Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objev nového „exoměsíce“ přináší nové výzvy pro kosmickou terminologii

Objev nového „exoměsíce“ přináší nové výzvy pro kosmickou terminologii

Tato ilustrace znázorňuje soustavu kolem hvězdy CD-35 2722, v jejímž středu se nachází nově objevený objekt podobný měsíci. Hvězda – bodový zdroj vlevo – má přibližně poloviční hmotnost našeho Slunce a obíhá kolem ní hnědý trpaslík, načervenalohnědý objekt, který je zde vidět v popředí (vpravo). Kolem tohoto hnědého trpaslíka zase obíhá nově objevený objekt, který je přinejmenším stejně hmotný jako Jupiter a je vidět uprostřed tohoto snímku.
Autor: ESO/M. Kornmesser

Pozorování provedená pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) ESO odhalila důkazy o existenci objektu podobného měsíci v systému CD-35 2722. Na rozdíl od měsíců v naší sluneční soustavě tento nově objevený objekt neobíhá kolem žádné planety, což vyvolává otázky ohledně toho, jak jej pojmenovat. Místo toho obíhá kolem hnědého trpaslíka, objektu většího než planeta, který obíhá kolem hvězdy CD-35 2722. Pokud se toto zjištění potvrdí, mohlo by se jednat o první „měsíc“ objevený mimo naši sluneční soustavu.

Kevin Hoy, student ESO v Chile a hlavní autor studie zveřejněné dnes v časopise Nature, popisuje systém, který měsíce analyzoval, jako „super divný“ ve srovnání s naším vlastním. Největším a nejhmotnějším objektem v tomto mladém systému je hvězda CD-35 2722, která má přibližně poloviční hmotnost Slunce. Kolem této hvězdy obíhá hnědý trpaslík, objekt příliš hmotný na to, aby byl planetou, ale příliš malý na to, aby byl hvězdou. Nově objevený objekt obíhá kolem tohoto hnědého trpaslíka.

„Tento systém je poněkud obtížné definovat pomocí pojmů ze sluneční soustavy, jako jsou ‚planeta‘ a ‚měsíc‘,“ uvádí Hoy, který je rovněž spojen s Universidad Diego Portales a s projektem Millennium Nucleus of Young Exoplanets and their Moons (YEMS) v Chile. Nový objekt, který skupina nazývá exosatelitem, má hmotnost přinejmenším stejnou jako Jupiter, zatímco hnědý trpaslík má hmotnost více než třicetinásobnou oproti Jupiteru. „Exosatelit je zjevně dostatečně hmotný na to, aby byl planetou, ale neobíhá kolem hvězdy, i když obíhá kolem objektu, který obíhá kolem hvězdy. Jelikož je v tomto systému takovým ‚třetím kolem u vozu‘, máme chuť jej nazvat měsícem, i když se vůbec nepodobá malým skalnatým měsícům, které máme v naší sluneční soustavě.“

Tato ilustrace znázorňuje soustavu kolem hvězdy CD-35 2722, přičemž vpravo je znázorněn nově objevený objekt podobný měsíci. Hvězda –– bodový zdroj v horní části –– má přibližně poloviční hmotnost našeho Slunce a obíhá kolem ní hnědý trpaslík, tedy červenohnědý objekt, který je zde vidět v popředí (dole). Hnědý trpaslík má hmotnost přibližně 37násobku hmotnosti Jupitera: je příliš hmotný na to, aby byl planetou, ale zároveň není dostatečně hmotný na to, aby v něm probíhala jaderná fúze jako u hvězd. Kolem tohoto hnědého trpaslíka zase obíhá nově objevený objekt, který je přinejmenším stejně hmotný jako Jupiter a je vidět vpravo na tomto snímku.

Tento nový objekt, objevený pomocí dalekohledu VLT ESO, je obtížné zařadit. Chová se jako měsíc v tom smyslu, že obíhá kolem objektu, který obíhá kolem hvězdy. Tento „měsíc“ je však dostatečně hmotný na to, aby byl planetou, a objekt, kolem kterého obíhá – hnědý trpaslík – není ani planetou, ani hvězdou. Autor: ESO/M. Kornmesser
Tato ilustrace znázorňuje soustavu kolem hvězdy CD-35 2722, přičemž vpravo je znázorněn nově objevený objekt podobný měsíci. Hvězda –– bodový zdroj v horní části –– má přibližně poloviční hmotnost našeho Slunce a obíhá kolem ní hnědý trpaslík, tedy červenohnědý objekt, který je zde vidět v popředí (dole). Hnědý trpaslík má hmotnost přibližně 37násobku hmotnosti Jupitera: je příliš hmotný na to, aby byl planetou, ale zároveň není dostatečně hmotný na to, aby v něm probíhala jaderná fúze jako u hvězd. Kolem tohoto hnědého trpaslíka zase obíhá nově objevený objekt, který je přinejmenším stejně hmotný jako Jupiter a je vidět vpravo na tomto snímku. Tento nový objekt, objevený pomocí dalekohledu VLT ESO, je obtížné zařadit. Chová se jako měsíc v tom smyslu, že obíhá kolem objektu, který obíhá kolem hvězdy. Tento „měsíc“ je však dostatečně hmotný na to, aby byl planetou, a objekt, kolem kterého obíhá – hnědý trpaslík – není ani planetou, ani hvězdou.
Autor: ESO/M. Kornmesser

Tento exosatelit neboli „exoměsíc“, přirozená družice mimo naši sluneční soustavu [1], je obtížné zařadit vzhledem k rozdílům mezi tímto systémem a naším vlastním. Alice Zurlová, ředitelka YEMS a spolupracovnice na této studii, vysvětluje: „Družice, o které informujeme, je obří plynné těleso obíhající kolem velmi hmotného společníka, jehož hmotnost je sama o sobě několikanásobkem hmotnosti Jupitera.“

„Ve sluneční soustavě máme jasné vymezení mezi planetami a Sluncem, takže definovat věci jako měsíce je jednoduché. V systému CD-35 2722, kde se hranice mezi hvězdami, planetami a měsíci stírají, je popis celé situace mnohem složitější,“ dodává Zurlová, která je zároveň astrofyzičkou na Universidad Diego Portales.

Bez ohledu na to, jak tento objekt nazvat, se astronomové již léta snaží detekovat družice mimo naši sluneční soustavu, ale žádná z nich zatím nebyla s jistotou zjištěna. Proto i přes více než 6 000 dosud objevených exoplanet bylo zaznamenáno pouze několik kandidátů na exoměsíce a důkazy na jejich podporu jsou omezené. Teprve před několika měsíci skupina vedená Quentinem Kralem informovala o pozorováních pomocí VLTI (Very Large Telescope Interferometer) ESO v hvězdném systému HD 206893, který odhalil náznaky existence družice, avšak nedošlo k jejímu jednoznačnému potvrzení.

Pro pozorování systému CD-35 2722 použili Hoy, Zurlová a jejich skupina přístroj CRIRES+ na dalekohledu VLT ESO a uplatnili metodu, která byla použita k nalezení první exoplanety obíhající kolem hvězdy podobné Slunci. Tuto metodu radiální rychlosti aplikovali k detekci malých kolísání hnědého trpaslíka způsobených objektem obíhajícím kolem něj a nalezli to, co skupina považuje za silný důkaz existence tohoto „měsíce“. „Ačkoli je tento systém exotický, je skutečně jedinečný a představuje průlom: první věrohodný důkaz existence exosatelitu,“ říká Zurlová.

Kromě vzrušení z objevování nových typů objektů nám detekce družic v jiných planetárních systémech může pomoci pochopit, jak rozmanitý může být jejich vznik a vývoj. Díky 39metrovému zrcadlu a pokročilé přístrojové výbavě umožní připravovaný dalekohled ELT (Extremely Large Telescope) ESO astronomům detekovat i menší exoměsíce. Objevy pomocí ELT nás přimějí k dalšímu přehodnocení toho, jak označujeme planetární objekty ze systémů odlišných od toho našeho.

Poznámky

[1] Družice (či satelit) je těleso, které obíhá kolem jiného tělesa; může být přírodní (jako náš Měsíc) nebo umělé (jako kosmická loď). Exodružice je družice nacházející se mimo naši sluneční soustavu. Za exoměsíc se obecně považuje přírodní družice obíhající kolem planety nebo jiného tělesa mimo sluneční soustavu, ačkoli pro pojem „exoměsíc“ neexistuje žádná oficiálně uznávaná definice.

Doporučená literatura a odkazy

Kontakty

Kevin Hoy
European Southern Observatory (ESO) and Universidad Diego Portales
Santiago, Chile
Email: Kevin.Hoy@eso.org, kevin.hoy@mail.udp.cl

Alice Zurlo
Universidad Diego Portales
Santiago, Chile
Tel.: +56 22138153
Email: alice.zurlo@mail.udp.cl

Bárbara Ferreira
ESO Media Manager
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Mobil: +49 151 241 664 00
Email: press@eso.org

Anežka Srbljanović (press contact Česko)
ESO Science Outreach Network a Astronomical Institute of Czech Academy of Sciences
Tel.: +420 323 620 116
Email: eson-czech@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso2610. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Štítky: Exoměsíc, Exosatellite, ESO - VLT, Exoplanet, CD-35 2722


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »