Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  AX J1910.7+0917 je nejpomalejší známý rentgenový pulzar

AX J1910.7+0917 je nejpomalejší známý rentgenový pulzar

Umělecké ztvárnění rentgenového pulzaru
Autor: NASA

Evropští astronomové zjistili, že rentgenový pulzar s označením AX J1910.7+0917 má nejpomalejší rotaci mezi ostatními pulzary této třídy. Vědecký tým, jehož vedoucím je Lara Sidoli z National Institute for Astrophysics and Space Physics (INAF), Miláno, Itálie, publikoval nový objev 4. května 2017 v článku na arXiv.org.

Rentgenové pulzary (známé též jako akrecí poháněné pulzary) jsou zdroje projevující se přesnou periodou variací v intenzitě rentgenového záření, spočívající v binární soustavě zmagnetizované neutronové hvězdy na oběžné dráze s normálním hvězdným průvodcem. V těchto binárních systémech je rentgenová emise vytvářena na základě uvolnění gravitační potenciální energie, když dochází k akreci materiálu z hmotného průvodce. Rentgenové pulsary patří mezi nejvíce svítivé objekty v oboru rentgenového záření.

Pulzar AX J1910.7+0917 byl detekován japonskou družicí Advanced Satellite for Cosmology and Astrophysics (ASCA) v roce 2001 jako součást průzkumu ASCA Galactic Plane Survey (AGPS). Nejprve byl klasifikován jako poměrně slabý a neznámý rentgenový zdroj. Vzhledem ke skutečnosti, že se tento zdroj promítá do vzdálenosti přibližně 12 obloukových minut od pozůstatku supernovy W49, byl cílem mnoha pozorování. Pulzování tohoto zdroje bylo objeveno v roce 2011 při pozorováních, která uskutečnila kosmická observatoř NASA s názvem Chandra X-ray Observatory.

Nedávno skupina astronomů pod vedením Lary Sidoli důkladně analyzovala dostupná data získaná při pozorováních pulzaru AX J1910.7+0917 prostřednictvím kosmických observatoří ASCA, Chandra X-ray Observatory a X-ray Multi-Mirror Mission (XMM-Newton) Evropské kosmické agentury ESA. Výzkum odhalil velké množství detailů o tomto rentgenovém pulzaru s vysokou hmotností.

Pulzace tohoto rentgenového pulzaru AX J1910.7+0917 o vysoké hmotnosti byly objeveny v průběhu pozorování pomocí družice Chandra uskutečněných v roce 2011 (Israel et al. 2016). Přinesli jsme více detailů o tomto objevu a prodiskutovali povahu zdroje rentgenového záření,“ napsali astronomové v publikovaném článku.

Astronomové zjistili, že rotační perioda signálu rentgenového záření je 36 200 sekund, tj. cca 10 hodin! Tak dlouhá perioda dělá z  pulzaru AX J1910.7+0917 nejpomaleji rotující doposud známý rentgenový pulzar. Výzkumníci přidělili tuto dlouhou periodu rotaci neutronové hvězdy. Předpokládali, že velmi dlouhá rotační perioda neutronové hvězdy může být vysvětlena kvazi-sférickým akrečním modelem, který se vztahuje k nízké svítivosti rentgenového pulzaru.

Kvazi-sférický akreční model (Shakura a kol. 2012) je schopen vysvětlit tuto mimořádně pomalou pulzaci, a dokonce i typické velmi silné magnetické pole na povrchu neutronové hvězdy,“ uvádějí autoři článku.

Nicméně tyto hypotézy nemohou být potvrzeny, dokud nebudou změřeny další výchozí parametry, jako je oběžná perioda a rychlost větru vanoucího z hmotné složky. Kromě toho astronomové říkají, že budou potřeba další citlivá spektroskopická pozorování, abychom dosáhli přímého měření magnetického pole neutronové hvězdy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sciencesprings.wordpress.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Rentgenový pulzar


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »