Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Bílý trpaslík naznačuje osud Sluneční soustavy

Bílý trpaslík naznačuje osud Sluneční soustavy

bily_trpaslik.jpg
Velmi zajímavý objekt - bílý trpaslík s planetárním diskem s vysokým obsahem kovů - objevila skupina astronomů, jejímž vedoucím je Boris T. Gansicke (University of Warwick, Velká Británie). Tento pozorovaný objekt v mnohém vypovídá o tom, jaký bude konečný osud naší Sluneční soustavy.

Objevená hvězda, které bylo přiřazeno označení SDSS 1228+1040, se nachází v souhvězdí Panny, ve vzdálenosti 463 světelné roky od Země. Tento bílý trpaslík, jehož hmotnost byla určena na 0,77 hmotnosti Slunce, je pozůstatkem hvězdy, jejíž původní hmotnost dosahovala 4 až 5 hmotností Slunce.

Jakmile se v nitru takovéto hvězdy spotřebuje vodík, přechází do fáze tzv. červeného obra a její průměr se 100krát až 1000krát zvětšuje. Vše, co se nachází v jejím blízkém okolí, vysokým žárem zaniká. V důsledku zvětšování objemu se odvržená plynná obálka stává řidší a řidší, až se nakonec zcela rozptýlí v okolním prostředí - z hvězdy zůstává pouze husté jádro, tj. bílý trpaslík (hvězda, jejíž hmotnost je srovnatelná s hmotností Slunce a velikost srovnatelná s velikostí Země). Vše nasvědčuje tomu, že právě takovýto osud potkal hvězdu SDSS 1228+1040. Do vzdálenosti 800 000 000 km bylo vše zničeno (pro porovnání: Jupiter obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti 778 miliónů km).

Největší zvláštností tohoto objevu je přítomnost prachoplynného disku, bohatého na kovy, který obklopuje hvězdu ve vzdálenosti 800 000 km.

Podle názoru astronomů se tento materiál dostal do této oblasti až po vzniku bílého trpaslíka, po rozplynutí odvržené plynné obálky. Nejpravděpodobněji se jedná o pozůstatek asteroidu o průměru kolem 50 km, který byl do blízkosti hvězdy nasměrován gravitačním působením velkého planetárního tělesa.

Jakmile se planetka dostala do blízkosti hvězdy, její gravitace ji zcela jednoduše roztrhala na drobné úlomky. Protože se stále ještě jedná o horkou hvězdu, úlomky se vypařily a postupem času se vytvořil kolem hvězdy pozorovaný disk.

Boris Gansicke se domnívá, že podobný osud jednou potká i naši Sluneční soustavu. V okamžiku, kdy se ze Slunce stane rudý obr, budou zničeny vnitřní planety - Merkur, Venuše, a možná i Země. V závislosti na úniku hmoty ze Slunce poklesne jeho hmotnost zhruba na polovinu a jeho snížená přitažlivost "dovolí" Marsu, planetkám a velkým planetám vzdálit se dále od Slunce.

Když se ze Slunce stane bílý trpaslík, nelze vyloučit, že nějaké těleso z oblasti pásu planetek bude "vyhozeno" gravitací Jupitera (který zcela jistě přežije fázi rudého obra ve vývoji Slunce) a zamíří směrem ke Slunci. Zde je potká stejný osud jako planetku v soustavě hvězdy SDSS 1228+1040. Tento osud však Slunce postihne nejdříve za 5 miliard roků.

Zdroj: spacenews.ru a nationalgeographic
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »