Výzkum vypařujících se exoplanet
Výzkum se týkal hvězdy HD 189733 ze souhvězdí Lišky (Vulpecula), která je od Země vzdálena 63 světelné roky.
V roce 2010 studoval tuto hvězdu jiný tým astronomů v oboru ultrafialového záření pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST a zjistil, že planeta pojmenovaná HD 189733b uvolňuje do okolního prostoru vodík.
Výzkumy provedené na University of Texas a Wesleyan University vedly ke zjištění, že tento proudící plynný vodík - studovaný v oboru záření o různých vlnových délkách na jednom z největších pozemních dalekohledů světa - je mnohem teplejší, než se předpokládalo. Tato teplota je důležitá: ukazuje, že intenzivní záření této hvězdy interaguje s atmosférou planety.
I když planeta zřejmě není vhodná k životu, takovéto výzkumy mohou pomoci astronomům pochopit, jak vzájemné působení mezi mateřskou hvězdou a jejími "dětmi" (planetami) může ovlivňovat život, který by mohl vzniknout v jiných planetárních soustavách.
"Jednoho dne použijeme podobnou techniku k výzkumu atmosfér mnohem menších, Zemi podobných planet," říká Michael Endl (University of Texas). "Domnívám se, že rychlost pokroku je v současnosti ohromující. Před 20 roky nikdo neznal žádnou exoplanetu a nyní již studujeme jejich atmosféry."
Astronomové již objevili více než 750 exoplanet obíhajících kolem hvězd v naší Galaxii (kromě našeho Slunce), avšak jejich atmosféry studovali pouze u několika z nich prostřednictvím kosmických observatoří a největších pozemních dalekohledů, jako je například Hobby-Eberly Telescope (HET), který je vybaven objektivem o průměru 9,2 m.
Studovat atmosféry těchto planet je zatím možné pouze v případě, kdy planeta při pohledu ze Země přechází před kotoučkem hvězdy.
"Pokaždé, když planeta přechází před hvězdou, blokuje malou část jejího záření. Pokud planeta není obklopena atmosférou, pouze zastíní nepatrnou část povrchu hvězdy a určité množství jejího záření. Avšak pokud planeta má svoji vlastní atmosféru, plyny v ní obsažené pohltí další část záření," vysvětluje Seth Redfield. Takovéto úkazy označujeme termínem tranzity.
Astronomové pořídili spektrum hvězdy nebo planety, když rozložili jejich světlo na jednotlivé vlnové délky (barvy). Spektrum se podobá čárovému kódu, který astronomům umožňuje určit chemické složení, teplotu, rychlost a směr pohybu daného objektu. Odečtením spektra hvězdy (pořízeného v době zákrytu planety) od společného spektra hvězdy + planety (v okamžiku tranzitu) obdržíme spektrum samotné planety (které zatím jinak pořídit neumíme).
Právě pořízení spektra tranzitující planety, natož jeho dešifrování, je velice obtížný úkon. V okamžiku, kdy planeta přechází před svojí mateřskou hvězdou a částečně ji zakrývá, odstíní tak pouze 2,5 % celkového záření hvězdy. Pokud je planeta obklopena atmosférou, musíme připočítat dalších 0,3 % zablokovaného světla. Oddělit a prostudovat tato 0,3 % světla hvězdy, to je hlavní cíl tohoto výzkumu. Jen tak zjistíme složení atmosféry tranzitující planety.
Zdroj: mcdonaldobservatory.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
