Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Nejstarší planetární soustava ve vesmíru

Nejstarší planetární soustava ve vesmíru

HIP 11952 - nejstarší planetární soustava ve vesmíru
HIP 11952 - nejstarší planetární soustava ve vesmíru
Skupina evropských astronomů objevila prastarou planetární soustavu, která je pravděpodobně pozůstatkem z období mladého vesmíru, z doby před 13 miliardami roků. Soustavu tvoří hvězda s označením HIP 11952 a dvě planety, které kolem hvězdy oběhnou jednou za 7 dnů, respektive za 290 dnů. Zatímco planetární soustavy se obvykle formují z materiálu prachoplynných oblaků obsahujících těžké chemické prvky, hvězda HIP 11952 obsahuje pouze nepatrné množství jiných prvků než vodík a hélium. Výzkum soustavy může vrhnout nové světlo na vznik planet v mladém vesmíru - za podmínek zcela odlišných, než za jakých mnohem později vznikaly další planetární soustavy včetně té naší.

Je všeobecně uznáváno, že planety vznikají z materiálu uvnitř disku tvořeného plynem a prachem, obklopujícího mladou hvězdu. Avšak detailní průzkum otevírá mnoho otázek - včetně otázky, jak se ve skutečnosti tyto planety formují? V současné době máme k dispozici vzorek více než 750 potvrzených exoplanet obíhajících kolem jiných hvězd než Slunce. Astronomové tak mají určité představy o rozmanitosti planetárních soustav. Objevili také určitý trend: hvězdy, které obsahují více kovů - v astronomickém pojetí představuje výraz "kovy" všechny chemické prvky těžší než vodík a hélium - jsou s větší pravděpodobností "majitelkami" planet.

Z toho vyplývá klíčová otázka: původně totiž vesmír neobsahoval téměř žádné chemické prvky kromě vodíku a hélia. Většina těžkých prvků byla vytvořena během vývoje vesmíru v nitrech hvězd, odkud byly následně rozmetány do širokého okolí v okamžiku, kdy velmi hmotné hvězdy explodovaly na konci svého krátkého života jako supernovy. Co kdyby planety vznikly za podmínek, jaké panovaly v mladém vesmíru, dejme tomu před 13 miliardami roků? Pokud jsou hvězdy bohaté na kovy častěji obklopeny planetami, existují naopak hvězdy s tak nízkým obsahem kovů, kolem nichž se vůbec nemohou vytvořit planety? A pokud odpověď zní "ano", tak od jakého okamžiku celého vývoje vesmíru můžeme očekávat vznik prvních planet?

HIP 11952 - nejstarší planetární soustava ve vesmíru; porovnání oběžných drah
HIP 11952 - nejstarší planetární soustava ve vesmíru; porovnání oběžných drah
Nedávno skupina astronomů včetně výzkumníků z Max-Planck-Institute for Astronomy in Heidelberg, SRN, objevila planetární soustavu, která může poskytnout odpověď na tyto otázky. Jako součást průzkumu zaměřeného zejména na hvězdy chudé na kovy, byly objeveny dvě obří planety obíhající kolem hvězdy s označením HIP 11952 v souhvězdí Velryby. Od Země ji dělí vzdálenost 375 světelných roků. Samotné planety HIP 11952b a HIP 11952c nejsou nijak mimořádné. Ale co je neobvyklé, je skutečnost, že obíhají kolem hvězdy mimořádně chudé na kovy a především velmi staré hvězdy!

V souladu s modely vzniku planet, jež se formují za příznivých podmínek v okolí hvězd bohatých na kovy, by měly být planety kolem hvězd s malým obsahem kovů mimořádně vzácné. Veronica Roccatagliata (University Observatory Munich), vedoucí vědecká pracovnice výzkumu planet v okolí hvězd chudých na kovy, která se podílela na objevu, vysvětluje: "V roce 2010 jsme objevili první exemplář systému chudého na kovy, hvězdu HIP 13044. Mysleli jsme si, že to může být výjimečný případ. Nyní to vypadá tak, že může existovat více planet v okolí hvězd s nepatrným obsahem kovů, než se doposud předpokládalo."

Hvězda HIP 13044 se stala proslulou jako "exoplaneta z jiné galaxie" - velmi pravděpodobně je totiž součástí tzv. hvězdného proudu, tj. zbytku jiné galaxie, která byla naší Galaxií pohlcena před mnoha miliardami roků.

HIP 11952 - nejstarší planetární soustava ve vesmíru; porovnání velikostí
HIP 11952 - nejstarší planetární soustava ve vesmíru; porovnání velikostí
V porovnání s jinými planetárními soustavami je hvězda HIP 11952 nejen obzvlášť chudá na těžké prvky, ale její odhadované stáří je 12,8 miliardy roků. Jedná se doposud o nejstarší známou planetární soustavu ve vesmíru. "Je to doslova archeologický nález v našem bezprostředním okolí," dodává Johny Setiawan (Max-Planck-Institute for Astronomy), vedoucí výzkumu hvězdy HIP 11952. "Tyto planety se pravděpodobně zformovaly v době, kdy naše Galaxie ještě byla kosmickým batoletem."

"Rádi bychom objevili a studovali další planetární soustavy tohoto typu. To by nám mohlo pomoci zlepšit naše teorie vzniku planet. Objev planet v systému HIP 11952 ukazuje, že mohly vznikat po celou dobu existence vesmíru," dodává Anna Pasquali (Center for Astronomy, Heidelberg University), spoluautorka článku.

Zdroj: www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »