Velmi mladá planeta
Ale doteď nebyla žádná z 270 známých exoplanet nalezena u hvězd dostatečně mladých, které ještě měly protoplanetární disky. Je to také proto, že astronomové při hledání planet tyto mladé hvězdy vyloučili, neboť vlastní pulsace hvězd jsou snadno zaměnitelné s „kolísáním“ hvězdy způsobené oběhem potenciálních planet.
Nyní tým vedený Johny Setiawanem (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo) našel první planetu u hvězdy tak mladé, že se honosí protoplanetárním diskem.
Spektroskopická pozorování hvězdy, nazvané TW Hydrae (TW Hya), prováděli 2,2m dalekohledem na observatoři La Silla (Chile). Hvězdné spektrum vykazovalo každých 3,56 dne anomálii, která neodpovídala hvězdné aktivitě, proto astronomové došli k závěru, že ji způsobuje obíhající planeta.
Planeta, pojmenována TW Hya b, je skoro 10krát hmotnější než Jupiter, také obíhá extrémně blízko u hvězdy – 6 miliónů km (10krát blíž než Merkur kolem Slunce) a nachází se ve vnitřním okraji hvězdného prachového disku.
Vědci jsou přesvědčení, že planety se tvoří ve větších vzdálenostech od mateřské hvězdy – v naší Sluneční soustavě mezi oběžnými dráhami Země a Jupiteru, protože tam je nejvíce materiálu potřebného pro růst planety. Pak během vzájemného gravitačního ovlivňování se postupně v průběhu 100 000 let planety přesouvají do svého konečného postavení. Migrace trvá tak dlouho, dokud planeta nedosáhne oblasti „vyčištěné“ od prachu a plynu, tam pak „zakotví“.
Skutečnost, že planeta byla nalezena u hvězdy, jejíž stáří se odhaduje na 10 miliónů let, jedná se podle astronomů „o horní hranici omezení doby formování a migrace planety“.
„Planeta obíhá v malé vzdálenosti; je tam, kde všechny další jupiterovské exoplanety. Z toho vyvozuji dva hlavní závěry: potřebujete udělat Jupitery během 10 miliónů let a potřebujete je přesunout do blízkosti hvězdy během 10 miliónů let,“ řekl Scott Kenyon (Smithsonian Astrophysical Observatory, Cambridge, Massachusetts, USA), který není členem týmu. To souhlasí s tím, co si vědci již dříve mysleli, „ale stejně je hezké pozorovat, že se naše ideje potvrdily přímým důkazem“.
Je potřeba zkoumat ještě mladší planety, aby se určilo, která ze dvou konkurenčních teorií lépe odpovídá skutečnosti.
Většiny vědců je přesvědčena, že planety potřebují milióny let než se malá prachová zrnka v disku slepí ve shluky, potom „sněhové koule“ a v průběhu času se vytvoří kamenná jádra planet.
Podle další skupiny se obří planety mohou vytvořit během několika tisíc let – shluky plynu a prachu v prachoplynném disku se velmi rychle gravitačně zhroutí (model gravitační nestability).
Podle vědců ještě není jasné, zda planeta, hmotná jako 9,8 Jupiterů, by mohla přirůstáním vytvořit přímo jádro nebo zda se musí do procesu zapojit i gravitační nestabilita v disku. Nicméně, nový objev je ideální pro testování počítačových simulací různých modelů.
K tomu Kenyon dodává: „Myslím si, že nejlepší je spojit oba modely - vlastnosti planety s vlastnostmi disku.“
Zdroj: http://space.newscientist.com
