Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Betelgeuse je menší a blíže k Zemi, než astronomové předpokládali

Betelgeuse je menší a blíže k Zemi, než astronomové předpokládali

Snímek pořízený radioteleskopem ALMA ukazuje Betelgeuse – hvězdu typu superobra spektrální třídy M2
Autor: ALMA/ESO/NAOJ/NRAO/E. O’Gorman/P. Kervella

Při použití nových pozorovacích dat založených na kosmickém přístroji Solar Mass Ejection Imager (SMEI) a tří odlišných modelovacích technik astronomové zjistili, že hvězda Betelgeuse – červený superobr v souhvězdí Orion – má průměr zhruba 764 průměrů Slunce, hmotnost mezi 16,5 a 19 hmotnostmi Slunce a od Země je vzdálena 548 světelných roků.

Betelgeuse již dlouhá léta fascinuje astronomy. Avšak nedávno se tato hvězda chovala jaksi podivně,“ říká Meridith Joyce, astronomka na Research School of Astronomy and Astrophysics at the Australian National University and the ARC Centre of Excellence for All Sky Astrophysics in 3 Dimensions (ASTRO 3D). „Obvykle se jedná o jednu z nejjasnějších hvězd na obloze, avšak pozorovali jsme dva výrazné poklesy jasnosti Betelgeuse od roku 2019.“

To nabízelo spekulace, že by to mohlo vést k explozi. Avšak naše studie nabízejí odlišné vysvětlení. Víme, že první událost ztlumení jasnosti byla spojena s oblakem prachu. Objevili jsme sekundární menší událost, která vznikla pravděpodobně v důsledku pulsací hvězdy.“

Meridith Joyce a její spolupracovníci byli schopni použít hydrodynamické a seismické modelování ke zjištění dalších informací týkajících se fyzikálního původu pulsací hvězdy Betelgeuse a získali jasnější představu o této fázi života studovaného superobra.

Naše analýzy potvrdily, že tlakové vlny – v podstatě zvukové vlny – způsobily pulsace Betelgeuse,“ říká Shing-Chi Leung, astronom na Walter Burke Institute for Theoretical Physics at Caltech.

V současné době se spaluje hélium v jejím jádře, což znamená, že to zdaleka není blízko exploze,“ dodává Meridith Joyce. „Mohlo by to být zhruba kolem 100 000 roků před tím, než opravdu dojde u této hvězdy k výbuchu.“

Rovněž se nám podařilo určit průměr hvězdy Betelgeuse, a také její vzdálenost od Země,“ dodává László Molnár, astronom z Konkoly Observatory. „Současná fyzická velikost Betelgeuse byla poněkud záhadou – z dřívějších studií vyplývalo, že může mít větší průměr, než je oběžná dráha planety Jupiter.“

Umělecké ztvárnění hvězdy Betelgeuse Autor: NASA, ESA and E. Wheatley (STScI)
Umělecké ztvárnění hvězdy Betelgeuse
Autor: NASA, ESA and E. Wheatley (STScI)
Výsledky našich pozorování ukazují, že Betelgeuse sahá pouze do dvou třetin této velikosti, což znamená, že její průměr je 764× větší než průměr Slunce. Jakmile jsme určili skutečný průměr této obří hvězdy, byli jsme schopni vypočítat i její vzdálenost od Země,“ říká László Molnár. „Z našich měření vyplývá, že hvězda je od Země vzdálena 548 světelných roků – což znamená, že je o 25 % blíže, než se doposud udávalo.“

Dobrou zprávou je, že Betelgeuse je stále ještě dostatečně daleko od Země pro případ eventuální exploze, než aby to mělo závažný dopad na pozemský život.

Ve skutečnosti je to velmi důležité z toho hlediska, pokud by došlo k explozi supernovy. A je to náš nejbližší kandidát na takovouto událost. Dává nám to do budoucna vzácnou příležitost studovat, co se bude dít s podobnou hvězdou předtím, než exploduje,“ doplňuje Meridith Joyce.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Betelgeuse


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »