Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Dalekohled Jamese Webba detekoval potenciální polární záři na osamělém hnědém trpaslíkovi
Adam Denko Vytisknout článek

Dalekohled Jamese Webba detekoval potenciální polární záři na osamělém hnědém trpaslíkovi

Vizualizace možné podoby hnědého trpaslíka W1935 s naznačenou infračervenou emisí v čáře metanu, která je podle vědců způsobena polárními zářemi (na obrázku červeně).
Autor: NASA, ESA, CSA, and L. Hustak (STScI)

Webbův kosmický dalekohled objevil nového hnědého trpaslíka, tedy objekt, jehož teplota a tlak uvnitř něj nedosahují dostatečných hodnot pro průběh veškerých termonukleárních reakcí. Vzniká však podobně jako hvězdy, a proto tato tělesa často přezdíváme jako nepodařené hvězdy. Obecně se nejedná o vzácný objekt, tento však vědce velmi překvapil.

Objevený trpaslík dostal označení W1935 a nachází se asi 47 světelných let od Země. Astronomové pořídili jeho spektrum a zjistili, že metan (CH4) emituje infračervené záření, což je přesným opakem, než bylo očekáváno. Většinou totiž tato sloučenina v hnědých trpaslících světlo naopak pohlcuje.

K vyzařování pravděpodobně dochází kvůli energii ve vyšších vrstvách atmosféry hnědého trpaslíka. Vědci hnědého trpaslíka prozkoumali pomocí počítačových modelů. Výsledkem byla teplotní inverze, kdy se s narůstající výškou v atmosféře W1935 zvyšovala i teplota. Za ohřev by podle vědců mohla polární záře. Podobné teplotní jevy nastávají i v naší Sluneční soustavě poměrně často, konkrétně na Jupiteru a Saturnu.

Ve spektru zaznamenaném dalekohledem Jamese Webba vidíme stopy infračervené emise v čáře metanu přicházející z hnědého trpaslíka W1935. Astronomové pozorovali i velmi podobného hnědého trpaslíka W2220, kde tato emise není a dochází u něj naopak k absorpci záření v metanové čáře. Vychází tedy z těchto pozorování a uvažují, že jde o polární záře hnědého trpaslíka W1935. Autor: NASA, ESA, CSA, and L. Hustak (STScI)
Ve spektru zaznamenaném dalekohledem Jamese Webba vidíme stopy infračervené emise v čáře metanu přicházející z hnědého trpaslíka W1935. Astronomové pozorovali i velmi podobného hnědého trpaslíka W2220, kde tato emise není a dochází u něj naopak k absorpci záření v metanové čáře. Vychází tedy z těchto pozorování a uvažují, že jde o polární záře hnědého trpaslíka W1935.
Autor: NASA, ESA, CSA, and L. Hustak (STScI)

Polární záře vznikají srážkami nabitých částic, jež byly vyvrženy z hvězdy, s molekulami atmosféry planety, která částice zachycuje svým magnetickým polem. Tento úkaz byl kromě Země pozorován i na ostatních planetách Sluneční soustavy včetně například Jupiteru. Většinou je způsoben částicemi ze Slunce, záři však mohou vyvolat i aktivní měsíce Io (pro Jupiter) a Enceladus (pro Saturn).

Problémem je, že v okolí W1935 se nenachází žádná blízká hvězda, která by dokázala polární záři způsobit, je tedy osamocený. Úkaz tak musí pohánět něco jiného. Kolem objektu může například obíhat aktivní těleso podobně jako v případě Jupiteru, kde dochází k tvorbě polární záře vlivem měsíce Io. Odpověď odhalí nadcházející pozorování a výzkumy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA.gov
[2] Phys.org



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Polární záře, W1935, Hnědý trpaslík


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »