Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Evropská družice XMM-Newton detekovala extra silnou erupci na trpasličí hvězdě

Evropská družice XMM-Newton detekovala extra silnou erupci na trpasličí hvězdě

Umělecké ztvárnění supererupce v oboru rentgenového záření na trpasličí hvězdě spektrální třídy L
Autor: ESA

Na základě dat z kamery EPIC (European Photon Imaging Camera) umístěné na palubě evropské rentgenové observatoře XMM-Newton astronomové detekovali vůbec poprvé mohutnou erupci v oboru rentgenového záření, jejíž zdrojem je mimořádně studená trpasličí hvězda spektrální třídy L. Trpasličí hvězda má označení 3XMM J033158.9-273925 (zkráceně J0331-27) a jedná se o nepatrnou hvězdu vzdálenou od Země 783 světelných roků. Během několika minut uvolnila více než 10× větší množství energie v porovnání s největšími erupcemi na Slunci.

Erupce jsou uvolňovány v případě, že se magnetické pole ve hvězdné atmosféře stane nestabilní a zhroutí se do jednodušší konfigurace. Při tomto procesu se uvolňuje velké množství energie, která v něm byla uložena. Toto explozivní uvolnění energie vytváří neočekávaná zjasnění – vzplanutí – a tak nová pozorování představují největší záhadu.

Jedná se o nejzajímavější část objevu, protože jsme neočekávali, že trpasličí hvězda spektrální třídy L si uchovává dostatečné množství energie v magnetických polích ke vzniku takové exploze,“ říká Beate Stelzer, astronomka na Institut für Astronomie und Astrophysik Tübingen a INAF – Osservatorio Astronomico di Palermo.

Energie může být uložena pouze v magnetickém poli hvězdy v podobě nabitých částic, které jsou také známy jako ionizovaná hmota a vytváří prostředí o vysoké teplotě. Jako trpasličí hvězda třídy L má však J0331-27 na hvězdu nízkou povrchovou teplotu – pouze 2 100 K v porovnání se zhruba 6 000 K na Slunci.

Astronomové se nedomnívají, že taková nízká teplota by byla schopna generovat dostatečné množství nabitých částic k nasycení tak velkého množství energie do magnetického pole. Tudíž záhadou je: jak je taková supererupce vůbec možná na tak malé hvězdě?

To je dobrá otázka. To vůbec nevíme – nikdo to neví,“ říká Beate Stelzer.

Porozumění podobnostem a odlišnostem mezi těmito novými – až doposud unikátními – supererupcemi na trpasličích hvězdách spektrální třídy L a dříve pozorovanými erupcemi detekovanými na všech vlnových délkách na hvězdách vyšší hmotnosti je nyní prioritou pro astronomické týmy. Avšak abychom to vyřešili, potřebujeme najít více podobných případů.

Hvězdy, které vzplanou častěji, uvolňují pokaždé méně energie, protože tito trpaslíci spektrální třídy L, jak se zdá, uvolňují energii velmi zřídka. Avšak potom nastane vskutku velká událost. Proč k tomu tak dochází, je stále otevřenou otázkou, která vyžaduje další zkoumání.

Objev supererupce na trpasličí hvězdě spektrální třídy L je velkou ukázkou výzkumu na základě archivních dat družice XMM-Newton, ukazujících obrovský vědecký potenciál této mise. Dívám se dopředu vstříc příštím překvapením,“ říká Norbert Schartel, vědecký pracovník ESA pro družici XMM-Newton.

Objev byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: 3XMM J033158.9-273925, Rentgenová erupce, Trpasličí hvězda


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »