Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
Tento kompozitní obraz je samozřejmě fotomontáží - sledovat úplné zatmění Slunce a Měsíce v jednom okamžiku nejde (dokázal by to možná jen Chuck Norris). Nicméně jisté unikum se v něm beztak skrývá. Obraz půlí linie mezi dnem a nocí, které mezi sebou dělilo něco přes 4000 hodin, resp. více jak 167 dní mezi kterými se odehrála (bez jediného úkazu uprostřed) hned dvě úplná zatmění opačného druhu. Vlevo je to úplné sluneční 21. srpna 2017 a v pravo tvář zrudlého úplňku při jeho zatmění 31. ledna 2018. V čem je toto nezvyklé? Kdy taková sekvence nastane znovu? A kdy se dočkáme jakéhokoliv úplného zatmění nad našimi hlavami?
Zatmění Slunce a Měsíce jsou příbuzné úkazy, které od sebe polohově i časově dělí půlka lunace a není tedy neobvyklé, že vždy, když někde ve světě dojde k jednomu, zhruba dva týdny poté (anebo předtím) se odehraje i druhý (vzácně nastává i trojice za periodu jednoho synodického měsíce). Zpravidla ale vždy je jeden z ze dvou/tří úkazů v synodickém měsíci výrazný tzv. "centrální" (úplné zatmění, u Slunce i prstencové), ten druhý či dva na začátku a na konci periody nevýrazné (částečné, u Měsíce i polostínové). Jen zřídka dojde ke dvěma úplným zatměním v jedné lunaci, a to jen tehdy, je-li sluneční zatmění ve vysokých zeměpisných šířkách. Taková dvojice, kde dvě úplná zatmění (Slunce a vzápětí Měsíce či naopak) dělily jen dva týdny, se naposledy odehrála na jaře roku 2015 a znovu nastane až na jaře roku 2033.
S podivem až letos
Pokud tedy pomineme tuto absolutní vzácnost a chceme přesto zachytit dvě po sobě následující úplná zatmění Slunce/Měsíce, je třeba pátrat po sekvenci, kdy poslední zatmění jedné lunace je úplné jednoho typu a po zhruba půlroce s příchodem další zatměňové lunace je úplné typu druhého. To už zas taková vzácnost není. Když se ponoříme do nedávné historie, můžeme takové dvojice najít v letech 1999/2000 (11. srpna 1999 úplné sluneční, 21. ledna 2000 úplné měsíční), 2001 (9. ledna 2001 úplné měsíční, 21. června 2001 úplné sluneční), 2002/2003 (4. prosince 2002 úplné sluneční, 16. května 2003 úplné měsíční)... a tak dále. Přesto je však zajímavé, že kompozitní snímek dvou po sobě následujících úplných zatmění veřejnost neviděla v plné kráse až do letošního roku, kdy jej vytvořila dvojice Číňanů Wang Letian a Zhang Jiajie. Je otázka, jestli nápad nosili v hlavě už po srpnovém zatmění Slunce 2017 v USA, každopádně tak trošku mi jej vyfoukli, neboť já už jej nosil v hlavě léta. A až letos, s obří pomocí prof. Druckmüllera, jsme toho dosáhli. Levá strana zobrazuje zatmění v USA, zachycené 21. srpna 2017 ve státním parku Guernsey, pravá ukazuje ono „superzatmění“ 31. ledna 2018, za kterým jsem vycestoval na thajský ostrov Ko Samui.
Přitažlivé protiklady
Takže znovu: V čem je tedy takový kompozitní snímek nevšední? V zásadě hlavně v té vzdělávací rovině. Vedle sebe jsou položena (vždy z půli) dvě zatmění, která krom více jak půlroční přestávky dělí i zhruba půlka zatměňové lunace a vnáší nás do všech souvislostí i protikladů obou úkazů. Zatímco na levé straně se Měsíc ocitá přesně mezi námi a Sluncem, je tedy v novu a na denní obloze zakrývá naši mateřskou hvězdu, na té pravé půlce se Měsíc ocitá v zemském stínu na noční obloze ve fázi úplňku. Nový Měsíc při úplném zatmění Slunce vlevo je přesto vidět, neboť sluneční světlo dopadá na ta místa Zeměkoule, kde zatmění neprobíhá (stín Měsíce na Zemi je nepoměrně menší než zemské těleso, takže mnoho světla Slunce se stále může rozptýlit na měsíční povrch) a ta samá zemská atmosféra zviditelňuje našeho kosmického souseda i při jeho úplném zatmění: Sluneční zář (resp. její červená složka) je zde lámaná skrze zemskou atmosféru, dopadá na měsíční povrch a odrazem zpět na Zemi. Během úplného slunečního zatmění můžeme v krátkých minutách zkoumat struktury sluneční atmosféry – tzv. korónu (ty bělavé paprsky jdoucí od zakrytého Slunce vlevo až na okraj snímku) anebo chromosféru (narůžovělá tenoučká vrstva). Během zatmění měsíčního se zase klimatologové věnují výzkumu naší atmosféry, neboť barvy na měsíčním povrchu (případně i tmavost zatmění) vědce upozorňují na stav zemského ovzduší. Zatímco sluneční zatmění trvá nesmírně krátce a je vidět jen z úzkého pásu na Zemi, to měsíční lze vidět na celé zemské polokouli, kde je zrovna noc, a navíc po dobu desítek minut až více jak hodiny... a to jsou ty protiklady. Co mají z hlediska pozorování společné? No, kupříkladu v obou případech se kolem Měsíce ukáží i hvězdy. Pochopitelně výrazněji při měsíčním zatmění, neboť to probíhá v noci.
Kdy znovu?
Nalákala vás tato nezvyklá kompozice k vlastnímu fotografickému dílku? Samozřejmě nutno podotknout, že jedno úskalí zde je: Jen málokdy se stane, že by obě dvě zatmění byla vidět z jednoho místa na Zemi, takže musíte vycestovat. V případě následující dvojice úplných zatmění, mezi nimiž skutečně nenastává žádné jiné, však stačí jen jednou (a samozřejmě zkřížit prsty s modlitbou za jasné počasí). Té nejbližší se totiž svět dočká už v příštím roce v Evropě, USA a v jihoamerických zemích.
Začínáme u nás 21. ledna 2019
Tím prvním ze dvou úkazů bude úplné zatmění Měsíce 21. ledna 2019, které v Česku uvidíme v celém průběhu v časných ranních hodinách. Mimochodem, půjde o poslední úplné, které z Česka spatříme až do 7. září 2025. Takže si jej určitě ujít nenechte.
Měsíc začne vstupovat do stínu Země již o půl páté ráno a celý se do něj ponoří v 5 hodin 41 minut. V tom okamžiku jej najdeme téměř 20° vysoko nad obzorem na pomezí souhvězdí Blíženců a Raka. Této fotogenické oblasti oblohy vévodí dvojice jasných hvězd Castor a Pollux, východně od ztemnělého Měsíce najdeme ve vzdálenosti přibližně 6° krásnou a očima či malým dalekohledem viditelnou otevřenou hvězdokupu M44 – Jesličky. Na jihovýchodě pak nepůjde přehlédnout dvojici velmi jasných planet, Venuši a Jupitera, které bude dělit úhlová vzdálenost necelých 3°. Obě planety navíc najdeme jen 7° od jasné hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Během fáze úplného zatmění se tedy nabídne nemálo objektů k pozorování a fotografování. Samotné úplné zatmění potrvá 1 hodinu 2 minuty, tedy do 6 hodin 43 minut. Závěrečný výstup Měsíce ze stínu pak již začne doprovázet svítání a fotogenické klesání „ukousnutého“ Měsíce za objekty na obzoru.
Animace Průběhu zatmění
(Autor: Larry Koehn)
Pokračování 2. července 2019 na jihu Ameriky
Za tím druhým pak řada nadšenců bude muset vyrazit z léta do jižní zimy, neboť se odehraje nad Jižní Amerikou 2. července 2019. Půjde o úplné zatmění Slunce, jehož velká část se žel odehraje nad Pacifikem a až závěrečný úsek dráhy měsíčního stínu zasáhne pevninu, konkrétně chilskou a argentinskou. Ano, není to úkaz, z něhož bychom měli aspoň trošku radost v tuzemsku (nejdříve ukousne Měsíc sluneční disk na naší obloze až v červnu 2021), ale tento úkaz, zdá se, lanaři mnoho cestovatelů zejména relativně dobrými vyhlídkami z hlediska počasí (zatmění proběhne mj. i nad proslulou pouští Atacama) a hlavně termín mimo sezónu na jižní polokouli, tedy s šancí levnějších letů.
Drtivá většina cesty měsíčního stínu po Zemi při tomto zatmění náleží Tichému oceánu. Tam se také odehraje nejdelší zatmění trvající 4 minuty 33 sekund. Teprve na konci své cesty se protáhlý stín konečně dotkne pevniny na jihozápadním okraji jižní Ameriky, na pobřeží pod chilskými Andami. Přímo na pobřeží, po silnici na sever od města La Serena Měsíc zakryje Slunce na 2 minuty 33 sekund ve výšce necelých 14° nad severozápadním obzorem. Stín pak pokračuje dále přes Andy do střední Argentiny, odkud budou Jihoameričané skvostný úkaz sledovat před západem Slunce. Svou pouť takřka symbolicky měsíční stín končí jižně od argentinské metropole – Buenos Aires. Obyvatelé tamního jižního předměstí spatří minutový zákryt Slunce jen 1° nad obzorem a temně zakryté Slunce bude zapadat.
Video: Zatmění Slunce 2. července 2019 nad La Silla
(Autor: ESO/P. Horálek; anglicky + české titulky)
Tak co, zkusíte to? Další podobná sekvence nastane až v letech 2020/2021 a cestovatelsky bude o něco náročnější... Hodně štěstí!
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
[2] ČRo SEVER: Planetárium - O zatměních (po 22. minutě)
[3] Stránky Petra Horálka
[4] Facebook Petra Horálka
[5] Kniha Tajemná zatmění (2018)
[6] Zatmění Slunce a Měsíce na Astro.cz
[7] Tajemství dvou úplných zatmění v jedné lunaci (Jan Vondrák)
Seriál
- Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
- Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
- Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
- Obrazem: Nova nad Supernovou
- Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
- Obrazem: Tři planety za slunovratu
- Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
- Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
- Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
- Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
- Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
- Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
- Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
- Obrazem: Protisvit v Beskydech
- Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
- Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
- Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
- Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
- Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
- Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
- Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
- Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
- Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
- Obrazem: Nebe z obou polokoulí
- Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
- Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
- Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
- Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti