Psalo se před sto lety: podivné ilustrace

Podle řed. měšť. školy K. M., autora »Struč­ného hvězdářského zeměpisu čili lidového výkladu pro školu a dům«, je toto podivné stvoření mlhovina v souhvězdí Velikého Lva.

Nebylo by na věci nic podivného, kdyby uvedená »publikace č. 618. vyšla před 150 léty, kdy staří astronomové kreslili věrněji u svých málo dokonalých dalekohledů, ale že v roce 1925 se najde autor a nakladatel (Ústřední nakladatelství učitelstva Čsl. v Praze), které vydá podobnou věc, je ostudné.

Coby tomu řeklo učitelstvo, kdyby dnes někdo vydal lidové pojednání o cizozemských zvířatech a použil horších vyobrazení, než si pořídili naši předkové před 100 léty? To je však jediná ukázka z jmenovaného spisku. Kdybychom měli v našem časopise Říše hvězd veselý koutek, stálo by za to, uveřejnit i další obrazy planet, Měsíce a mapy severní oblohy. Představte si, že vše je kolorováno skvělou šmolkovou barvou, vynikající žlutí, zahnědlou červení a máte představu o kráse atlasu, kterým má býti poučena o astronomii škola a lid. Nehledě k textu s četnými chybami, nemůžeme svým čtenářům spisek doporučiti ani pro zábavu, neboť za 9 Kč by to bylo trochu drahé. 

J.K. (Josef Klepešta)

 Po sto letech

Zdrcující kritika z pera Josefa Klepešty vedla k potřebě do haněné knihy po sto letech zevrubněji nahlédnout. Její autor – netřeba jej dále tajit – byl ředitel měšťanské školy a okresní školní dozorce v Brně, Karel Mrázek. Knihu, přesněji řečeno brožurku, je možné pořídit v antikvariátech v řádu nižších stokorun, což se v kurzu prvorepublikové koruny pohybuje přibližně pořád na úrovní Klepeštou zmíněných 9,- Kč. Po sto letech ve virtuálním prostoru můžeme splnit přání Josefa Klepešty, a to vytvořit veselý koutek a při té příležitosti zveřejnit i více obrázků (takřka veškeré) z kritizované knížky.

Mlhoviny a hvězdokupy, z nichž zejména ta ze souhvězdí Velkého lva poněkud iritovala Josefa Klepeštu, jsou součástí Tabule VII. Edwin Hubble zavedl klasifikaci galaxií v roce 1925, takže Karel Mrázek nazývá tyto objekty podle tehdejších zvyklostí. Tvarově to není nejhorší, až na odstrašující případy č. 5 a 7.

Planetám a Slunci je zasvěcena Tabule VI. Tam rozhodně obrázky Povrch Měsíce a Povrch Slunce nejsou vrcholem realistické kresby. Text k tomuto tématu začíná slovy: Oběžnice (planety) jsou hvězdy naší Zemi nejpodobnější…  Tak z toho trochu zamrazí. Obdobný začátek jednotlivých kapitol však autora neomrzí, dá se říci, že až na jednu výjimku jej požívá jako nějakou mantru. Za hvězdy vydává měsíce planet, náš nevyjímaje, komety, nemýlí se pouze v případě Slunce. Dále v pojednání o planetách přepokládá na Marsu existenci kanálů, tato představa však byla brána v potaz ještě několik desetiletí po vydání brožurky.

Mapa hvězdné oblohy je jakousi malůvkou. Je zaměřena spíše na pozorovatele z polárních oblastí, naše žactvo, pro které byla určena, by mohlo být trochu zmateno. Nějaká ta nepřesnost v názvosloví se tam občas vmísí, ale na hrubou orientaci je nakonec mapka docela použitelná. 

Tabule č IV. Je poněkud problematická. Je evidentní, že jejím cílem bylo vysvětlit mládeži, proč se nám střídají roční období. Skutečná příčina, tedy vychýlení zemské osy vůči oběžné dráze kolem Slunce, však z kresby příliš patrné není.

V textu k Tabuli VIII. pojednávajícího o kometách zmiňuje autor zajímavou informaci:

Objevení se komety mělo znamenati tudíž vždy blížící se nějakou pohromu. Nenastala-li, pak se uváděly podobné důvody, jak čteme v Kometografii tehdejší: 

„Anno 1454. Kometa a velká rvačka ševcovského cechu v krčmě lüneburské.“ 

„Anno 1668. Objevila se kometa; po ní přišel veliký mor mezi kočkami ve Vestfálsku.“

Dnes takovým nesmyslným výkladům nikdo nevěří.

Po sto letech by se Karel Mrázek asi podivil, čemu všemu lidé věří.

 

Tabuli č. V. se toho nedá příliš vytknout, principy zatmění jsou zobrazeny vcelku srozumitelně. Ovšem, za úplného zatmění Slunce bývá přeci jenom podstatně větší tma, nemluvě o stínech stromů dopadajících. Obrázek však krásně evokuje představu jihomoravské vesnice někde pod Pálavou a číší z něj uklidňující atmosféra.

Je nad Slunce jasnější, že Karel Mrázek meteorický déšť nikdy na vlastní oči nespatřil. Tedy alespoň do doby, než vydal citovanou knihu. Je ale téměř jisté, že někdy v životě spatřil ohňostroj, neboť právě ten výtvarně zpracoval na následující Tabuli IX. V textu k tabuli však je povzbuzující, že autor tentokrát nepovažuje meteory za hvězdy, ale správně je řadí k nejmenším tělesům Sluneční soustavy.

Polární záře, nazývaná v knize severní je vysvětlována důvody v té době převládajícími: 

Severní záře vykládá se obyčejně jako jev elektromagnetický. Příčinou je elektřina v ovzduší.

Dvě elektřiny, záporná na Zemi, kladná nad zemí se setkávají, nastává vybíjení při čemž patrny jsou světelné efekty jež umožňují poměry polárních končin. U nás bývá jen za jasných zimních nocí někdy jen patrný matný odlesk na severním nebi.

Polární záře pozorovatelné z České republiky v minulých dvou letech jistojistě nebyly matnými odlesky.

Závěrem lze konstatovat, že Josef Klepešta byl ke knize kritický právem. Na druhou stranu jsou některé obrázky poměrně roztomilé, takže když zrovna nebude do čeho investovat, dá se s knihou zažít, nejedna, spíše zábavná než poučná chvilka. 

 

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1]Karel Mrázek: Stručný hvězdářský zeměpis, lidový výklad pro školu a dům.
[2] Josef Klepešta
[3] Říše hvězd

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice