Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Bludná planeta velikosti Země objevena v naší Galaxii

Bludná planeta velikosti Země objevena v naší Galaxii

Umělecké ztvárnění gravitační mikročočky způsobené toulavou planetou
Autor: Jan Skowron/Astronomical Observatory, University of Warsaw

Astronomové z projektu OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment) objevili volně putující (bludnou) planetu s hmotností mezi Marsem a Zemí prostřednictvím metody nazývané gravitační mikročočkování. Jedná se o techniku, která usnadňuje objev vzdálených objektů na základě využití vlivu hvězd způsobujících náhlé zvýšení jasnosti. Když hvězda přechází velice přesně před jasnou hvězdou v pozadí, gravitace hvězdy v popředí zaostří a zesílí světlo hvězdy v pozadí, čímž se stane jasnější.

Exoplaneta obíhající kolem hvězdy v popředí může způsobit dodatečné krátkodobé zvýšení jasnosti vzdálenější hvězdy. Tato metoda je využívána k objevování nejvzdálenějších exoplanet vzhledem k Zemi a může také posloužit k detekování volně se pohybujících těles planetárních rozměrů mimo gravitační pole hvězd nebo na velmi vzdálených drahách kolem mateřských hvězd.

Jestliže hmotný objekt – hvězda nebo planeta – přechází mezi pozemským pozorovatelem a vzdálenou hvězdou, jeho gravitace může zaostřit a zesílit světlo ze vzdáleného zdroje,“ říká Przemek Mroz, postgraduální vědecký pracovník na Caltech a hlavní autor článku. „Pozorovatel uvidí krátké zjasnění vzdálenější hvězdy.“

Šance na pozorování úkazu mikročočkování jsou velmi zanedbatelné, protože trojice těles – zdrojová hvězda, čočkující hvězda a pozorovatel – musí být velice přesně uspořádána do přímky,“ dodává Przemek Mroz. „Jestliže bychom se zaměřili pouze na pozorování jediné vzdálené hvězdy, pak bychom museli čekat téměř milión roků, abychom zaznamenali efekt gravitační mikročočky.“

Nedávno zaregistrovaný efekt mikročočky, označený OGLE-2016-BLG-1928, trval pouhých 41,5 minuty.

Trvání jevu mikročočky závisí na hmotnosti čočkujícího objektu – menší hmotnost čočky znamená kratší úkaz mikročočkování,“ vysvětlují astronomové. „Většina pozorovaných úkazů, které typicky trvaly několik dnů, jsou způsobeny hvězdami. Jev mikročočky přisuzovaný volně se potulujícím planetám, má časová měřítka stěží několik hodin. Na základě měření doby trvání úkazu mikročočky a tvaru jeho světelné křivky můžeme odhadnout hmotnost čočkujícího objektu.“

OGLE-2016-BLG-1928 je nejkratší dobu trvající úkaz mikročočky, jaký byl doposud zaregistrován. Čočkujícím objektem byla v tomto případě exoplaneta pojmenovaná OGLE-2016-BLG-1928b, což je pravděpodobně těleso o hmotnosti menší, než je hmotnost Země. Jedná se o objekt s nejnižší hmotností, jaká kdy byla zaregistrována při objevu gravitační mikročočky.

Když jsme zaregistrovali tento jev, hned nám bylo jasné, že musí být způsoben mimořádně malým objektem,“ říká Radoslaw Poleski, spoluautor studie a astronom na astronomické observatoři Varšavské univerzity. „A skutečně, modely úkazu naznačují, že čočkující objekt musí mít hmotnost menší než Země, pravděpodobně se jedná o objekt hmotnosti Marsu. Kromě toho čočkující těleso je zřejmě toulavá planeta.“

Objev úkazu OGLE-2016-BLG-1928 ukazuje, že současné průzkumy mikročočkujících úkazů jsou schopny nalézat i časově mimořádně krátké jevy,“ dodávají astronomové. „Ačkoliv hmotnost čočky nemůže být jednoznačně určena, vlastnosti úkazu jsou v souladu s čočkou o hmotnosti sub-Země, nikoliv hvězdného průvodce promítajícího se do vzdálenosti 8 AU (astronomických jednotek) od planety."

Tudíž čočka je jedním z nejlepších kandidátů pro toulavou planetu terestrické hmotnosti doposud detekované. Tato populace nízko-hmotných volně se toulajících planet nebo planet na velmi vzdálených drahách kolem hvězd může být dále prozkoumána při nastávajících experimentech v rámci mikročočkování.“

Projekt OGLE je jedním z největších a nejdéle trvajících průzkumů, který zahájil svoji činnost již před 28 roky. V současné době projekt OGLE využívá dalekohled o průměru 1,3 metru Varšavské univerzity, který je umístěn na observatoři Las Campanas Observatory v Chile. Každou jasnou noc je namířen do centrální oblasti naší Galaxie a sleduje stovky miliónů hvězd, přičemž pátrá po změnách jejich jasnosti.

Tato práce byla publikována v časopise Astrophysical Journal Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační mikročočky, Exoplaneta OGLE-2016-BLG-1928b


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »