Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Exploze mladé hvězdy v souhvězdí Orion

Exploze mladé hvězdy v souhvězdí Orion

Exploze ve známé Mlhovině v Orionu
Exploze ve známé Mlhovině v Orionu
Fotografie překvapivé exploze ve známé mlhovině v souhvězdí Orion zachytila tryskající "prsty" materiálu v podobě výtrysků rychle se pohybujícího plynu, jehož rychlosti byly změřeny pomocí soustavy radioteleskopů SMA a zvýrazněny barvou. Modrá barva představuje plyn, který se k nám přibližuje, červená naopak zvýrazňuje oblaka vzdalujícího se plynu. Astronomové jsou přesvědčeni, že ke katastrofické události došlo zhruba před 500 roky v soustavě mladých hvězd.

Mlhovina v Orionu je jedním z nejkrásnějších objektů na noční zimní obloze. Její plyn a prach svítí v důsledku intenzivního ultrafialového záření skupiny velmi mladých hmotných hvězd.

Tato mlhovina, která je od Země vzdálena 1 300 světelných roků, je nejbližší "porodnicí" mladých hmotných hvězd. Při jejich zániku v podobě supernovy se do okolního prostoru rozptýlí materiál bohatý na různé chemické prvky, vytvořené při nukleárních reakcích v jejich nitru včetně prvků, bez nichž by nemohl existovat život.

Mlhovina v Orionu však stále ještě ukrývá velké množství záhad. V blízkosti čtyř jasných hvězd - označovaných jako Trapez - je jasná skupinka tří hmotných hvězd, které vyzařují více světla než 100 000 Sluncí (při pozorování ve viditelném světle jsou zcela zakryty oblakem prachu). Tato soustava je obklopena dlouhými radiálními výtrysky, které sahají do vzdálenosti téměř jednoho světelného roku. Úkaz připomíná hvězdný ohňostroj - je vidět zhruba čtyřicet úzkých výtrysků (filamentů) vyvrženého materiálu, které obsahují plyn vzdalující se rychlostí zhruba 480 000 km/h. Tyto "prsty" vyvrženého materiálu ukazují zpětně na střed události poblíž trojice jasných hvězd. Celkové množství energie této exploze odpovídá energii vyzařované stovkami biliónů Sluncí.

Paul Ho, pracovník Submilliteter Array Observatory, využil se svými spolupracovníky vysoké kvality radioteleskopu SMA (Submillimeter Array) k velmi přesnému změření poloh a rychlostí plynů v tajemných výtryscích v této oblasti. Jejich určení trojrozměrné struktury výtrysků, vzniklých při explozi, vedlo ke zjištění, že se plyn v některých filamentech od nás vzdaluje, v jiných se k nám naopak přibližuje. V neposlední řadě byla objevena souvislost mezi výtrysky a skupinkou tří hvězd, které se velmi rychle pohybují různými směry.

Astronomové dospěli k názoru potvrzujícímu dřívější hypotézu: přibližně před 500 roky mohutná exploze zatím neznámé povahy vedla k destrukci masivní hvězdokupy, což následně vedlo k rozptýlení hvězd a k vyvržení proudů plynného materiálu, které na fotografii připomínají již zmíněné "prsty". Co vyvolalo tuto katastrofu, není zatím zřejmé, avšak pokud je v současné době známo, jedná se úkaz ojedinělý (alespoň co se týká pozorování). Podobné jevy mohou existovat i v jiných galaxiích, které jsou příliš vzdálené na to, abychom je studovali podobně detailně, jako ve známé Mlhovině v Orionu.

Zdroj: www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »