Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Evropská družice XMM-Newton detekovala extra silnou erupci na trpasličí hvězdě

Evropská družice XMM-Newton detekovala extra silnou erupci na trpasličí hvězdě

Umělecké ztvárnění supererupce v oboru rentgenového záření na trpasličí hvězdě spektrální třídy L
Autor: ESA

Na základě dat z kamery EPIC (European Photon Imaging Camera) umístěné na palubě evropské rentgenové observatoře XMM-Newton astronomové detekovali vůbec poprvé mohutnou erupci v oboru rentgenového záření, jejíž zdrojem je mimořádně studená trpasličí hvězda spektrální třídy L. Trpasličí hvězda má označení 3XMM J033158.9-273925 (zkráceně J0331-27) a jedná se o nepatrnou hvězdu vzdálenou od Země 783 světelných roků. Během několika minut uvolnila více než 10× větší množství energie v porovnání s největšími erupcemi na Slunci.

Erupce jsou uvolňovány v případě, že se magnetické pole ve hvězdné atmosféře stane nestabilní a zhroutí se do jednodušší konfigurace. Při tomto procesu se uvolňuje velké množství energie, která v něm byla uložena. Toto explozivní uvolnění energie vytváří neočekávaná zjasnění – vzplanutí – a tak nová pozorování představují největší záhadu.

Jedná se o nejzajímavější část objevu, protože jsme neočekávali, že trpasličí hvězda spektrální třídy L si uchovává dostatečné množství energie v magnetických polích ke vzniku takové exploze,“ říká Beate Stelzer, astronomka na Institut für Astronomie und Astrophysik Tübingen a INAF – Osservatorio Astronomico di Palermo.

Energie může být uložena pouze v magnetickém poli hvězdy v podobě nabitých částic, které jsou také známy jako ionizovaná hmota a vytváří prostředí o vysoké teplotě. Jako trpasličí hvězda třídy L má však J0331-27 na hvězdu nízkou povrchovou teplotu – pouze 2 100 K v porovnání se zhruba 6 000 K na Slunci.

Astronomové se nedomnívají, že taková nízká teplota by byla schopna generovat dostatečné množství nabitých částic k nasycení tak velkého množství energie do magnetického pole. Tudíž záhadou je: jak je taková supererupce vůbec možná na tak malé hvězdě?

To je dobrá otázka. To vůbec nevíme – nikdo to neví,“ říká Beate Stelzer.

Porozumění podobnostem a odlišnostem mezi těmito novými – až doposud unikátními – supererupcemi na trpasličích hvězdách spektrální třídy L a dříve pozorovanými erupcemi detekovanými na všech vlnových délkách na hvězdách vyšší hmotnosti je nyní prioritou pro astronomické týmy. Avšak abychom to vyřešili, potřebujeme najít více podobných případů.

Hvězdy, které vzplanou častěji, uvolňují pokaždé méně energie, protože tito trpaslíci spektrální třídy L, jak se zdá, uvolňují energii velmi zřídka. Avšak potom nastane vskutku velká událost. Proč k tomu tak dochází, je stále otevřenou otázkou, která vyžaduje další zkoumání.

Objev supererupce na trpasličí hvězdě spektrální třídy L je velkou ukázkou výzkumu na základě archivních dat družice XMM-Newton, ukazujících obrovský vědecký potenciál této mise. Dívám se dopředu vstříc příštím překvapením,“ říká Norbert Schartel, vědecký pracovník ESA pro družici XMM-Newton.

Objev byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: 3XMM J033158.9-273925, Rentgenová erupce, Trpasličí hvězda


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »