Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  HST objevil hvězdy „na útěku“

HST objevil hvězdy „na útěku“

Hvězdy vytvářející rázové vlny v okolním prostředí.
Hvězdy vytvářející rázové vlny v okolním prostředí.
Několik hvězd na únikových drahách, pohybujících se mezihvězdným prostorem podobně jako kulka, proniká oblakem mezihvězdného plynu.

Fotografie pořízené pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST odhalily 14 mladých "splašených" hvězd, brázdících oblasti hustého mezihvězdného plynu, přičemž vytvářejí zářivé struktury ve tvaru hrotu šípu a protáhlého ohonu svítícího plynu. Tyto "šípy" (nebo-li rázové vlny) vznikající v případě, že intenzivní hvězdný vítr - proud částic vyvrhovaných hvězdou - naráží do okolního hustého plynu. Tento jev se podobá situaci, kterou můžeme pozorovat v případě, kdy se rychlý člun pohybuje po hladině jezera.

"Myslíme si, že jsme objevili novou skupinu jasných a velmi rychle se pohybujících hvězdných vetřelců," říká astronom Raghvendra Sahai (NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena), vedoucí vědeckého týmu. "Objev těchto hvězd je velkým překvapením, protože něco podobného jsme doposud nepozorovali. Když jsem poprvé uviděl tyto fotografie, zajásal jsem. Vypadá to, jako když se projektil pohybuje vysokou rychlostí hustým mezihvězdným prostředím. Díky vynikajícím schopnostem Hubblova dalekohledu jsme odhalili strukturu a tvar těchto rázových vln."

Astronomové mohou pouze odhadnout stáří, hmotnost a rychlost těchto hvězdných "odpadlíků". Hvězdy se zdají být mladé - zhruba několik miliónů roků. Jejich mladý věk je i důvodem jejich intenzivního hvězdného větru.

Většina hvězd produkuje intenzivní hvězdný vítr buď když jsou velmi mladé nebo naopak velmi staré. Pouze velmi hmotné hvězdy, jejichž hmotnost více než 10krát převyšuje hmotnost Slunce, produkují hvězdný vítr během celého svého života. Avšak objekty pozorované pomocí HST nepatří do kategorie velmi hmotných hvězd, protože u nich nepozorujeme oblaka žhavého ionizovaného plynu, který by je obklopoval. Jedná se o hvězdy střední velikosti, které jsou maximálně 8krát hmotnější než Slunce. Hvězdy nejsou příliš staré, protože tvary mlhovin kolem stárnoucích či umírajících hvězd jsou velmi odlišné a staré hvězdy nebyly prakticky nikdy objeveny poblíž hustých mezihvězdných oblaků.

V závislosti na jejich vzdálenosti od Země mohou být vytvořené rázové vlny dlouhé 150 miliard až bilión km (což odpovídá 17 až 170 průměrům Sluneční soustavy, měřeno rozměry dráhy planety Neptun). Rázové vlny napovídají, že se hvězdy pohybují velmi rychle - rychlostí více než 180 000 km/h - přičemž rozhrnují hustý plyn před sebou; jedná se o rychlost přibližně 5krát vyšší, než je typické pro mladé hvězdy.

"Tyto rychle se pohybující hvězdy byly pravděpodobně vymrštěny z jejich domovských míst, kterými mohou být velké hvězdokupy," říká Raghvendra Sahai.

Existují dva možné způsoby vyhození hvězd z místa zrodu. První možností je případ, kdy jedna hvězda v soustavě dvojhvězdy exploduje jako supernova, přičemž je její "partner" vymrštěn pryč. Jinou možností je setkání dvou binárních systémů nebo srážka dvojhvězdy s třetí hvězdou. Jedna nebo více hvězd může být takto urychleno díky vzájemnému gravitačnímu působení, což může vést k úniku z hvězdokupy.

Vezmeme-li v úvahu, že stáří rychle se pohybujících hvězd je zhruba 1 milión roků a že se pohybují rychlostí 180 000 km/h, pak hvězdy již překonaly vzdálenost rovnající se 160 světelných roků.

Prchající hvězdy byly pozorovány již dříve. Například astronomická družice IRAS (Infrared Astronomical Satellite), která provedla výzkum zdrojů infračerveného záření na celé obloze v roce 1983, vypátrala několik podobných objektů. První průzkum takovýchto objektů byl realizován koncem 80. let minulého století. Avšak tyto hvězdy vytvářejí mnohem větší rázové vlny než hvězdy, pozorované pomocí HST, z čehož vyplývá, že se jedná o mnohem hmotnější hvězdy s podstatně intenzivnějším hvězdným větrem.

"Hvězdy v našem studijním vzorku jsou pravděpodobně objekty o nižší hmotnosti a/nebo pomalu se pohybujícím protipólem ke hmotným hvězdám s rázovou vlnou, objeveným družicí IRAS," vysvětluje Sahai. "Myslíme si, že doposud pozorované masivní unikající hvězdy jsou pouze pověstnou špičkou ledovce. Hvězdy pozorované pomocí HST mohou představovat rozsáhlou populaci, protože ve vesmíru existuje mnohem více méně hmotných hvězd než hvězd o vysoké hmotnosti, a proto v mnohem větším množství jsou zastoupeny objekty, pohybující se malou rychlostí."

Astronomové zatím nevypátrali mnoho těchto hvězdných vetřelců, protože je problematické je objevit. "Nevíme, kde je hledat, protože neumíme předpovědět, kde by se mohly nacházet," říká Sahai. "Všechny tak byly objeveny náhodně včetně 14 hvězd, objevených prostřednictvím HST."

Raghvendra Sahai se svými spolupracovníky použil kameru ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST k průzkumu 35 objektů, které v archivu družice IRAS vypadají jako jasné infračervené zdroje.

Astronomové plánují i do budoucna pokračovat v pátrání po dalších hvězdných vetřelcích, stejně jako další výzkum vybraných objektů objevených pomocí HST, a to ještě s větším rozlišením za účelem porozumění jejich působení na okolní prostředí.

"Jednou z otázek, které tyto velmi nápadné srážky vzbuzují je, jaký vliv mají na oblaka plynů," říká člen týmu Mark Morris (University of California, Los Angeles). "Je to zanedbatelný okamžik v celkovém vývoji hvězd nebo silný hvězdný vítr z těchto hvězd rozviřuje oblaka, čímž zpomaluje jejich vývoj směrem k formování další generace hvězd?"

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »