Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Betelgeuse je menší a blíže k Zemi, než astronomové předpokládali

Betelgeuse je menší a blíže k Zemi, než astronomové předpokládali

Snímek pořízený radioteleskopem ALMA ukazuje Betelgeuse – hvězdu typu superobra spektrální třídy M2
Autor: ALMA/ESO/NAOJ/NRAO/E. O’Gorman/P. Kervella

Při použití nových pozorovacích dat založených na kosmickém přístroji Solar Mass Ejection Imager (SMEI) a tří odlišných modelovacích technik astronomové zjistili, že hvězda Betelgeuse – červený superobr v souhvězdí Orion – má průměr zhruba 764 průměrů Slunce, hmotnost mezi 16,5 a 19 hmotnostmi Slunce a od Země je vzdálena 548 světelných roků.

Betelgeuse již dlouhá léta fascinuje astronomy. Avšak nedávno se tato hvězda chovala jaksi podivně,“ říká Meridith Joyce, astronomka na Research School of Astronomy and Astrophysics at the Australian National University and the ARC Centre of Excellence for All Sky Astrophysics in 3 Dimensions (ASTRO 3D). „Obvykle se jedná o jednu z nejjasnějších hvězd na obloze, avšak pozorovali jsme dva výrazné poklesy jasnosti Betelgeuse od roku 2019.“

To nabízelo spekulace, že by to mohlo vést k explozi. Avšak naše studie nabízejí odlišné vysvětlení. Víme, že první událost ztlumení jasnosti byla spojena s oblakem prachu. Objevili jsme sekundární menší událost, která vznikla pravděpodobně v důsledku pulsací hvězdy.“

Meridith Joyce a její spolupracovníci byli schopni použít hydrodynamické a seismické modelování ke zjištění dalších informací týkajících se fyzikálního původu pulsací hvězdy Betelgeuse a získali jasnější představu o této fázi života studovaného superobra.

Naše analýzy potvrdily, že tlakové vlny – v podstatě zvukové vlny – způsobily pulsace Betelgeuse,“ říká Shing-Chi Leung, astronom na Walter Burke Institute for Theoretical Physics at Caltech.

V současné době se spaluje hélium v jejím jádře, což znamená, že to zdaleka není blízko exploze,“ dodává Meridith Joyce. „Mohlo by to být zhruba kolem 100 000 roků před tím, než opravdu dojde u této hvězdy k výbuchu.“

Rovněž se nám podařilo určit průměr hvězdy Betelgeuse, a také její vzdálenost od Země,“ dodává László Molnár, astronom z Konkoly Observatory. „Současná fyzická velikost Betelgeuse byla poněkud záhadou – z dřívějších studií vyplývalo, že může mít větší průměr, než je oběžná dráha planety Jupiter.“

Umělecké ztvárnění hvězdy Betelgeuse Autor: NASA, ESA and E. Wheatley (STScI)
Umělecké ztvárnění hvězdy Betelgeuse
Autor: NASA, ESA and E. Wheatley (STScI)
Výsledky našich pozorování ukazují, že Betelgeuse sahá pouze do dvou třetin této velikosti, což znamená, že její průměr je 764× větší než průměr Slunce. Jakmile jsme určili skutečný průměr této obří hvězdy, byli jsme schopni vypočítat i její vzdálenost od Země,“ říká László Molnár. „Z našich měření vyplývá, že hvězda je od Země vzdálena 548 světelných roků – což znamená, že je o 25 % blíže, než se doposud udávalo.“

Dobrou zprávou je, že Betelgeuse je stále ještě dostatečně daleko od Země pro případ eventuální exploze, než aby to mělo závažný dopad na pozemský život.

Ve skutečnosti je to velmi důležité z toho hlediska, pokud by došlo k explozi supernovy. A je to náš nejbližší kandidát na takovouto událost. Dává nám to do budoucna vzácnou příležitost studovat, co se bude dít s podobnou hvězdou předtím, než exploduje,“ doplňuje Meridith Joyce.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Betelgeuse


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »