Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Velmi mladá planeta

Velmi mladá planeta

planet_hya.jpg
Uvnitř prachoplynného mraku kolem mladé hvězdy TW Hydrae byla nalezena dosud nejmladší známá planeta. Objev potvrzuje teorie, že planety mohou vzniknout během 10 miliónů let.

Předpokládá se, že planety „rostou“ během srážek a slepování v protoplanetárních discích, které obklopují mladé hvězdy. Pozorování ukazují, že tyto disky se rozptýlí během prvních 10 miliónů let hvězdného života, proto se planety do té doby musí zformovat.

Ale doteď nebyla žádná z 270 známých exoplanet nalezena u hvězd dostatečně mladých, které ještě měly protoplanetární disky. Je to také proto, že astronomové při hledání planet tyto mladé hvězdy vyloučili, neboť vlastní pulsace hvězd jsou snadno zaměnitelné s „kolísáním“ hvězdy způsobené oběhem potenciálních planet.

Nyní tým vedený Johny Setiawanem (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo) našel první planetu u hvězdy tak mladé, že se honosí protoplanetárním diskem.

Spektroskopická pozorování hvězdy, nazvané TW Hydrae (TW Hya), prováděli 2,2m dalekohledem na observatoři La Silla (Chile). Hvězdné spektrum vykazovalo každých 3,56 dne anomálii, která neodpovídala hvězdné aktivitě, proto astronomové došli k závěru, že ji způsobuje obíhající planeta.

Planeta, pojmenována TW Hya b, je skoro 10krát hmotnější než Jupiter, také obíhá extrémně blízko u hvězdy – 6 miliónů km (10krát blíž než Merkur kolem Slunce) a nachází se ve vnitřním okraji hvězdného prachového disku.

Vědci jsou přesvědčení, že planety se tvoří ve větších vzdálenostech od mateřské hvězdy – v naší Sluneční soustavě mezi oběžnými dráhami Země a Jupiteru, protože tam je nejvíce materiálu potřebného pro růst planety. Pak během vzájemného gravitačního ovlivňování se postupně v průběhu 100 000 let planety přesouvají do svého konečného postavení. Migrace trvá tak dlouho, dokud planeta nedosáhne oblasti „vyčištěné“ od prachu a plynu, tam pak „zakotví“.

Skutečnost, že planeta byla nalezena u hvězdy, jejíž stáří se odhaduje na 10 miliónů let, jedná se podle astronomů „o horní hranici omezení doby formování a migrace planety“.

„Planeta obíhá v malé vzdálenosti; je tam, kde všechny další jupiterovské exoplanety. Z toho vyvozuji dva hlavní závěry: potřebujete udělat Jupitery během 10 miliónů let a potřebujete je přesunout do blízkosti hvězdy během 10 miliónů let,“ řekl Scott Kenyon (Smithsonian Astrophysical Observatory, Cambridge, Massachusetts, USA), který není členem týmu. To souhlasí s tím, co si vědci již dříve mysleli, „ale stejně je hezké pozorovat, že se naše ideje potvrdily přímým důkazem“.

Je potřeba zkoumat ještě mladší planety, aby se určilo, která ze dvou konkurenčních teorií lépe odpovídá skutečnosti.
Většiny vědců je přesvědčena, že planety potřebují milióny let než se malá prachová zrnka v disku slepí ve shluky, potom „sněhové koule“ a v průběhu času se vytvoří kamenná jádra planet.
Podle další skupiny se obří planety mohou vytvořit během několika tisíc let – shluky plynu a prachu v prachoplynném disku se velmi rychle gravitačně zhroutí (model gravitační nestability).

Podle vědců ještě není jasné, zda planeta, hmotná jako 9,8 Jupiterů, by mohla přirůstáním vytvořit přímo jádro nebo zda se musí do procesu zapojit i gravitační nestabilita v disku. Nicméně, nový objev je ideální pro testování počítačových simulací různých modelů.
K tomu Kenyon dodává: „Myslím si, že nejlepší je spojit oba modely - vlastnosti planety s vlastnostmi disku.“

Zdroj: http://space.newscientist.com




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »