Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Dalekohled Jamese Webba detekoval potenciální polární záři na osamělém hnědém trpaslíkovi
Adam Denko Vytisknout článek

Dalekohled Jamese Webba detekoval potenciální polární záři na osamělém hnědém trpaslíkovi

Vizualizace možné podoby hnědého trpaslíka W1935 s naznačenou infračervenou emisí v čáře metanu, která je podle vědců způsobena polárními zářemi (na obrázku červeně).
Autor: NASA, ESA, CSA, and L. Hustak (STScI)

Webbův kosmický dalekohled objevil nového hnědého trpaslíka, tedy objekt, jehož teplota a tlak uvnitř něj nedosahují dostatečných hodnot pro průběh veškerých termonukleárních reakcí. Vzniká však podobně jako hvězdy, a proto tato tělesa často přezdíváme jako nepodařené hvězdy. Obecně se nejedná o vzácný objekt, tento však vědce velmi překvapil.

Objevený trpaslík dostal označení W1935 a nachází se asi 47 světelných let od Země. Astronomové pořídili jeho spektrum a zjistili, že metan (CH4) emituje infračervené záření, což je přesným opakem, než bylo očekáváno. Většinou totiž tato sloučenina v hnědých trpaslících světlo naopak pohlcuje.

K vyzařování pravděpodobně dochází kvůli energii ve vyšších vrstvách atmosféry hnědého trpaslíka. Vědci hnědého trpaslíka prozkoumali pomocí počítačových modelů. Výsledkem byla teplotní inverze, kdy se s narůstající výškou v atmosféře W1935 zvyšovala i teplota. Za ohřev by podle vědců mohla polární záře. Podobné teplotní jevy nastávají i v naší Sluneční soustavě poměrně často, konkrétně na Jupiteru a Saturnu.

Ve spektru zaznamenaném dalekohledem Jamese Webba vidíme stopy infračervené emise v čáře metanu přicházející z hnědého trpaslíka W1935. Astronomové pozorovali i velmi podobného hnědého trpaslíka W2220, kde tato emise není a dochází u něj naopak k absorpci záření v metanové čáře. Vychází tedy z těchto pozorování a uvažují, že jde o polární záře hnědého trpaslíka W1935. Autor: NASA, ESA, CSA, and L. Hustak (STScI)
Ve spektru zaznamenaném dalekohledem Jamese Webba vidíme stopy infračervené emise v čáře metanu přicházející z hnědého trpaslíka W1935. Astronomové pozorovali i velmi podobného hnědého trpaslíka W2220, kde tato emise není a dochází u něj naopak k absorpci záření v metanové čáře. Vychází tedy z těchto pozorování a uvažují, že jde o polární záře hnědého trpaslíka W1935.
Autor: NASA, ESA, CSA, and L. Hustak (STScI)

Polární záře vznikají srážkami nabitých částic, jež byly vyvrženy z hvězdy, s molekulami atmosféry planety, která částice zachycuje svým magnetickým polem. Tento úkaz byl kromě Země pozorován i na ostatních planetách Sluneční soustavy včetně například Jupiteru. Většinou je způsoben částicemi ze Slunce, záři však mohou vyvolat i aktivní měsíce Io (pro Jupiter) a Enceladus (pro Saturn).

Problémem je, že v okolí W1935 se nenachází žádná blízká hvězda, která by dokázala polární záři způsobit, je tedy osamocený. Úkaz tak musí pohánět něco jiného. Kolem objektu může například obíhat aktivní těleso podobně jako v případě Jupiteru, kde dochází k tvorbě polární záře vlivem měsíce Io. Odpověď odhalí nadcházející pozorování a výzkumy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA.gov
[2] Phys.org



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Polární záře, W1935, Hnědý trpaslík


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »