáří je asi 3 milióny roků. V tomto stáří je mnoho mladých hvězd stále ještě obklopeno prachoplynnými disky, z nichž se mohou vyvinout planetární soustavy. Prach v těchto discích „svítí“ v oboru infračerveného záření, a proto může být studován pomocí infračervených kamer.

Nová pozorování ukazují, že přibližně jedna třetina objektů planemos jsou stále ještě obklopeny prachovými disky, a tak tyto relativně malé objekty patrně mohou mít hvězdám podobné „dětství“. Důkaz pro podobný vývoj planemos jako u hvězd byl publikován již dříve jinými autorskými týmy, avšak teprve nová pozorování představují první systematický průzkum a posun našich znalostí o objektech typu planemos.

„Výsledky pozorování ukazují, že dlouhodobě existující prachové disky – oblasti vzniku planet – jsou často objevovány dokonce kolem objektů s extrémně malou hmotností. To může naznačovat, že planetární soustavy mohou vznikat dokonce i v případech, kdy centrální těleso není hvězda, ale objekt typu planemo. Představte si planetární soustavu, kde planety obíhají kolem objektu, jehož hmotnost není o mnoho větší než hmotnost samotných planet,“ vysvětluje Scholz.

Ačkoliv nové objevy nevyřešily původ objektů typu planemo, Dr. Scholz a profesor Jayawardhana jsou přesvědčeni, že nové výsledky nás posunuly o krok blíže k objasnění jejich záhady.

„Jak mrňavé objekty může příroda produkovat stejným způsobem, jakým vytvořila naši Sluneční soustavu? To je velká otázka, motivující náš další výzkum. Odpověď se dozvíme, až prostudujeme procesy vedoucí ke vzniku nejrůznějších typů hvězd, právě tak jako k rozmanitosti planetárních soustav,“ říká profesor Jayawardhana.

Zdroj: spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »