Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Potvrzeno více než 5 000 exoplanet v naší Galaxii

Potvrzeno více než 5 000 exoplanet v naší Galaxii

Za uplynulých 30 let bylo již objeveno více než 5 000 exoplanet
Autor: NASA/JPL-Caltech

Podle astronomů NASA bylo doposud potvrzeno již více než 5 000 exoplanet včetně malých kamenných těles podobných Zemi, obřích plynných planet mnohokrát větších než Jupiter a tzv. „horkých jupiterů“ na doslova spalujících blízkých oběžných drahách kolem svých mateřských hvězd. V naší Galaxii se pravděpodobně nachází několik stovek miliard planet.

Spolehlivě určený počátek objevování exoplanet nastal v roce 1992 objevem podivné nové planety obíhající dokonce kolem ještě podivnější hvězdy. Jednalo se o typ neutronové hvězdy známé jako pulzar, což je rychle rotující „mrtvá“ hvězda, která pulzuje v důsledku milisekundových záblesků rádiového záření. Měření nepatrných změn ve frekvenci pulzů umožnilo astronomům odhalit planety obíhající kolem tohoto pulzaru.

Objev rovnou tří planet kolem této rotující hvězdy neodmyslitelně otevřel stavidlo nových objevů,“ říká profesor Alexander Wolszczan z Pennsylvania State University, hlavní autor článku odhalujícího první exoplanety. „Jestliže se nám podařilo odhalit planety obíhající kolem neutronových hvězd, potom planety mohou být v podstatě kdekoliv.“

Mnoho nových objevů dnes určuje více než 5 000 potvrzených exoplanet. Planetární počítadlo se zatím zastavilo 21. 3. 2022, kdy byla doplněna poslední šarže 65 nových exoplanet do seznamu NASA’s Exoplanet Archive (https://exoplanetarchive.ipac.caltech.edu/).

Rozdělení objevených exoplanet na jednotlivé základní typy Autor: NASA/JPL-Caltech
Rozdělení objevených exoplanet na jednotlivé základní typy
Autor: NASA/JPL-Caltech
Zahájili jsme novou éru objevů, kdy půjdeme nad hranice pouhého doplňování nových planet do seznamu,“ říká profesor Wolszczan. „A nejedná se jen o čísla. Každá z planet je novým světem, typem nové planety. Jsem nadšená z každého objevu, přestože toho o nich mnoho nevíme,“ dodává Jessie Christiansenová, vedoucí vědecká pracovnice NASA’s Exoplanet Archive a výzkumná pracovnice NASA’s Exoplanet Science Institute at Caltech.

Astronomická družice NASA s názvem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite), která byla vypuštěna v roce 2018, pokračuje v objevování nových exoplanet.

Avšak generace výkonných teleskopů a jejich velmi citlivých detektorů, zahájená nedávným startem nového kosmického teleskopu JWST (James Webb Space Telescope), bude brzy soustřeďovat světlo z atmosfér exoplanet a bude zjišťovat, jaké plyny jsou přítomny, abychom podle toho mohli identifikovat poznávací znaky obyvatelných podmínek.

Kosmický teleskop Nancy Grace Roman Space Telescope (NGRST), jehož start se připravuje na rok 2027, bude provádět pátrání po nových exoplanetách při použití rozličných metod.

Evropská mise ARIEL (plánovaný start v roce 2029) bude zkoumat především atmosféry exoplanet.

Podle mého názoru je nevyhnutelné, že někde najdeme určité druhy života – s největší pravděpodobností poněkud primitivní druhy,“ říká profesor Wolszczan. „Blízké spojení mezi chemií života na Zemi a chemickým složením nalezeným v celém vesmíru, stejně tak jako zjištění obecně rozšířených organických molekul naznačuje, že odhalení života samotného je pouze otázkou času.“

Start astronomické družice NASA s názvem Kepler Space Telescope (v roce 2009), která nedávno ukončila svoji činnost, otevřela nové okno do vesmíru,“ říká William Borucki, hlavní vědecký pracovník mise Kepler. „Nikdo z nás tehdy nečekal tak obrovskou rozmanitost planetárních systémů a hvězd. Je to prostě úžasné.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: 5 000 exoplanet


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »