Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Záhadná populace toulavých planet objevena poblíž centra naší Galaxie

Záhadná populace toulavých planet objevena poblíž centra naší Galaxie

Umělecké ztvárnění volně putující exoplanety

Na základě využití dat z mise K2 observatoře Kepler vypuštěné NASA astronomové detekovali čtyři nové události při pozorování tzv. gravitační mikročočky, které představují volně putující planety podobných hmotností, jako naše Země. Gravitační mikročočka je pozorovací efekt, který předpověděl již v roce 1936 Albert Einstein na základě obecné teorie relativity.

Když jedna hvězda přechází přesně před jinou vzdálenější hvězdou, světelné paprsky ze vzdálenější hvězdy jsou zakřivené v důsledku gravitačního působení hvězdy v popředí. Tato hvězda působí kromě toho jako zdánlivé zvětšovací sklo zesilující jasnost hvězdy nacházející se v pozadí, takže astronomové hovoří o hvězdě v popředí jako o „čočkující“ hvězdě. V případě gravitační mikročočky dojde ke krátkodobému zjasnění hvězdy, u tranzitní metody objevování exoplanet dojde naopak ke krátkodobému zeslabení jasu hvězdy.

Pokud čočkující hvězda vlastní kolem sebe planetární soustavu, potom tyto planety mohou rovněž působit jako čočky a každá z nich může způsobit krátkodobé zvýšení jasnosti vzdálenější hvězdy. Přibližně jedna z každého miliónu hvězd v naší Galaxii – Mléčné dráze – způsobuje viditelný efekt mikročočky v určitém čase, avšak pouze několik procent z nich je podle předpokladu způsobeno extrasolárními planetami (tj. exoplanetami).

Tyto signály se dají extrémně obtížně vypátrat,“ říká Iain McDonald, astronom na Jodrell Bank Centre for Astrophysics at the University of Manchester and Open University. „Naše pozorování využívají postarší teleskop s pohledem na jednu z nejhustěji zaplněných částí oblohy. Zde se nacházejí tisíce jasných hvězd měnících svoji jasnost a tisíce asteroidů, které křižují naše zorné pole.“

Z této kakofonie se musíme pokusit extrahovat nepatrná charakteristická zjasnění způsobená planetami, přičemž máme pouze jednu možnost tento signál zaregistrovat předtím, než nadobro zmizí. Je to asi tak snadné, jako hledání osamělého záblesku světlušky uprostřed dálnice pouze při použití mobilního telefonu.“

Iain McDonald se svými spolupracovníky analyzoval archivní data získaná v roce 2016 v průběhu fáze mise K2 kosmického dalekohledu Kepler. Objevili krátkodobé signály kandidátů na mikročočky, které kolísaly v průběhu časových měřítek mezi hodinou a deseti dny. Mnoho z nich bylo předtím spatřeno v datech získaných současně při pozemních pozorováních.

Nicméně čtyři nejkratší úkazy jsou nové objevy, které jsou bezesporu v souladu s planetami podobných hmotností jako u Země. Tyto nové úkazy neodhalují doprovázející delší signály, které by mohly být očekávané od mateřských hvězd, což nasvědčuje, že tyto nové jevy mohou ve skutečnosti představovat volně putující planety.

Kepler dokázal, s čím jeho konstruktéři nepočítali; poskytl další předběžné důkazy existence populace volně putujících planet o hmotnosti Země,“ říká Eamonn Kerins, astronom na Jodrell Bank Centre for Astrophysics at the University of Manchester. „Nyní přechází štafeta na další mise, které budou zkonstruovány na pátrání po takovýchto signálech tak nepolapitelných, že sám Albert Einstein se domníval, že je nepravděpodobné, že budou vůbec kdy pozorovatelné.“

Výsledky pozorování vyšly tiskem 6. července 2021 v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační mikročočky, Družice Kepler, Volně putující exoplanety


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »