Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Betelgeuse se stále vzpamatovává z velkého výronu hmoty

Betelgeuse se stále vzpamatovává z velkého výronu hmoty

Gigantický výron hmoty na povrchu hvězdy Betelgeuse
Autor: NASA/ESA/Elizabeth Wheatley, STScI

Betelgeuse, superobří červená hvězda nacházející se ve vzdálenosti 650 světelných roků, jejíž poloha se promítá do souhvězdí Orion, prodělala historické zeslabení jasnosti mezi prosincem 2019 a březnem 2020. Četná pozorování napříč elektromagnetickým spektrem byla získána buď před, v průběhu a nebo následně po této události. Tato pozorování odhalila, že podstatná část povrchového výronu hmoty vyskytující se na Betelgeuse, se pohybovala pryč skrz rozsáhlou atmosféru hvězdy.

Betelgeuse, druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí Orion. Je známá rovněž jako Alfa Orionis nebo HD 39801. Její průměr 1 400krát převyšuje velikost našeho Slunce. Patří rovněž mezi nejsvítivější známé hvězdy vyzařující energii 100 000krát vyšší než Slunce.

Přesto, že její stáří se odhaduje na pouhých 8 miliónů roků, blíží se již ke konci svého života a brzy bude odsouzena k explozi v podobě supernovy. Když se tak stane, supernova bude velmi snadno pozorovatelná ze Země, dokonce i za denního světla.

Betelgeuse opakovaně mění svoji jasnost, což jako první zaznamenal kolem roku 1830 britský astronom John Herschel. K neočekávanému poklesu jasnosti došlo v prosinci 2019 a v prvním čtvrtletí roku 2020, historického minima jasnosti bylo dosaženo ve dnech 7. až 13. února 2020.

Betelgeuse pokračuje ve velmi neobvyklé události i právě teď, kdy nitro tak trochu kmitá,“ říká Andrea Dupree, astronomka na Harvard & Smithsonian’s Center for Astrophysics. „Nová pozorování poskytují vodítko, jak červené hvězdy ztrácejí hmotu v průběhu svého života, když jejich nukleární fúze spotřebovává své palivo předtím, než explodují jako supernova. Množství vyvržené hmoty významně ovlivňuje jejich osud.“

Poslední chování Betelgeuse není důkazem, že hvězda je na pokraji výbuchu. Taková ztráty hmoty je u podobných hvězd poměrně běžná, byť za éru pozorování Betelgeuse rekordní.

Ve své studii Andrea Dupree a její spolupracovníci analyzovali nová spektroskopická a obrazová data z NASA/ESA Hubble Space Telescope, STELLA robotic observatory, Fred L. Whipple Observatory’s Tillinghast Reflector Echelle Spectrograph (TRES), NASA’s STEREO-A spacecraft, a American Association of Variable Star Observers (AAVSO).

Ilustrační diagram zachycuje změny jasnosti hvězdy Betelgeuse (červená křivka), následující po gigantickém výronu hmoty na velké části viditelného povrchu; unikající materiál se postupně ochlazoval a vytvořil oblak prachu, který dočasně zastínil hvězdu při pohledu ze Země. Toto nebývalé hvězdné vzplanutí přerušilo monstrózní periodu oscilace v délce 400 dnů (modrá čárkovaná sinusoida), kterou astronomové naměřili za období více než 200 roků. Autor: NASA/ESA/Elizabeth Wheatley, STScI
Ilustrační diagram zachycuje změny jasnosti hvězdy Betelgeuse (červená křivka), následující po gigantickém výronu hmoty na velké části viditelného povrchu; unikající materiál se postupně ochlazoval a vytvořil oblak prachu, který dočasně zastínil hvězdu při pohledu ze Země. Toto nebývalé hvězdné vzplanutí přerušilo monstrózní periodu oscilace v délce 400 dnů (modrá čárkovaná sinusoida), kterou astronomové naměřili za období více než 200 roků.
Autor: NASA/ESA/Elizabeth Wheatley, STScI
Nikdy předtím jsme nepozorovali tak mohutný výron hmoty,“ informuje Andrea Dupree. „Je skvělé, že to můžeme pozorovat přímo a pomocí Hubbleova teleskopu rozlišit detaily na povrchu hvězdy. Pozorujeme zde hvězdný vývoj v reálném čase.“

Povrchový výron hmoty u hvězdy Betelgeuse byl pravděpodobně způsoben konvektivním vzestupem plynů v oblasti o průměru větším než milión kilometrů, probublávajícím z oblasti hluboko uvnitř hvězdy.

To způsobilo pulzace a doslova vystřelení chomáče fotosféry. O hmotnosti zhruba několikrát větší než hmotnost Měsíce, rozbitá oblast fotosféry uniká do kosmického prostoru, chladne a přitom vytváří oblak prachu, který při pozorování ze Země výrazně blokuje světlo přicházející z hvězdy. Proto došlo k poklesu jasnosti. Hvězda se nyní zotavuje z tohoto stavu.

Pulzace hvězdy v periodě 400 dnů není nyní pozorovatelná, snad přinejmenším dočasně.

Konvektivní buňky v nitru hvězdy pohánějí periodickou pulzaci,“ dodává Andrea Dupree. „Spektrograf TRES a spektra pořízená HST naznačují, že vnější vrstvy se mohou dostat zpět do normálu, avšak povrch je stále v pohybu jako vrstva želatiny na moučníku, jak se fotosféra postupně adaptuje na původní stav.“

Vědecká práce byla publikována v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Pokles jasnosti, Betelgeuse


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »