Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Družice Spitzer objevila vznikající planety u mrtvé hvězdy

Družice Spitzer objevila vznikající planety u mrtvé hvězdy

pulsar_disk.jpg
Spitzerův kosmický dalekohled (Spitzer Space Telescope) poskytl nové důkazy, že se planety mohou vytvořit i z popela zaniklé hvězdy. Infračervený dalekohled Spitzer zkoumal okolí pulsaru, tj. pozůstatku po explodované hvězdě a zjistil, že pulsar je obklopen diskem z materiálu, vymrštěného v průběhu závěrečné fáze života umírající hvězdy. Plyn a prachové částice v tomto disku by se mohly nakonec slepit dohromady a vytvořit planety.

Je to vůbec poprvé, co astronomové objevili vhodný materiál pro vznik planet v okolí hvězdy, která zanikla v ohnivém výbuchu.

"Jsme ohromeni poznatkem, že proces formování planet se zdá být tak univerzální," říká Dr. Deepto Chakrabarty (Massachusetts Institute of Technology in Cambridge), hlavní autor tohoto výzkumu. "Pulsary vyzařují obrovské množství nabitých částic o vysokých energiích, a přesto v tomto krutém prostředí existuje disk, který se podobá mnoha jiným protoplanetárním diskům, které byly pozorovány kolem mladých hvězd, u nichž vznikají planety."

Článek o tomto objevu byl uveřejněn v dubnovém čísle časopisu Nature. Dalšími autory objevu jsou vedoucí týmu Zhongxiang Wang a David Kaplan, oba z Massachusetts Institute of Technology.

PSR_B1257+12.jpg

Tento objev také představuje chybějící kamínek ve skládačce, která vznikla v roce 1992, kdy Dr. Aleksander Wolszczan (Pennsylvania State University) objevil 3 planety, obíhající kolem pulsaru s názvem PSR B1257+12. Tyto planety, dvě velikosti Země, byly prvními planetami, objevenými mimo naši Sluneční soustavu. Astronomové od té doby hledají přímé důkazy toho, že se planety u pulsarů zrodily z materiálu disku, avšak až do dneška takový přímý důkaz neexistoval.

Pulsar, pozorovaný družicí Spitzer, má označení 4U 0142+61 a nachází se ve vzdálenosti 13 000 světelných let od Země v souhvězdí Cassiopea. Původně byl velkou jasnou hvězdou, jejíž hmotnost 10krát až 20krát převyšovala hmotnost Slunce. Tato hvězda se pravděpodobně "dožila" věku přibližně 10 miliónů roků, načež došlo ke kolapsu a před zhruba 100 000 roky explodovala jako supernova.

Určité množství materiálu hvězdy, které bylo vymrštěno při explozi, se usadilo v disku kolem pozůstatku rychle rotující hvězdy, označované jako pulsar. Observatoř Spitzer je schopna vystopovat "teplá" místa prachového disku na základě pátrání po infračerveném (tepelném) záření. Disk obklopuje pulsar 4U 0142+61 ve vzdálenosti přibližně 1 600 000 km a obsahuje materiál o hmotnosti 10krát převyšující hmotnost Země.

Pulsary jsou typem hvězd, které se vytvořily po explozi supernovy. Jejich název odráží charakteristický projev záření, které má pulsující charakter. Označujeme je také jako neutronové hvězdy, které mají neuvěřitelně velkou hustotu. Jejich hmotnosti se pohybují kolem 1,4 hmotnosti Slunce. Tato hmota je natěsnána do tělesa o průměru 15 až 20 km. Jedna čajová lžička materiálu neutronové hvězdy by vážila zhruba 2 miliardy tun. Pulsar 4U 0142+61 je rentgenový pulsar - jeho záření díky rychlé rotaci pravidelně pulsuje.

Jakákoliv planeta v okolí hvězdy by měla po zrození pulsaru spálený povrch, pokud by ovšem explozi supernovy přežila. Disk u pulsaru, objevený družicí Spitzer, může představovat první krok při vytváření nových, mnohem exotičtějších typů planetárních systémů, jejichž prvního zástupce objevil v roce 1992 Aleksander Wolszczan.

"V hledání přímých důkazů toho, že materiál kolem pulsarů je vhodný a schopný zformovat se do podoby disku, nacházím velké vzrušení. Vytvoření disku kolem pulsaru může být začátkem vzniku planet druhé generace," dodává Wolszczan.

Zdroj: spitzer.caltech a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »