Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  AX J1910.7+0917 je nejpomalejší známý rentgenový pulzar

AX J1910.7+0917 je nejpomalejší známý rentgenový pulzar

Umělecké ztvárnění rentgenového pulzaru
Autor: NASA

Evropští astronomové zjistili, že rentgenový pulzar s označením AX J1910.7+0917 má nejpomalejší rotaci mezi ostatními pulzary této třídy. Vědecký tým, jehož vedoucím je Lara Sidoli z National Institute for Astrophysics and Space Physics (INAF), Miláno, Itálie, publikoval nový objev 4. května 2017 v článku na arXiv.org.

Rentgenové pulzary (známé též jako akrecí poháněné pulzary) jsou zdroje projevující se přesnou periodou variací v intenzitě rentgenového záření, spočívající v binární soustavě zmagnetizované neutronové hvězdy na oběžné dráze s normálním hvězdným průvodcem. V těchto binárních systémech je rentgenová emise vytvářena na základě uvolnění gravitační potenciální energie, když dochází k akreci materiálu z hmotného průvodce. Rentgenové pulsary patří mezi nejvíce svítivé objekty v oboru rentgenového záření.

Pulzar AX J1910.7+0917 byl detekován japonskou družicí Advanced Satellite for Cosmology and Astrophysics (ASCA) v roce 2001 jako součást průzkumu ASCA Galactic Plane Survey (AGPS). Nejprve byl klasifikován jako poměrně slabý a neznámý rentgenový zdroj. Vzhledem ke skutečnosti, že se tento zdroj promítá do vzdálenosti přibližně 12 obloukových minut od pozůstatku supernovy W49, byl cílem mnoha pozorování. Pulzování tohoto zdroje bylo objeveno v roce 2011 při pozorováních, která uskutečnila kosmická observatoř NASA s názvem Chandra X-ray Observatory.

Nedávno skupina astronomů pod vedením Lary Sidoli důkladně analyzovala dostupná data získaná při pozorováních pulzaru AX J1910.7+0917 prostřednictvím kosmických observatoří ASCA, Chandra X-ray Observatory a X-ray Multi-Mirror Mission (XMM-Newton) Evropské kosmické agentury ESA. Výzkum odhalil velké množství detailů o tomto rentgenovém pulzaru s vysokou hmotností.

Pulzace tohoto rentgenového pulzaru AX J1910.7+0917 o vysoké hmotnosti byly objeveny v průběhu pozorování pomocí družice Chandra uskutečněných v roce 2011 (Israel et al. 2016). Přinesli jsme více detailů o tomto objevu a prodiskutovali povahu zdroje rentgenového záření,“ napsali astronomové v publikovaném článku.

Astronomové zjistili, že rotační perioda signálu rentgenového záření je 36 200 sekund, tj. cca 10 hodin! Tak dlouhá perioda dělá z  pulzaru AX J1910.7+0917 nejpomaleji rotující doposud známý rentgenový pulzar. Výzkumníci přidělili tuto dlouhou periodu rotaci neutronové hvězdy. Předpokládali, že velmi dlouhá rotační perioda neutronové hvězdy může být vysvětlena kvazi-sférickým akrečním modelem, který se vztahuje k nízké svítivosti rentgenového pulzaru.

Kvazi-sférický akreční model (Shakura a kol. 2012) je schopen vysvětlit tuto mimořádně pomalou pulzaci, a dokonce i typické velmi silné magnetické pole na povrchu neutronové hvězdy,“ uvádějí autoři článku.

Nicméně tyto hypotézy nemohou být potvrzeny, dokud nebudou změřeny další výchozí parametry, jako je oběžná perioda a rychlost větru vanoucího z hmotné složky. Kromě toho astronomové říkají, že budou potřeba další citlivá spektroskopická pozorování, abychom dosáhli přímého měření magnetického pole neutronové hvězdy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sciencesprings.wordpress.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Rentgenový pulzar


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »