Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Vodní pára objevena na cizích planetách

Vodní pára objevena na cizích planetách

Kresba přechodu exoplanety HD 189733b přes kotouček hvězdy.
Kresba přechodu exoplanety HD 189733b přes kotouček hvězdy.
Horké obří plynné planety mimo naši Sluneční soustavu obsahují ve své atmosféře vodní páru. Vyplývá to z nových pozorování pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu SST (Spitzer Space Telescope). Exoplaneta, pojmenovaná HD 189733b, se doslova smaží v žáru mateřské hvězdy, uvězněná tak blízko, že kolem ní oběhne přibližně jednou za dva dny. Na připojené kresbě je znázorněna obří plynná exoplaneta, přecházející před kotoučkem hvězdy.

Astronomové předpokládali, že planety tohoto typu, označované termínem „horký Jupiter“, by mohly ve svých atmosférách vodní páru obsahovat. Donedávna marně hledali přesvědčivý důkaz pro tento předpoklad. Až poslední pozorování přinášejí jasné důkazy, že tyto planety jsou „mokré“. „S napětím jsme očekávali identifikaci zřetelných signálů vodní páry na planetě, která je od nás vzdálená stovky biliónů kilometrů,“ říká Giovanna Tinetti (Evropská kosmická agentura, spolupracovnice Institute d’Astrophysique de Paris).

Ačkoliv je voda základní součástí života, jak víme, planety typu horkého Jupitera (i když obsahují vodní páru) nejsou pravděpodobně vhodné pro život. Dřívější měření pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu ukazovala, že exoplaneta HD 189733b je doslova rozpálená na průměrnou teplotu kolem 1000 K (tj. přibližně 725 °C). Teplota zde kolísá v rozmezí 425 až 930 °C. Astronomové doufají, že se jim podaří pomocí kosmických observatoří, jako je Spitzerův dalekohled, objevit vodu také na kamenných a obyvatelných planetách, podobných Zemi. Atmosféry těchto planet však zřejmě budou mnohem řidší a chladnější, proto i detekce vody zde bude obtížnější.

„Objev vody na této planetě naznačuje, že i další planety ve vesmíru, možná dokonce i některé kamenné planety, mohou také obsahovat vodu,“ říká spoluautor vědecké práce Sean Carey (NASA's Spitzer Science Center at the California Institute of Technology in Pasadena).

Nová zjištění jsou součástí nové oblasti vědeckého bádání – studia počasí na exoplanetách, tedy na planetách mimo naši Sluneční soustavu. Tak vzdálené planety nemůžeme pozorovat přímo; nicméně v uplynulých několika letech astronomové získali informace také o jejich atmosférách pozorováním přechodů několika exoplanet typu horkého Jupitera před kotoučkem hvězdy.

Počátkem tohoto roku Spitzerův dalekohled uskutečnil první analýzu světla dvou exoplanet: HD 189733b a HD 209458b. Pomocí spektrometru pozoroval planety, jak postupně mizí za hvězdami. To vedlo k získání vůbec prvního „otisku prstů“ – tedy k pořízení spektra exoplanety. Přesto výsledkem nebyl objev vody, pravděpodobně proto, že její hledání touto metodou je velmi obtížné vzhledem ke struktuře atmosfér těchto exoplanet.

Později tým astronomů objevil stopy vody u exoplanety HD 209458b na základě analýzy viditelného světla, provedené pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST. Tato data byla získána v době, kdy planeta přecházela před kotoučkem mateřské hvězdy.

Nyní tým astronomů získal doposud ty nejlepší důkazy přítomnosti vody v atmosféře horkého Jupitera při pozorování přechodu exoplanety HD 189733b přes kotouček mateřské hvězdy, a to družicí Spitzer v oblasti infračerveného záření. Při použití této metody jsou změny infračerveného záření hvězdy zaznamenávány v době, kdy exoplaneta postupně zakrývá atmosféru hvězdy, jejíž světlo prochází vnější atmosférou planety. Astronomové pozorovali tento úkaz pomocí sady kamer na palubě Spitzerova kosmického dalekohledu na třech rozdílných vlnových délkách infračerveného záření a zjistili, že pro každou vlnovou délku bylo planetou pohlceno rozdílné množství světla. Tomuto modelu, kdy absorpce závisí na vlnové délce, odpovídá působení vody.

„Pouze přítomnost molekul vody může vysvětlit toto chování,“ říká Giovanna Tinetti. „Pozorování přechodu planety před kotoučkem hvězdy v oboru infračerveného záření je nejlepší způsob pátrání po těchto molekulách v atmosférách exoplanet.“ Teplota na exoplanetě HD 189733b je příliš vysoká na to, aby zde voda zkondenzovala do oblaků, případně padala na povrch planety v podobě deště.

Atmosféra exoplanety však vůbec není klidná. Planeta je pevně sevřena gravitací hvězdy (vzhledem k malé vzdálenosti), takže jedna její polokoule je trvale přivrácena k povrchu hvězdy (tzv. vázaná rotace), čímž dochází k jejímu mimořádnému ohřevu. To pravděpodobně vyvolává prudké větry, vanoucí směrem z denní na noční polokouli.

Exoplaneta HD 189733b se nachází v souhvězdí Lištičky, ve vzdálenosti 63 světelné roky od Země. Byla objevena v roce 2005 na základě zeslabení světla hvězdy o 3 % při přechodu exoplanety před kotoučkem hvězdy. Průměr exoplanety byl určen na 1,25 průměru planety Jupiter.

Zdroj: spitzer.caltech
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »