Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Plynná exoplaneta o hmotnosti Země

Plynná exoplaneta o hmotnosti Země

Astronomická družice Kepler (NASA) Autor: NASA
Astronomická družice Kepler (NASA)
Autor: NASA
Mezinárodní tým astronomů objevil první exoplanetu s hmotností podobnou Zemi na základě pozorování přechodu planety před kotoučkem hvězdy (tzv. tranzitu), která obdržela označení KOI-314c. Jedná se o nejmenší planetu co do hmotnosti a přesně změřeného průměru. Kupodivu, ačkoliv její hmotnost je stejná jako u Země, její průměr je o 60 % větší. Z toho vyplývá, že musí být obklopena mimořádně hustou plynnou atmosférou.

„Tato exoplaneta má pravděpodobně stejnou hmotnost jako Země, avšak zcela určitě není Zemi podobná,“ říká David Kipping (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, CfA), hlavní autor objevu. „Ukazuje se, že zřejmě neexistuje zcela jasná dělící čára mezi kamennými planetami podobnými Zemi a velkými planetami zcela pokrytými vodou či plynnými obry.“

David Kipping prezentoval tento objev na tiskové konferenci při příležitosti konání 223. schůze Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society).

Astronomové získali informace o exoplanetě na základě zpracování měření, která uskutečnila družice Kepler (NASA). Planeta KOI-314c obíhá kolem slabě svítící hvězdy typu červeného trpaslíka, který je od Země vzdálen přibližně 200 světelných roků. Jeden oběh kolem mateřské hvězdy vykoná za 23 dny. Povrchová teplota planety byla určena zhruba na 100 °C – je zde příliš horko na to, aby tu mohly existovat formy života, jaké známe na Zemi.

Průměrná hustota exoplanety KOI-314c je pouze o 30 % vyšší než hustota vody. To naznačuje, že je zahalena do husté atmosféry z vodíku a hélia o tloušťce několika stovek kilometrů. Svoji existenci mohla zahájit jako tzv. mini-Neptun, který postupně ztratil významnou část své atmosféry v důsledku ohřevu intenzivním zářením mateřské hvězdy.

Určit hmotnost tak malé planety je problematické. Většinou astronomové určují hmotnosti exoplanet na základě změření nepatrných odchylek v poloze mateřské hvězdy, které jsou vynuceny gravitací obíhající planety. Tato tzv. metoda radiálních rychlostí je obtížně použitelná u planet s hmotností Země a menší. Dosavadním držitelem rekordu byla exoplaneta Kepler-78b, jejíž hmotnost převyšuje hmotnost Země o 70 %.

Exoplaneta KOI-314c  Autor: C. Pulliam & D. Aguilar (CfA)
Exoplaneta KOI-314c
Autor: C. Pulliam & D. Aguilar (CfA)
Pro určení hmotnosti planety KOI-314c použili astronomové jinou metodu známou jako transit-timing variations (TTV – časování tranzitů, tj. změny okamžiků přechodů). Tuto metodu lze použít pouze v případě, kdy kolem hvězdy obíhá více než jedna planeta. Vzájemná přitažlivost planet způsobuje nepatrné změny v čase, kdy planety přecházejí přes kotouček mateřské hvězdy.

„Spíše než pozorování změn v poloze hvězdy v podstatě pozorujeme změny v poloze planety,“ vysvětluje David Nesvorny, další autor studie ze Southwest Research Institute (SwRI). „Družice Kepler pozorovala tranzity dvou planet přes kotouček hvězdy znovu a znovu při každém jejich dalším oběhu. Na základě přesně změřených okamžiků tranzitů jsme byli schopni zjistit, že dvě pozorované exoplanety jsou uzamčeny ve složitém kosmickém tanci. Nepatrné změny v posunu tranzitů nám umožnily přesně určit hmotnosti obou exoplanet.“

Druhá exoplaneta soustavy (KOI-314b, na připojené kresbě je znázorněna v pozadí) má přibližně stejnou velikost jako KOI-314c, avšak má podstatně vyšší hustotu a tudíž je asi 4krát hmotnější než Země. KOI-314b vykoná jeden oběh kolem hvězdy za 13 dnů, což znamená, že je v rezonanci 5:3 se vzdálenější planetou.

Tento mimořádný objev je výsledkem projektu zaměřeného na pátrání po exoměsících, obíhajících kolem exoplanet, v datech z astronomické družice Kepler.

Zdroj: www.cfa.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »