Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy

Hvězdy



Pavel Koten Hvězdy

Hvězdy s příliš velkou hustotou hmoty

Dvě hvězdy, které byly považovány za hvězdy neutronové, mají příliš velkou hustotu na to, aby do této kategorie mohly být zařazeny. Vyplynulo to z pozorování dvou dalekohledů na oběžné dráze - Chandra a HST. Hvězdy by mohly být tvořeny čistě jenom kvarky nebo krystaly těchto subjaderných částic. Hvězda RX J1856 září jako pevné těleso s teplotou 700 000 stupňů a její poloměr je 11,3 km. Astronomové mají pocit, že hvězda není tvořena neutrony, ale tzv. kvarky typu strange (podivný). Neutronová hvězda 3C58 se zdá být zase chladnější než by měla být podle současné teorie. Nevyzařuje očekávané rentgenové záření a tak vědci usuzují, že její teplota je méně než milión stupňů. V místech, kde se nachází, pozorovali v roce 1181 čínští a japonští astronomové explozi supernovy. Hvězda tak nabízí přímo možnost testování teorií chladnutí neutronových hvězd. A standardní teorie zde selhává.
Zdroj: NASA/MSFC News release ze dne 10. dubna
PK
Petr Sobotka Hvězdy

Vyšlo šesté číslo časopisu Perseus

2002.03.29:Vyšlo šesté číslo časopisu Perseus, který vydává Sekce pozorovatelů proměnných hvězd České astronomické společnosti. V čísle se například dozvíte o záhadné cefeidě v galaxii M33, která z dosud neznámých důvodů drasticky snižuje amplitudu světelných změn, o třetí zákrytové dvojhvězdě jejíž jedna složka pulzuje, o objevu nových proměnných hvězd českými pozorovateli, o programu XMedGraf a o akcích, které pořádala Sekce.

Časopis lze objednat na adrese:
Petr Sobotka
Hvězdárna a planetárium M. Koperníka
Kraví hora 2
616 00 Brno
případně na sobotka@meduza.info
Více o Perseovi na http://var.astro.cz/brno/
Petr Sobotka

Karel Mokrý Hvězdy

Překvapující binární systém

Překvapující binární systém
Zemi trvá rok než oběhne okolo Slunce. Může se to zdát jako velmirychlý pohyb, ale jedná se o šnečí rychlost ve srovnání s rychlostíoběhu nedávno objevené dvojhvězdy. Její složky se totiž navzájem obíhají100 000krát rychleji! Jeden oběh trvá pouze 321 sekund - o málo vícenež 5 minut. Jedná se o nejkratší pozorovanou periodu v binárním hvězdném systému.
Petr Sobotka Hvězdy

Proběhlo již třetí zjasnění V838 Mon

18.3.2002: Proběhlo již třetí zjasnění V838 Mon
graf V838 MonPodivná hvězda V838 Mon o jejímž nečekaném zjasnění informovali čeští astronomové se zjasnila již potřetí. Ani nyní, jeden a půl měsíce po druhém výbuchu hvězdy, odborníci zcela nerozumí událostem, které ve hvězdě proběhly. Jisté je, že se jedná o hvězdu v závěrečném stadiu svého života. Spektroskopická pozorování ukázala, že při druhém zjasnění, kterého si všimli čeští astronomové, došlo k odvržení horních vrstev atmosféry hvězdy. Všechny spektrální čáry totiž vykazovaly tzv. P Cygni profil, ve kterém se objevují emisní i absorpční složky čáry téhož chemického prvku. To je vždy důkazem úniku látky z hvězdy.
Pavel Koten Hvězdy

Problémy se stářím pulsarů

Astronomové objevili už druhý pulsar, u kterého nesouhlasí stáří určené na základě současných teorií. Zatímco u prvního případu z roku 2000 vycházelo stáří nižší než je skutečné, u tohoto je tomu naopak. Za pomoci radioteleskopu VLA (Very Large Array) studovali vědci v letech 1989 a 2000 pulsar s označením B1951+32 a pozůstatek výbuchu supernovy CTB 80. Oba objekty leží ve vzdálenosti 8 000 světelných roků. Přitom se ukázalo, že pulsar se pohybuje vůči plynové obálce vzniklé při explozi rychlostí 800 000 km/hod. Z logického předpokladu, že jeho pohyb začal v minulost právě ve středu této obálky, vychází jeho stáří na 64 tisíc let. Na základě dosavadní metody vycházející ze zpomalování rotace ovšem dostávají vědci stáří 107 000 let. Metoda určování stáří pulsarů vychází ze tří předpokladů, které bude zřejmě nutno znovu důkladně posoudit.
Zdroj: National Radio Astronomy Observatory ze 11. března.
PK
Petr Sobotka Hvězdy

V838 Mon pouhým okem

První člověk na Zemi již viděl podivnou hvězdu V838 Mon okem BEZ POUŽITÍ dalekohledu! Podle jeho vyjádření má hvězda naoranžovělou barvu. Její jasnost, či přesněji hvězdná velikost je podle jeho pozorování 6.6 mag. Italský astronom Toni Scarmanto je zkušený pozorovatel noční oblohy a ke spatření hvězdy mu dopomohla léta praxe. Na to, abychom ji mohli pozorovat i my, si budeme muset ještě chvíli počkat. Naše šance jsou navíc značně omezeny velmi vysokým světelným znečištěním. Hvězda se nadále zjasňuje a je možné, že ji přeci jen budou moci pozorovat i běžní občané třeba na některé z českých hvězdáren.
Petr Sobotka Zdroj
Petr Sobotka Hvězdy

Vzplanutí V838 Mon

Jak pozorovatelé skupiny MEDÚZA objevili vzplanutí V838 Mon

Po téměř všechny lednové noci roku 2002 nebyly příznivé podmínky pro pozorování noční oblohy. Poslední lednový týden s sebou přinesl výraznou změnu počasí a šestkrát za sebou padl na území České republiky historický teplotní rekord. Konečně se během noci vyjasnilo a mnoho pozorovatelů této skutečnosti v sobotu 2. února využilo.
Prvním pozorovatelem skupiny MEDÚZA, který objevil, že je pekuliární hvězda V838 Mon skutečně VELMI jasná byl Ladislav Šmelcer z hvězdárny ve Valašském Meziříčí...

stranky skupiny MEDUZA

Petr Sobotka Hvězdy

Vyšlo speciální číslo časopisu Perseus

Vyšlo speciální číslo časopisu Perseus, který vydává Sekce pozorovatelů proměnných hvězd České astronomické společnosti. Probíhá v něm rozsáhla diskuze o vědeckém přínosu vizuálního pozorování proměnných hvězd. Své vyjádření poskytli předsedové významných zahraničních proměnářských organizací a profesionální astronomové.

Časopis lze objednat na adrese:
Petr Sobotka
Hvězdárna a planetárium M. Koperníka
Kraví hora 2
616 00 Brno
pripadne na sobotka@meduza.info

Více o Perseovi na http://var.astro.cz/brno
Petr Sobotka

Pavel Koten Hvězdy

Třicet hnědých trpaslíků v mlhovině

Evropská infračervená observatoř ISO pracovala na oběžné dráze v letech 1995 až 1998. Během této doby pořídila na 30 000 astronomických pozorování, ze kterých vědci čerpají ještě dnes. Svědčí o tom například publikace výsledků pozorování prachového oblaku v blízkosti hvězdy rho Ophiuchi. Tento oblak leží ve vzdálenosti 540 světelných roků a patří mezi oblasti s intenzivní tvorbou nových hvězd. Nachází se zde minimálně stovka nedávno vzniklých hvězd. ISO zde objevila navíc třicet hnědých trpaslíků, výjimečných a neurčitých objektů, které jsou považovány za neúspěšné hvězdy, protože jejich hmotnost nedostačuje na zažehnutí termonukleární reakce v jejich nitru. Vzhledem k tomu, že dosud bylo těchto "hvězd" zaznamenáno velmi málo, je tento objev vskutku unikátní. Někteří vědci považují hnědé trpaslíky spíše ze obří planety. Minimální hmotnost pro zažehnutí termonukleární reakce je 8% hmotnosti Slunce nebo také 80 hmotností Jupitera. Řada z nově objevených trpaslíků má hmotnost kolem 50 Jupiterů a je téměř jisté, že v mlhovině jsou skryty další, ještě méně hmotné. Trpaslíci v této mlhovině jsou navíc velmi mladí ve srovnání s ostatními, poměrně starými a proto také velmi chladnými objekty stejného typu. V mlhovině se jedná typicky o objekty staré pouhých milión let, čehož důsledkem je, že jsou relativně ještě jasné, jejich atmosféry nestihly příliš vychladnout.
Zdroj: ESA Press release ze dne 25. října
PK
Pavel Koten Hvězdy

"Heavy metalové" hvězdy

Astronomové z Evropské jižní observatoře (ESO) objevili trojici hvězd s vysokým zastoupením olova. Tento objev velmi dobře souhlasí s teorií vzniku těžkých prvků v nitrech hvězd. Prvky až po železo vznikají nukleosyntézou lehčích jader. U prvků těžších než je železo tomu brání odpudivá síla kladně nabitých jader. Další prvky vznikají ve hvězdách jiným procesem, takzvaným záchytem neutronu. A to buď při explozích supernov "r-procesem" (z angl. rapid = rychlý)nebo u AGB-hvězd "s-procesem" (z angl. slow = pomalý). Současné počítačové modely předpověděly, že tento "s-proces" je nejvíce efektivní u hvězd s nižším zastoupením kovů než má například naše Slunce, protože je zde k dispozici větší množství volných neutronů. Produkce těžkých kovů tímto procesem končí u olova a bismutu, protože těžší prvky jsou nestabilní a zpětně se na olovo rozpadají. Pátrání po přítomnosti olova ovšem není jednoduché, protože jeho spektrální čáry jsou velmi slabé a navíc AGB-hvězdy s nízkým zastoupením kovů jsou v našem okolí velmi vzácné. Naštěstí existují CH-hvězdy, které jsou vždy příslušníky dvojhvězdných systémů a právě u těchto hvězd bylo vysoké zastoupení olova zjištěno. Vtip je v tom, že společníci těchto hvězd jsou bílí trpaslíci, kteří v minulosti prošly fází AGB-hvězdy a v nichž se olovo vytvořilo. Na konci svého života odvrhly většinu vlastní hmoty a tak se olovo dostalo do CH-hvězd, kde bylo nyní detekováno. V každé z hvězd se nalézá množství olova, které je hmotnostně srovnatelné s naším Měsícem.
Zdroj: ESO Press release ze dne 22. srpna
PK
Pavel Koten Hvězdy

Voda v okolí hvězdy CW Leonis

První důkazy přítomnosti vody v jiném planetárním systému než je naše Sluneční soustava získala družice Submillimeter Wave Astronomy Satellite (SWAS). Družice nalezla oblak vodní páry v okolí hvězdy IRC+10216 (CW Leo). Tato hvězda je bohatá na uhlík, který daleko převyšuje množství kyslíku. Astronomové by zde očekávali, že všechny atomy kyslíku budou vázány s uhlíkem ve formě oxidu uhelnatého. Nejpřijatelnějším vysvětlením přítomnosti oblaku vodní páry je odpaření obrovského množství komet. Několik miliard komet nacházejících se ve vzdálenostech 75 až 300 AU od centrální hvězdy by bylo potřeba ke vzniku takového oblaku vodní páry. Zdá se to moc, ale srovnatelnou celkovou hmotnost mají komety v Kuiperově pásu, který se nachází za dráhou Neptuna ve Sluneční soustavě. Hvězda CW Leo byla hvězdou hlavní posloupnosti jako je Slunce a na konci jejího života se z ní stal obr. Vysoká svítivost tohoto obra vedla k odpaření kometárního oblaku. Podobný osud čeká za miliardy let i naše Slunce. Až se z něj stane obr, budou odpařena všechna ledová tělesa až daleko za dráhu Neptuna. Zánik hvězdy vzdálené 500 sv. r. nám tedy poskytl možnost poprvé sledovat výskyt vody v jiné planetární soustavě.
Zdroj: NASA Press release 01-140 ze dne 11. července
PK
Pavel Koten Hvězdy

Pás asteroidů kolem hvězdy zeta Leporis

Astronomové z University of California L.A. (UCLA) nalezli důkazy pro existenci velkého pásu asteroidů v blízkosti hvězdy zeta Leporis (HR1998) ležící ve vzdálenosti 70 sv. r. od Slunce. Zeta Lep je velmi mladá hvězda, její stáří je kolem 100 miliónů let, tedy srovnatelné se stářím Slunce v době, kdy se formovaly planety jako naše Země. Pozorování pomocí infračervené kamery na Keckově 10m dalekohledu odhalila přítomnost prachu v oblasti o poloměru 12,2 AU od centrální hvězdy, který září v infračerveném oboru spektra. Pozorováním provedeným na dvou různých vlnových délkách byla zjištěna průměrná teplota prachu. Hodnota kolem 340 K (necelých 70 C) je poměrně vysoká pro takový materiál a naznačuje přítomnost prachu až do vzdálenosti pouhých 2,5 AU od hvězdy. Astronomové usuzují, že prach zde vznikl při srážkách větších těles, která by mohla připomínat planetky v naší vlastní planetární soustavě. Dalším krokem bude pořízení infračervených spekter tohoto zářícího materiálu, která prozradí jeho složení. Astronomy zajímá, zda jsou asteroidy v okolí hvězdy zeta Leporis podobné asteroidům ve Sluneční soustavě.
Zdroj: UCLA Press release ze 4. června
PK
Pavel Koten Hvězdy

Dvojhvězdy v kulové hvězdokupě

Pomocí rentgenové observatoře Chandra nahlédli astronomové do velmi husté a staré kulového hvězdokupy 47 Tucanae a nalezli zde překvapivě velké množství dvojhvězdných systémů. Řada z nich je tvořena obyčejnou, Slunci podobnou hvězdou obíhající kolem bílého trpaslíka či neutronové hvězdy. Při dopadu hmoty z obyčejné hvězdy na jejího kompaktního společníka vzniká rtg. záření detekované dalekohledem Chandra. Data umožní určení poměrného zastoupení obou skupin pozůstatků hvězdného vývoje, díky čemuž se tyto dvojhvězdné systémy stávají klíčem k pochopení vývoje celé hvězdokupy. Řada těchto systémů je velmi exotických a v tak velkých počtech dosud nepozorovaných. Například tzv. milisekundových pulsarů je více než by se očekávalo na základě počtu jejich nalezených předchůdců. Byla též zjištěna nepřítomnost centrální černé díry ve hvězdokupě. Zdá se, že pokud zde černá díra vznikla, byla z hvězdokupy vypuzena gravitačním působením právě dvojhvězdných systémů. Jsou to tedy dvojhvězdy - a nikoliv černé díry - kdo ovlivňuje dynamickou historii kulové hvězdokupy.
Zdroj: Chandra news release ze 17. května
PK
Pavel Koten Hvězdy

Nejvzdálenější supernova a rozpínání vesmíru

Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) detekovali astronomové dosud nejvzdálenější supernovu, která explodovala před 10 miliardami let. Tento objev zároveň přinesl nové důkazy hovořící pro existenci tzv. temné energie, která se projevuje jako odpudivá síla urychlující vzájemné vzdalování galaxií. Supernova1997ff je jasnější než by měla být v případě vesmíru rozpínajícího se stabilní rychlostí. Důvodem je zpomalování rozpínání vesmíru vlivem gravitace, která dominovala v počátečních fázích jeho vývoje. Před třemi roky byla vyslovena teorie, podle které se vesmír začal vlivem odpudivé síly temné energie rozpínat zhruba v polovině jeho dnešního stáří. Supernova tedy vybuchla ještě v době, kdy se rozpínání vesmíru zpomalovalo. Samotná forma odpudivé síly není v současné době známa. Snímky této supernovy byly pořízeny v rámci známého pohledu dalekohledu do hlubin vesmíru - Hubble Deep Field.
Zdroj: STScI Press release 01-09 ze 2. 4. 2001
PK
redakce II Hvězdy

Nova Sagittarri 2001

William Liller, Vina del Mar, Chile, oznamuje objev novy (hv. vel. 7.7 mag), kterou zachytil na Tech Pan filmu 24.369 a 24.371 UT února pomocí 85-mm kamery (+ oranžový filtr). Pozici nové proměnné hvězdy měřil podle CCD snímků pořízených 25.388 UT února pomocí 0.2-m f/1.5 Schmidtovy kamery: a = 17h54m40s.46, d = -26°14'15".2 (E = 2000.0). Na snímcích, které pořizoval Liller 14. února není na této pozici žádný objekt jasnější 11.0 mag.
redakce II Hvězdy

Pozůstatek supernovy z roku 386

Výroční zasedání Americké astronomické společnosti, které se v těchto dnech odehrává v San Diego, přináší jako obvykle velkou řadu zpráv a novinek. Například tým vědců pracujících s rentgenovou observatoří Chandra oznámil objev pulsaru v pozůstatku supernovy, jejíž explozi zaznamenaly čínští astronomové v roce 386. Po pulsaru v Krabí mlhovině je to teprve druhý pulsar, u kterého přesně známo jeho stáří. Pulsar, který rotuje 14x za sekundu, je tedy starý 1615 let. Objev vznesl další otázky ohledně vývoje pulsarů, zejména v období krátce po jejich vzniku. Nedávno totiž tým okolo japonské družice ASCA určil za základě současných teorií stáří tohoto pulsaru na 24 000 let. Objevitelé se snaží tento nesoulad vysvětlit tím, že pulsar rotuje od svého vzniku stále stejnou rychlostí. To je ale v protikladu se stávající teorií, podle které se rotace pulsarů průběžně zpomaluje.
Zdroj: Spaceflight Now z 11. ledna.

redakce II Hvězdy

Nový model výbuchu supernovy

Nová pozorování pozůstatku supernovy SN 1987a odhalila detaily, které nejsou zcela v souladu se stávajícím modelem výbuchu jedné třídy supernov. Na snímcích pořízených HST byly nalezeny výtrysky hmoty šířící se z nové neutronové hvězdy, která vznikla při explozi. Už dřívější pozorování přinesla nepřímé důkazy pro existenci těchto výtrysků. Podle současného modelu se jádro velmi hmotné hvězdy po vyčerpání nukleárního paliva zhroutí do neutronové hvězdy a většina energie je přitom odnesena neutriny, které spustí explozi supernovy. Ovšem výsledkem takové exploze je symetrický pozůstatek hvězdy, což je v protikladu s nesymetrií tohoto případu. Původ výtrysků ovšem není známý, pouze se uvažuje, že by mohly pocházet z některých magnetických či rotačních procesů. SN 1987a je první supernova, která mohla mohla být sledována skutečně detailně, protože se nachází ve Velkém Magellanově mračnu ve vzdálenosti 168 000 sv. r.
Zdroj: Spaceflight Now z 9. ledna.

redakce II Hvězdy

Zpřesnění "kosmického metru"

Astronomové určili za použití testovacího interferometru na Palomarské observatoři vzdálenost hvězdy Zeta Geminorum. Podle nových měření se hvězda nachází ve vzdálenosti 1 100 světelných roků s chybou 13%, což je 3x lepší přesnost než dosud uváděná hodnota. Dotyčná hvězda patří mezi Cefeidy, skupinu proměnných hvězd, u kterých je znám vztah mezi jejich absolutní jasností a periodou změn jasnosti. Cefeidy jsou používány pro určování vzdáleností ve vesmíru. Přístroj Palomar Testbed Interferometer (PTI) je tvořen dvěma dalelohledy o průměru 40 cm a poskytuje obraz s ostrostí, které by dosáhl dalekohled o průměru kolem 500 metrů. Díky tomu bylo možno zjistit, že Zeta Geminorum mění svůj průměr o 5 stomilióntin stupně během 10 dnů. To spolu s předchozími Dopplerovskými měřeními, podle kterých je změna průměru hvězdy 4,2 miliónu km, umožnilo určit vzdálenost hvězdy. PTI je testovacím exemplářem interferometru, který bude v blízké budoucnosti nainstalován na Keckově observatoři.
Zdroj: Caltech News release z 27. září.



34. vesmírný týden 2025

34. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 8. do 24. 8. 2025. Měsíc po poslední čtvrti se na ranní obloze potká s Venuší a Jupiterem. Na ranní obloze už budou všechny planety kromě Marsu (tedy uvidíme i Merkur). Aktivita Slunce je nízká. Evropská raketa Ariane 6 má za sebou druhou komerční misi, když vynesla evropskou meteorologickou družici Metop-SGA1. První misi pro americké bezpečnostní síly má za sebou raketa Vulcan. Vrcholí přípravy letu IFT-10 Super Heavy Starship. Před 50 lety se k Marsu vydala úspěšná dvojice sond Viking 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kométa C/2025 K1 (ATLAS)

Kométa C/2025 K1 (ATLAS) je neperiodická (pravdepodobne dynamicky nová) kométa, ktorú 24. mája 2025 objavil prehľad ATLAS v Rio Hurtado (Čile). Perihélium dosiahne 8. októbra 2025 vo vzdialenosti ~0,334 AU; letí po výrazne sklonenej retrográdnej dráhe (i ≈ 148°, e ≈ 1.0003), teda takmer parabolickej – perihélium leží vnútri Merkúrovej dráhy. Najbližšie k Zemi bude približne 25. novembra 2025 (~0,40 AU); predpovede hovorili o jasnosti okolo 7.–8. mag, no s nízkou elongáciou pri Slnku. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 20x60sec. na každý LRGB kanál, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 19.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »