Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objevena exoplaneta menší než Země

Objevena exoplaneta menší než Země

Představa vzhledu nejbližší exoplanety menší než Země (UCZ-1.01)
Představa vzhledu nejbližší exoplanety menší než Země (UCZ-1.01)
Na obrázku je ztvárněna představa astronomů o podobě exoplanety, jejíž hmotnost byla určena na dvě třetiny hmotnosti Země. O její identifikaci se zasloužila americká družice Spitzer Space Telescope. Planeta s označením UCZ-1.01 obíhá kolem hvězdy GJ 436, která se nachází v souhvězdí Lva. Od Země ji dělí vzdálenosti 33 světelných let. Pravděpodobně se jedná o nejbližší exoplanetu, která je menší než Země.

Zatím je známa pouze hrstka exoplanet menších než naše planeta. Pomocí družice Spitzer bylo provedeno několik pozorování tranzitů známých exoplanet, avšak UCZ-1.01 je první planetou doposud nepozorovanou žádným kosmickým dalekohledem. Objev byl učiněn na základě testování případné úlohy dalekohledu Spitzer při pomoci astronomům v pátrání po obyvatelných planetách velikostí srovnatelných se Zemí.

"Získali jsme zřetelné důkazy existence velmi malé, velmi horké a velmi blízké planety," říká Kevin Stevenson (University of Central Florida, Orlando). Stevenson je hlavním autorem článku, který byl přijat k publikování v časopise Astrophysical Journal. "Identifikace malých blízkých planet, jako je UCZ-1.01, mohou jednoho dne vést k určení jejich podrobných charakteristik pomocí příštích kosmických dalekohledů."

Nový horký kandidát na exoplanetu byl objeven družicí Spitzer docela neočekávaně. Kevin Stevenson studoval se svými spolupracovníky exoplanetu GJ 436b velikosti Neptunu, jejíž existence u hvězdy GJ 436 typu červeného trpaslíka spektrální třídy M byla známa již od roku 2004. Astronomové si všimli v datech z družice Spitzer dalšího nepatrného poklesu množství infračerveného záření přicházejícího z hvězdy kromě poklesu způsobeného planetou GJ 436b. Přezkoumání archivních dat z družice Spitzer ukázalo, že pokles záření je periodický, z čehož vyplývá, že zde může obíhat druhá planeta, která blokuje malou část světla pozorované hvězdy.

Tato metoda objevování exoplanet, použitá řadou kosmických observatoří včetně americké družice Kepler, využívá přechodů planet (tranzitů) přes kotouček hvězdy. Délka tranzitu a nepatrné snížení množství registrovaného světla hvězdy vede k odhalení základních vlastností planet, jako je jejich velikost a vzdálenost od mateřské hvězdy. V případě planety UCZ-1.01 byl její průměr určen na 8 400 km, což jsou asi 2/3 průměru Země. Měla by obíhat v těsné blízkosti mateřské hvězdy GJ 436, ve vzdálenosti asi 7krát větší než vzdálenost Měsíce od Země. Jeden oběh vykoná za 1,36 pozemského dne. Povrch planety je pravděpodobně zahříván na teplota zhruba 600 °C.

Planeta UCZ-1.01 se může podobat geologicky téměř mrtvému tělesu se spoustou kráterů na povrchu, jak to známe například u Merkuru. Spoluautor článku Joseph Harrington naznačuje i další možnost: povrch exoplanety může být dokonce roztaven. "Planeta může být částečně pokryta horkým magmatem."

Kromě planety UCZ-1.01 astronomové zaznamenali i stopy třetího tělesa označeného UCZ-1.02. Družice Spitzer totiž zaregistrovala několikrát přítomnost ještě jedné nové planety. Bohužel, ani velmi citlivé přístroje nejsou schopny změřit hmotnosti exoplanet tak malých jako UCZ-1.01 a UCZ-1.02. Jejich hmotnost byla pouze odhadnuta na jednu třetinu hmotnosti Země.

Astronomická observatoř NASA s názvem Kepler již identifikovala přibližně 1 800 hvězd, které pravděpodobně mají své vlastní planety či dokonce planetární soustavy. Pouze tři z těchto hvězd obsahují planetu menší než Země. A z nich pouze jedna je ještě menší než exoplaneta objevená družicí Spitzer - její velikost je srovnatelná s Marsem (průměr 0,57 průměru Země).

"Doufám, že budoucí pozorování potvrdí tyto zajímavé výsledky, které naznačují, že kosmický dalekohled Spitzer může být schopen pozorovat exoplanety menší než planeta Mars," říká Michael Werner, vědecký pracovník NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie. "Dokonce i po téměř 9 letech v kosmu družice pokračuje v pozorování a zásobuje nás novými a důležitými vědeckými informacemi."

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Dalekohled Kepler, Spitzerův dalekohled


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »