Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Hubbleův vesmírný dalekohled poprvé přímo změřil hmotnost samostatného bílého trpaslíka
Adam Denko Vytisknout článek

Hubbleův vesmírný dalekohled poprvé přímo změřil hmotnost samostatného bílého trpaslíka

Fotografie bílého trpaslíka LAWD 37, který je 4. nejbližší hvězdou svého typu ke Sluneční soustavě. Tato vzdálenost činí zhruba 15 světelných let.
Autor: NASA/ESA/HST

Tým astronomů vedený univerzitou v Cambridgi pozoroval pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu těžce zachytitelný jev. Dalekohled zaznamenal malý ohyb světla vzdálené hvězdy, před kterou proletěl bílý trpaslík LAWD 37.

Šlo o tzv. gravitační mikročočku, tedy jev, při kterém je světlo z objektu ohýbáno gravitací jiného objektu. V tomto případě bylo světlo vzdálené hvězdy ohnuto gravitací bílého trpaslíka. Úkaz zapříčinil to, že astronomové zachytili hvězdu na trochu jiném místě, než ve skutečnosti byla. Díky sledování efektu mohli vědci vůbec poprvé přímo změřit hmotnost samotného bílého trpaslíka.

Bílý trpaslík leží v jižním souhvězdí Mouchy 15 světelných let od Země. Je pozůstatkem mrtvé hvězdy, jež se zhroutila před 1,15 miliardami lety. Podobná budoucnost čeká i naše Slunce. Jelikož je trpaslík poměrně blízko k Zemi, dá se dobře zkoumat. Hmotnost je naprosto klíčovou veličinou, která určuje životní dráhu hvězd a teď umožní zpřesnit modely.

Gravitační čočky byly poprvé předpovězeny v obecné teorii relativity známým teoretickým fyzikem Albertem Einsteinem. Potvrzeny byly v roce 1919 pozorováním úplného zatmění Slunce. Pozorování zatmění také potvrdilo obecnou teorii relativity jako takovou. Pro srovnání: efekt ohybu světla u bílého trpaslíka LAWD 37 je 625× nižší.

Schéma ukazující trajektorii bílého trpaslíka LAWD 37. Oranžové body označují lokace trpaslíka, ve kterých byl vyfotografován. Autor: NASA/ESA/HST
Schéma ukazující trajektorii bílého trpaslíka LAWD 37. Oranžové body označují lokace trpaslíka, ve kterých byl vyfotografován.
Autor: NASA/ESA/HST
Ilustrace úkazu pozorovaného Hubbleovým vesmírným dalekohledem Autor: HST/NASA/ESA
Ilustrace úkazu pozorovaného Hubbleovým vesmírným dalekohledem
Autor: HST/NASA/ESA

Tým využil vesmírnou observatoř Evropské vesmírné agentury Gaia mapující hvězdy na obloze a skvělé rozlišovací schopnosti Hubbleova vesmírného dalekohledu, které byly v tomto pozorování opravdu potřebné. Na základě dat z observatoře Gaia byl tým schopen vypočítat, kdy přesně úkaz nastane. Na fotografii se schématem lze vidět trajektorii bílého trpaslíka. Její vlnitý tvar je zapříčiněn paralaxou vznikající při oběhu Země kolem Slunce. 

Efekt gravitační mikročočky nebyl tak na první pohled viditelný jako ve fotografiích některých galaxií z JWST. Velkou výzvou pro vědce bylo i zpracovávání dat, protože bílý trpaslík svým svitem, který byl až 400× jasnější než svit hvězdy, hvězdu přezařoval.

Změřená hmotnost LAWD 37 činila 57 % hmotnosti Slunce, což souhlasilo s předešlými předpoklady. S přesnou hmotností mohou astronomové testovat vztahy mezi hmotností a velikostí bílých trpaslíků. Technika „vážení“ hvězd pomocí gravitační mikročočky se poměrně osvědčila a astronomové ji mají v plánu vyzkoušet na dalších hvězdách.

Pohyb bílého trpaslíka před kotoučkem vzdálené hvězdy Autor: HST/NASA/ESA
Pohyb bílého trpaslíka před kotoučkem vzdálené hvězdy
Autor: HST/NASA/ESA

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Hubble Space Telescope
[2] University of Cambridge



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Hvězdy, Bílí trpaslíci, Gravitační mikročočky, HST Hubble Space Telescope


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »