Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  V atmosféře exoplanety 51 Peg b nalezena voda

V atmosféře exoplanety 51 Peg b nalezena voda

Umělecká představa exoplanety 51 Peg b
Autor: ESO/M. Kornmesser/Nick Risinger

Astronomové detekovali přítomnost molekul vody v atmosféře blízké exoplanety typu horkého Jupitera, známé jako 51 Pegasi b (zkráceně 51 Peg b). Objev vrhnul nové světlo na původ atmosféry tohoto tělesa mimo Sluneční soustavu a naznačil také, že systém hvězda-planeta je binární spektroskopickou soustavou.

Exoplaneta 51 Pegasi b nacházející se ve vzdálenosti 50 světelných roků od Země je první objevenou planetou obíhající kolem hvězdy hlavní posloupnosti a první známou planetou typu horkého Jupitera. Byla tak klasifikována proto, že její oběžná perioda je kratší než 10 dnů (přesněji 4,23 dne) a svými charakteristikami je podobná největší planetě Sluneční soustavy. Její hmotnost byla určena na 0,47 hmotnosti planety Jupiter. Má vysokou povrchovou teplotu, protože kolem mateřské hvězdy 51 Pegasi obíhá velice blízko – ve vzdálenosti zhruba 0,05 AU (astronomické jednotky).

Přesnější charakteristiky této planetární soustavy určil tým astronomů, jehož vedoucí byla Jayne Birkby. Astronomové pozorovali hvězdu 51 Pegasi a její planetu prostřednictví spektrografu CRyogenic high-resolution InfraRed Echelle Spectrograph (CRIRES) na Very Large Telescope (VLT) v Chile. Pořídili celkem 42 spekter umožňujících pozorovat změny radiálních rychlostí spektrálních čar odpovídajících přítomnosti vodní páry v atmosféře na denní straně planety.

Podle členů vědeckého týmu přímá detekce absorpčních čar v pořízených spektrech atmosféry planety, u kterých pozorujeme změny Dopplerova posuvu, poskytla důležitý pohled na podstatu této planetární soustavy. Kromě vody vědci rovněž hledali molekuly prvků vyplývající z předpokládaného chování plynného uhlíku a kyslíku na pozorovaných vlnových délkách, tedy vodní páry, oxidu uhličitého či metanu. Avšak neobjevili žádné významné signály těchto molekul, které by indikovaly jejich přítomnost ve velkém množství v atmosféře první objevené exoplanety 51 Pegasi b.

Umělecká představa exoplanety 51 Peg b Autor: NASA/JPL-Caltech
Umělecká představa exoplanety 51 Peg b
Autor: NASA/JPL-Caltech
V našich pozorováních jsme nedetekovali žádný metan nebo oxid uhličitý na významné úrovni, což naznačuje na jejich nízké hodnoty,“ čteme v publikovaném článku. Kromě toho astronomové rovněž poznamenali, že horní limit rychlosti oběhu exoplanety 51 Pegasi b by měl být menší než 5,8 km/s. Nicméně to vyžaduje potvrzení pomocí přístrojů s vyšším rozlišením, zvláště pokud je oběh planety slapově vázaný s její rotací.

51 Pegasi b je první objevenou exoplanetou obíhající kolem „normální“ hvězdy a nachází se v souhvězdí Pegasa. Jedná se o planetu podobnou Jupiteru. Kolem mateřské hvězdy 51 Pegasi obíhá ve vzdálenosti pouhých 0,05 AU. V počátcích objevování exoplanet si vědci mysleli, že se jedná o výjimečný případ, ale další objevy ukázaly, že se plynní obři často nacházejí poměrně blízko svých mateřských hvězd. Dříve se vědci domnívali, že se plynní obři nalézají alespoň ve vzdálenosti několika AU.

Exoplanetu objevili švýcarští astronomové Michael Mayor a Didier Queloz, kteří ji pozorovali na observatoři Haute-Provence v jižní Francii. Objev první planety mimo Sluneční soustavu ohlásili v roce 1995.

Hvězda 51 Pegasi je žlutý trpaslík spektrálního typu G4-5. Je 1,06× hmotnější než Slunce, její průměr je 1,14× větší, je 1,3× svítivější v porovnání se Sluncem a 1,6× bohatší na těžké prvky. Exoplaneta 51 Pegasi b má 47 % hmotnosti Jupitera. Oběžná dráha je téměř kruhová (e = 0,03) a jeden oběh jí trvá 4,23 dne. Její poloměr je 1,2× větší než poloměr Jupiteru. Na závěr dodejme, že ke 14. 2. 2017 bylo katalogizováno již 3 577 exoplanet.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] jpl.nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplaneta 51 Peg b


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »