Výročí kosmonautiky: leden 2026

Zánik raketoplánu Challenger 

Je trochu paradoxem, že Challenger byl původně postaven k destrukčním zkouškám. Došlo však k přehodnocení záměru, následkem čehož byl přebudován na plnohodnotný stroj.

Vzhledem ke skutečnosti, že Challenger byl v provozu necelé tři roky, vykonal dohromady pouhých 9 misí (nepočítaje tu osudovou). Poprvé se na oběžnou dráhu vydal 4. 4. 1983, a sice na misi STS-6. Při ní proběhl první výstup amerických astronautů do otevřeného prostoru z paluby raketoplánu. Také došlo k vypuštění telekomunikační družice TDRS-A. Challenger byl totiž vybaven zařízením pro vypouštění satelitů pomocí urychlovacího raketového stupně.

Při misi STS-7, která byla druhým letem Challengeru a zároveň sedmým letem raketoplánu celkově, byla členem posádky první americká astronautka Sally Rideová. Let proběhl 18.–23. 6. 1983. Pro velitele Roberta Crippena se jednalo o druhý let v pořadí, svůj první vykonal 12. 4. 1981 na Columbii. Jednalo se tehdy o vůbec první let raketoplánu v historii.

Cílem mise STS-8, která započala 30. 8. 1983, byla instalace indického satelitu Insat 1B. Dalším cílem byla zkouška komunikace s pozemním střediskem přes družici, jednalo se o přípravu výpravy s kosmickou laboratoří Spacelab.

Následovala mise STS-41-B, na kterou se raketoplán vypravil 3. 2. 1984. Tato expedice byla první, během které bylo použito nového, složitějšího, označování letů. NASA se k původnímu číslování vrátila až v další misi po havárii Challengeru. Hlavním cílem astronautů bylo zkoušení manipulátorů MMU, pilotovaného raketového křesla umožňujícího volný pohyb v otevřeném prostoru bez zajištění lanem.

Let STS-41-C byl pátou expedicí Challengeru a započal 6. 4. 1984. Jeho cílem bylo vypuštění dvou satelitů a zejména oprava družice Solar Maximum Mission. Tato družice, vypuštěná v roce 1980 sloužila k pozorování Slunce v době jeho maxima. Posádce raketoplánu se podařilo vyměnit chybné komponenty. Jednalo se tak o historicky první opravu satelitu na oběžné dráze.

Mise STS-41-G započala 5. 10. 1984. Jejím cílem bylo vynesení satelitu Earth Radiation Budget, sloužícího mimo jiné k výzkumu ozonové díry nad Antarktidou. Během letu pravděpodobně došlo k ozáření raketoplánu laserem ze sovětské základny v Kazachstánu. Tento nepřátelský akt vyvolal mezinárodní roztržku.

Dne 29. 4. 1985 se Challenger vypravil na svou sedmou misi označovanou STS-51-B. Jejím cílem bylo vynesení kosmické laboratoře Spacelab 3 na oběžnou dráhu a její testování. Laboratoř byla uložena v nákladovém prostoru raketoplánu a spolu s ním se vracela na Zemi.

Při misi STS-51-F byla vynesena na oběžnou dráhu laboratoř Spacelab 2.  Celkově bylo za éry raketoplánů podniknuto s těmito laboratořemi různých typů celkem 29 letů. Probíhaly v nich mikrogravitační, biologické a fyzikální experimenty.

Poslední úspěšná výprava Challengeru započala 30. 10. 1985. Jednalo se o misi STS-61-A a jejím hlavním cílem bylo vynesení německé kosmické laboratoře Spacelab D-1. Na palubě bylo osm astronautů, což je dodnes rekordní počet osob na palubě jedné kosmické lodi. Astronauti v laboratoři pracovali na dvě směny, němečtí specialisté předávali informace přímo do německého řídícího střediska.

Poslední, tragická, mise raketoplánu Challenger označovaná STS-51-L začala a zároveň i skončila 28. 1. 1986. Raketoplán odstartoval navzdory určitým - jak se později ukázalo oprávněným - obavám. Kvůli promrzlému těsnění došlo po minutě letu k problémům s pravým motorem na tuhá paliva, který se uvolnil, prorazil hlavní nádrž, a nakonec došlo k celkové destrukci stroje. Ten se rozpadl na kusy a při dopadu na mořskou hladinu zahynulo všech sedm astronautů.  Jedním z úkolů posádky mělo být i pozorování Halleyovy komety, jejíž stylizaci spatříme i v logu.

Po zkáze Challengeru se vyskytly tendence přestavět atmosférický modul Enterprise do orbitálního stavu, nakonec však vznikl nový letoun, raketoplán Endeavour. Další mise STS měly od doby havárie Challengeru v logu asterismus Velký vůz, jehož sedm hvězd symbolizovalo astronauty zahynuvší na palubě raketoplánu.

Další výročí kosmonautiky

3. 1. 1986: testovací sovětský raketoplán 

Ruské atmosférické těleso označované OK-GLI provedlo svůj druhý pokusný let. Jednalo se o analogii ke kosmickému raketoplánu Buran, který ovšem nebyl určen ke kosmickému letu, ale pouze ke zkouškám v zemské atmosféře. Stroj OK-GLI byl také jakýsi ekvivalent k americkému stroji Enterprise. Na rozdíl od něj však nebyl závislý na vynesení do výšky pomocí letadla, mohl startovat sám pomocí 4 motorů. Do roku 1988 bylo tímto tělesem vykonáno celkem 25 letů.

11. 1. 1996: Endeavour STS-72

Na svou expedici STS-72 odstartoval americký raketoplán Endeavour. Hlavním cílem letu byla záchrana japonské družice Space Flyer Unit. Jednalo se o družici, kterou japonská agentura JAXA využívala k výzkumu mikrogravitace. Space Flyer Unit byla úspěšně zachycena, uložena do nákladového prostoru a spolu s raketoplánem se také vrátila na Zemi. Družice byla po renovaci vystavena v tokijském Národním muzeu vědy a přírody.  Během mise byly uskutečněny dva výstupy do otevřeného prostoru, při kterých probíhal nácvik budoucí montáže komponentů ISS (Mezinárodní vesmírné stanice).

12. 1. 1986: Columbia STS-61-C

Se vydala na misi STS-61-C posádka raketoplánu Columbia. Hlavním cílem výpravy bylo vypuštění telekomunikačního satelitu Satcom K-1. V průběhu pobytu na oběžné dráze astronauti prováděli biologické experimenty, některé však nedokončili. Návrat na Zemi proběhl 18. 1. 1986. Do osudového letu Challengeru zbývalo 10 dní, STS-61-C byl na dlouhou dobu posledním relativně úspěšným letem raketoplánu.

15. 1. 2006: návrat pouzdra Stardust

Proběhl návrat pouzdra americké kometární sondy Stardust. Nacházely se v něm vzorky ohonu komety 81P/Wild 2. Tato sonda se vypravila na svou misi 7. 2. 1999. Poté, co začátkem ledna 2004 do speciálního aerogelového lapače zachytila částice kometárního ohonu, vydala se zpět k Zemi.

Přistávací pouzdro bylo vybaveno tepelným štítem a pomocí padáku přistálo přibližně v místě určení. Získané vzorky byly podrobeny analýze, byly v nich objeveny primitivní organické látky a také částice, patřící k nejstarším materiálům z období vzniku Sluneční soustavy.

19. 1. 2006: New Horizons

Odstartovala americká sonda New Horizons. Jednalo se o sondu planetární, určenou zejména k průzkumu Pluta a jiných těles, nacházejících se za jeho oběžnou drahou. Cestou byly testovány palubní kamery pozorováním objektů v pásu asteroidů a také snímáním Jupitera. K Plutu se sonda přiblížila 14. 7. 2015. Během jejího letu se změnila klasifikace Pluta z planety na trpasličí planetu.

24. 1. 1986: Voyager 2 navštívil Uran

Sonda agentury NASA Voyager 2 prolétla kolem Uranu. Sonda byla vypuštěna 20. 8. 1977 v rámci stejnojmenného programu. Ten se soustředil na výzkum vnějších planet Sluneční soustavy. Voyager 2 byl doposud jediným umělým tělesem vyrobeným člověkem, které navštívilo planety Uran a Neptun. Sonda doposud v omezeném režimu komunikuje, od Slunce se vzdaluje rychlostí vyšší než 15 km/s.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Lidové noviny
[2] Wikipedia (CZ): STS-51-L
[3] Wikipedia (EN): OK-GLI
[4] ISAS: SFU
[5] Wikipedia (EN): STS-61-C
[6] Wikipedia (CZ): Stardust (sonda)
[7] Wikipedia (CZ): Challenger
[8] Wikipedia (EN): 2006 in spaceflight
[9] E15.cz: Sonda Voyager 2 opouští Sluneční soustavu

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice