Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Spitzerův dalekohled objevil další super-Zemi

Spitzerův dalekohled objevil další super-Zemi

Exoplaneta 55 Cancri e obíhající kolem mateřské hvězdy - kresba
Exoplaneta 55 Cancri e obíhající kolem mateřské hvězdy - kresba
Pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu (Spitzer Space Telescope, NASA) astronomové detekovali vůbec poprvé světlo vyzařované "super-Zemí" daleko za hranicemi Sluneční soustavy. Přestože exoplaneta není obyvatelná, toto pozorování je historickým krokem pro případné hledání stop života na jiných planetách.

"Spitzerův kosmický dalekohled nás znovu ohromil," říká Bill Danchi, vědecký pracovník NASA pro dalekohled Spitzer. "Kosmický dalekohled provádí průkopnický výzkum atmosfér vzdálených planet a dláždí tak cestu pro nový kosmický dalekohled NASA s názvem James Webb Space Telescope (JWST), který bude používat podobnou techniku při studiu potenciálně obyvatelných planet."

Exoplaneta pojmenovaná 55 Cancri e spadá do skupiny planet označovaných termínem super-Země, což jsou tělesa o hmotnosti větší než Země, avšak lehčí než obří planety typu Neptunu. Pozorovaná planeta má přibližně dvojnásobnou velikost než Země, avšak je 8krát hmotnější než naše planeta. Kolem jasné mateřské hvězdy 55 Cancri (v souhvězdí Raka) obíhá velice blízko, jeden oběh vykoná za pouhých 18 hodin.

Pokles jasnosti hvězdy 55 Cnc při tranzitu exoplanety
Pokles jasnosti hvězdy 55 Cnc při tranzitu exoplanety
Doposud Spitzerův kosmický teleskop a další dalekohledy byly schopny studovat planety na základě analýzy změn světelného záření hvězdy 55 Cancri v době, kdy některá z planet přecházela před hvězdou. V tomto nově provedeném výzkumu kosmický dalekohled Spitzer měřil množství infračerveného záření, které přicházelo ze samotné planety. Výsledky pozorování odhalily, že planeta je pravděpodobně velmi tmavá a její polokoule přivrácená ke hvězdě je zahřátá na teplotu převyšující 1730 °C, což je teplota dostatečná k tavení kovů.

Nové informace jsou v souladu s dřívější teorií, že exoplaneta 55 Cancri e je vodní svět: její kamenné jádro může obklopovat vrstva vody v "superkritickém" stavu, ve kterém může existovat jak kapalina, tak i plyn, vše zahaleno vrstvou páry.

"Mohla by být velmi podobná Neptunu, pokud bychom planetu Neptun posunuli blíže ke Slunci a sledovali, jak se vaří jeho atmosféra," říká Michaël Gillon (Université de Liège, Belgium), hlavní autor článku publikovaného v časopise Astrophysical Journal. Vedoucím výzkumu byl Brice-Olivier Demory (Massachusetts Institute of Technology in Cambridge, MIT).

Hvězda označovaná 55 Cancri se nachází relativně blízko Země, ve vzdálenosti 41 světelných roků. Krouží kolem ní 5 známých planet, přičemž 55 Cancri e obíhá nejblíže k mateřské hvězdě a má tzv. vázanou rotaci, což znamená, že ke hvězdě obrací stále stejnou polokouli. Z pozorování družice Spitzer vyplynulo, že strana přivrácená ke hvězdě je mimořádně horká, což vede k závěru, že planeta pravděpodobně nemá dostatečnou atmosféru, která by byla schopná přenášet teplo na neosvětlenou polokouli.

Nový kosmický dalekohled NASA s názvem James Webb Space Telescope (JWST), jehož vypuštění je naplánováno na rok 2018, pravděpodobně bude schopen studovat mnohem lépe chemické složení cizích planet. Dalekohled by mohl být schopen využít podobnou infračervenou metodu, jaká byla použita na družici Spitzer, za účelem hledání potenciálně obyvatelných planet na základě pátrání po stopách molekul, které mají vztah k životu.

Astronomická družice Spitzer Space Telescope
Astronomická družice Spitzer Space Telescope
"Když jsme koncipovali kosmický dalekohled Spitzer před více než 40 roky, neměli jsme šanci nějaké exoplanety objevit," říká Michael Werner, vědecký pracovník projektu Spitzer (NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie). "Protože kosmická observatoř Spitzer Space Telescope byla navržena velmi dobře, bylo možné ji uzpůsobit na toto nové pole působnosti a realizovat historický krok, jako je toto pozorování."

V roce 2005 se stal Spitzerův teleskop prvním kosmickým dalekohledem, který detekoval světlo planety daleko za hranicemi Sluneční soustavy. K překvapení mnohých dalekohled pozoroval infračervené záření exoplanety typu "horkého Jupiteru", což je planeta mnohem větší než kamenná planeta 55 Cancri e. Od té doby další kosmické dalekohledy včetně HST (NASA) předvedly podobné výkony s pozorováním obřích plynných exoplanet stejnou metodou. V tomto případě však bylo poprvé detekováno záření tzv. super-Země.

Poznámka: Termínem super-Země astronomové označují exoplanetu, jejíž hmotnost leží v rozsahu od více než 1 do 10 hmotností Země (Neptun má hmotnost zhruba 17 hmotností Země).

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »