Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Portrét exotické super-Země

Portrét exotické super-Země

Představa exoplanety 55 Cnc e
Představa exoplanety 55 Cnc e
Mezinárodní tým astronomů odhalil detaily "super-exotické" exoplanety, která by se mohla podobat na planetu Pandora z filmu Avatar. Planeta pojmenovaná 55 Cancri e má o 60 % větší průměr než Země, avšak je 8krát hmotnější. Dvakrát vyšší hustota než u Země - téměř tak hustá jako olovo - to je nejhustější známá pevná planeta, jak prohlásili členové týmu astronomů z Massachusetts Institute of Technology (MIT), University of British Columbia (UBC), Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics a University of California at Santa Cruz (UCSC).

Mateřská hvězda planety je ve skutečnosti součástí dvojhvězdy. Tento žlutý trpaslík 55 Cancri A (jako hlavní složka dvojhvězdy) krouží kolem společného těžiště s červeným trpaslíkem 55 Cancri B, přičemž je dělí vzdálenost 1000 astronomických jednotek.

Vědci na základě pozorování kanadské astronomické družice MOST (Microvariability & Oscillations of Stars) představili 28. 4. 2011 práci, která je připravena k publikování v časopise Astrophysical Journal Letters. Astronomickou družici MOST navrhla a vypustila Kanadská kosmická agentura CSA (Canadian Space Agency).

Exoplaneta 55 Cancri e obíhá kolem mateřské hvězdy 55 Cancri A vzdálené od Země 41 světelných roků, a to tak blízko jejího povrchu, že jeden oběh vykoná za dobu kratší než 18 hodin (což je délka místního "roku"). Všech 5 známých exoplanet obíhá blíže k povrchu hvězdy 55 Cancri A než její průvodce 55 Cancri B.

Teplota na povrchu této planety však může být vyšší než 2 700 °C. "Protože exoplaneta 55 Cancri e je rozžhavena doslova na pekelnou teplotu, je nepravděpodobné, aby měla atmosféru," říká hlavní autor článku Josh Winn (MIT). "Proto není příliš vhodným místem, kde mohou astrobiologové pátrat po přítomnosti života."

Nicméně 55 Cancri e je typem tělesa, které lovci exoplanet budou chtít "spatřit" svými dalekohledy, dodává Josh Winn. "Jasnost její mateřské hvězdy umožňuje provádět různá měření, takže 55 Cancri e je perfektní laboratoří k testování teorií vzniku planet, jejich vývoje a zániku."

Zatímco samotná planeta není pozorovatelná ani pomocí dalekohledu, její mateřskou hvězdu 55 Cancri A můžeme za dobrých podmínek pozorovat i pouhým okem - bez dalekohledu.

"Na tomto tělese - na nejhustější pevné planetě jaká byla doposud objevena ve Sluneční soustavě i mimo její hranice - bychom vážili 3krát více než na Zemi. Na denní obloze bychom zdejší slunce viděli 60krát větší a svítilo by 3 600krát intenzivněji než naše ´pozemské´ Slunce," říká Jaymie Matthews (UBC), vědecký pracovník pro družici MOST a spoluautor článku.

Planetární systém 55 Cancri A
Planetární systém 55 Cancri A
První exoplaneta, která byla objevena u hvězdy 55 Cancri A, byla pojmenována 55 Cancri b a byla objevena v roce 1997. O pět let později byly objeveny stejným týmem z Kalifornie další dvě planety kroužící kolem hvězdy 55 Cancri A, a to "c" a "d". V roce 2004 pak objevil tým astronomů z Texasu exoplanetu 55 Cancri e a v roce 2008 ještě pátou exoplanetu téže hvězdy: 55 Cancri f.

Všech pět planet bylo objeveno na základě měření tzv. Dopplerova posunu (měření radiálních rychlostí), kdy se hvězda v důsledku gravitačního působení "neviditelné" planety střídavě k Zemi přibližuje a následně se od Země vzdaluje, což se projeví posunem spektrálních čar na jednu či druhou stranu - k modrému či červenému konci spektra.

V minulém roce Rebekah Dawson a Daniel Fabrycky znovu analyzovali získaná data a dospěli k závěru, že oběžná perioda planety 55 Cancri e může být kratší než uváděly dřívější předpoklady. Josh Winn (MIT) společně s astronomem Mattem Holmanem (Harvard-Smithsonian Center) pověřili vyřešením tohoto problému Jaymie Matthewse z UBC, který objednal astronomický ekvivalent kontrolního měření prostřednictvím družice MOST, jež byla schopna detekovat mimořádně jemné poklesy jasnosti hvězdy 55 Cancri v okamžiku, kdy před ní procházela planeta "e" na každém svém oběhu.

Tým astronomů zjistil, že tyto tzv. tranzity (přechody) se vyskytují v přesných intervalech jednou za 17 hodin a 41 minut, jak Dawson a Fabrycky předpověděli. To je zároveň oběžná perioda planety kolem hvězdy. Světlo mateřské hvězdy přitom bylo při každém tranzitu zeslabeno pouze o 1/50 procenta. Z průběhu tranzitu astronomové rovněž odvodili, že průměr planety je zhruba 21 000 km - tedy pouze o 60 % větší než průměr Země. A na základě zjištěné hmotnosti (8,57 hmotnosti Země) již není problém vypočítat průměrnou hustotu této zajímavé exoplanety. Vychází 10,9 g/cm3 (pro porovnání: průměrná hustota Země je 5,515 g/cm3).

"Je skvělé, že jsme schopni u hvězdy viditelné pouhým okem vypátrat planety a u jedné z nich určit její hmotnost a velikost," říká Josh Winn.

Poznámka: exoplanety označujeme názvem hvězdy a malým písmenem abecedy v pořadí podle objevu planet u konkrétní hvězdy.

Zdroj: spaceref.com a www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »