Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Nízkouhlíková atmosféra by mohla být známkou vody a života na terestrických exoplanetách

Nízkouhlíková atmosféra by mohla být známkou vody a života na terestrických exoplanetách

Od Orla po Lagunu
Autor: Jakub Korbel

Podle vědců z Massachusettského technologického institutu, Birminghamské univerzity a dalších vědeckých pracovišť je nejlepším způsobem, jak najít kapalnou vodu a dokonce i život na jiných planetách, hledat v jejich atmosférách spíše nepřítomnost než přítomnost určitých chemických prvků. Pokud má terestrická planeta v atmosféře podstatně méně oxidu uhličitého než jiné planety ve stejné soustavě, může to být známkou přítomnosti kapalné vody na jejím povrchu. Navíc je tato nová signatura v mezích možností vesmírného teleskopu Jamese Webba. Byly sice navrženy i jiné známky obyvatelnosti, ale ty podle týmu je obtížné, ne-li nemožné současnými technologiemi změřit.

Epsilon Tauri: Hvězda s planetou
Epsilon Tauri: Hvězda s planetou
Svatým grálem ve vědě o exoplanetách je hledání obyvatelných světů a přítomnosti života, ale všechny znaky, o kterých se dosud mluvilo, byly mimo dosah nejnovějších observatoří,“ říká Julien de Wit, odborný asistent planetárních věd na MIT. „Nyní máme způsob, jak zjistit, zda je na jiné planetě kapalná voda. A je to něco, k čemu se můžeme dostat během několika příštích let.“

Astronomové dosud objevili více než 5 500 světů mimo naši Sluneční soustavu. Pomocí současných teleskopů mohou astronomové přímo změřit vzdálenost planety od její hvězdy a dobu, za kterou kolem ní obíhá. Tato měření mohou vědcům pomoci odvodit, zda se planeta nachází v obyvatelné zóně. Dosud však neexistoval způsob, jak přímo potvrdit, zda je planeta skutečně obyvatelná, což podle současných představ znamená, že na jejím povrchu existuje kapalná voda. De Wit a jeho kolegové si však uvědomili, že máme k dispozici příznak obyvatelnosti, který by mohl být u vzdálených světů detekovatelný.

důkaz oceánů

Planety Venuše, Země a Mars mají společné rysy v tom, že všechny tři jsou kamenné a obývají relativně mírnou oblast vzhledem ke Slunci. Země je jedinou z této trojice planet, na které se v současnosti nachází kapalná voda. A tým si všiml ještě jednoho zřejmého rozdílu: Země má ve své atmosféře podstatně méně oxidu uhličitého.

Předpokládáme, že tyto planety vznikly podobným způsobem, a pokud nyní vidíme jednu planetu s mnohem menším množstvím uhlíku, musel se někam ztratit,“ říká Triaud. „Jediný proces, který by mohl z atmosféry odstranit takové množství uhlíku, je výkonný vodní cyklus zahrnující oceány kapalné vody.“

Zemské oceány skutečně hrály významnou a trvalou roli při pohlcování oxidu uhličitého. Za stovky milionů let odstranily obrovské množství oxidu uhličitého, které se téměř rovná množství přetrvávajícímu dnes v atmosféře Venuše. Díky tomuto celoplanetárnímu efektu je atmosféra Země ve srovnání se svými planetárními sousedy o tento plyn výrazně ochuzena.

Na Zemi byla velká část atmosférického oxidu uhličitého v průběhu geologických období zachycena v mořské vodě a v horninách, což pomáhalo regulovat klima a obyvatelnost po miliardy let,“ říká spoluautor studie Frieder Klein.

Tým usoudil, že pokud by byl podobný úbytek oxidu uhličitého zjištěn na vzdálené planetě v porovnání s jejími sousedy, byl by to spolehlivý signál existence tekutých oceánů na jejím povrchu.

Tým ve své studii předkládá strategii pro detekci obyvatelných planet pomocí hledání stop po vyčerpání oxidu uhličitého. Takové hledání by nejlépe fungovalo v systémech „hrášek v lusku", ve kterých obíhá několik terestrických planet, všechny přibližně stejně velké a obíhající relativně blízko sebe, podobně jako v naší Sluneční soustavě. Prvním krokem, který tým navrhuje, je potvrdit, že planety mají atmosféru, a to prostým hledáním přítomnosti oxidu uhličitého, který by měl dominovat ve většině planetárních atmosfér. „Oxid uhličitý je velmi silným absorbérem v infračerveném oboru a lze ho snadno detekovat v atmosférách exoplanet,“ vysvětluje de Wit.

Jakmile astronomové zjistí, že více planet v systému má atmosféru, mohou přejít k měření obsahu oxidu uhličitého a určit, zda ho jedna planeta má výrazně méně než ostatní. Pokud ano, planeta je pravděpodobně obyvatelná, což znamená, že na jejím povrchu se nachází značné množství kapalné vody.

Důkaz života

Obyvatelné podmínky však nutně neznamenají, že je planeta obydlená. Aby bylo možné zjistit, zda na planetě skutečně existuje život, navrhuje tým astronomů hledat v atmosféře planety jinou molekulu: ozon.

Vědci poznamenávají, že na Zemi přispívají rostliny a někteří mikrobi k redukci oxidu uhličitého, i když ne v takové míře jako v oceánech. Nicméně v rámci tohoto procesu tyto organismy vylučují kyslík, který reaguje se slunečními fotony a mění se na ozon – molekulu, kterou lze mnohem snáze detekovat než běžný kyslík.

Vědci tvrdí, že pokud atmosféra planety vykazuje známky jak ozonu, tak sníženého obsahu oxidu uhličitého, jedná se pravděpodobně o obyvatelný a obydlený svět.

Vizualizace planet v systému TRAPPIST-1 v porovnání se Zemí Autor: ESO/M. Kornmesser
Vizualizace planet v systému TRAPPIST-1 v porovnání se Zemí
Autor: ESO/M. Kornmesser
Pokud vidíme ozón, je dost vysoká šance, že to souvisí s tím, že je oxid uhličitý spotřebováván životem,“ říká další spoluautor Triaud. „A pokud by to byl život, byl by to slavný život. Nebylo by to jen pár bakterií. Byla by to biomasa planetárního rozsahu, která je schopna zpracovat obrovské množství uhlíku a  interagovat s ním.“

dokážeme to změřit?

Tým odhaduje, že vesmírný teleskop Jamese Webba by byl schopen měřit oxid uhličitý a případně i ozón v blízkých soustavách s více planetami, jako je TRAPPIST-1 – soustava sedmi planet, která obíhá kolem hvězdy vzdálené od Země pouhých 40 světelných let.

TRAPPIST-1 je jedním z mála systémů, kde bychom mohli pomocí JWST provádět studie atmosféry,“ říká de Wit. „Nyní máme plán pro hledání obyvatelných planet. Pokud budeme všichni spolupracovat, během několika příštích let by mohlo dojít k objevům, které změní paradigma.

Výsledky týmu se objeví v časopise Nature Astronomy. De Wit vedl studii společně s Amaurym Triaudem z Birminghamské univerzity ve Velké Británii.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Trappist 1, Atmosféra exoplanet


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »