Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Bludná planeta velikosti Země objevena v naší Galaxii

Bludná planeta velikosti Země objevena v naší Galaxii

Umělecké ztvárnění gravitační mikročočky způsobené toulavou planetou
Autor: Jan Skowron/Astronomical Observatory, University of Warsaw

Astronomové z projektu OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment) objevili volně putující (bludnou) planetu s hmotností mezi Marsem a Zemí prostřednictvím metody nazývané gravitační mikročočkování. Jedná se o techniku, která usnadňuje objev vzdálených objektů na základě využití vlivu hvězd způsobujících náhlé zvýšení jasnosti. Když hvězda přechází velice přesně před jasnou hvězdou v pozadí, gravitace hvězdy v popředí zaostří a zesílí světlo hvězdy v pozadí, čímž se stane jasnější.

Exoplaneta obíhající kolem hvězdy v popředí může způsobit dodatečné krátkodobé zvýšení jasnosti vzdálenější hvězdy. Tato metoda je využívána k objevování nejvzdálenějších exoplanet vzhledem k Zemi a může také posloužit k detekování volně se pohybujících těles planetárních rozměrů mimo gravitační pole hvězd nebo na velmi vzdálených drahách kolem mateřských hvězd.

Jestliže hmotný objekt – hvězda nebo planeta – přechází mezi pozemským pozorovatelem a vzdálenou hvězdou, jeho gravitace může zaostřit a zesílit světlo ze vzdáleného zdroje,“ říká Przemek Mroz, postgraduální vědecký pracovník na Caltech a hlavní autor článku. „Pozorovatel uvidí krátké zjasnění vzdálenější hvězdy.“

Šance na pozorování úkazu mikročočkování jsou velmi zanedbatelné, protože trojice těles – zdrojová hvězda, čočkující hvězda a pozorovatel – musí být velice přesně uspořádána do přímky,“ dodává Przemek Mroz. „Jestliže bychom se zaměřili pouze na pozorování jediné vzdálené hvězdy, pak bychom museli čekat téměř milión roků, abychom zaznamenali efekt gravitační mikročočky.“

Nedávno zaregistrovaný efekt mikročočky, označený OGLE-2016-BLG-1928, trval pouhých 41,5 minuty.

Trvání jevu mikročočky závisí na hmotnosti čočkujícího objektu – menší hmotnost čočky znamená kratší úkaz mikročočkování,“ vysvětlují astronomové. „Většina pozorovaných úkazů, které typicky trvaly několik dnů, jsou způsobeny hvězdami. Jev mikročočky přisuzovaný volně se potulujícím planetám, má časová měřítka stěží několik hodin. Na základě měření doby trvání úkazu mikročočky a tvaru jeho světelné křivky můžeme odhadnout hmotnost čočkujícího objektu.“

OGLE-2016-BLG-1928 je nejkratší dobu trvající úkaz mikročočky, jaký byl doposud zaregistrován. Čočkujícím objektem byla v tomto případě exoplaneta pojmenovaná OGLE-2016-BLG-1928b, což je pravděpodobně těleso o hmotnosti menší, než je hmotnost Země. Jedná se o objekt s nejnižší hmotností, jaká kdy byla zaregistrována při objevu gravitační mikročočky.

Když jsme zaregistrovali tento jev, hned nám bylo jasné, že musí být způsoben mimořádně malým objektem,“ říká Radoslaw Poleski, spoluautor studie a astronom na astronomické observatoři Varšavské univerzity. „A skutečně, modely úkazu naznačují, že čočkující objekt musí mít hmotnost menší než Země, pravděpodobně se jedná o objekt hmotnosti Marsu. Kromě toho čočkující těleso je zřejmě toulavá planeta.“

Objev úkazu OGLE-2016-BLG-1928 ukazuje, že současné průzkumy mikročočkujících úkazů jsou schopny nalézat i časově mimořádně krátké jevy,“ dodávají astronomové. „Ačkoliv hmotnost čočky nemůže být jednoznačně určena, vlastnosti úkazu jsou v souladu s čočkou o hmotnosti sub-Země, nikoliv hvězdného průvodce promítajícího se do vzdálenosti 8 AU (astronomických jednotek) od planety."

Tudíž čočka je jedním z nejlepších kandidátů pro toulavou planetu terestrické hmotnosti doposud detekované. Tato populace nízko-hmotných volně se toulajících planet nebo planet na velmi vzdálených drahách kolem hvězd může být dále prozkoumána při nastávajících experimentech v rámci mikročočkování.“

Projekt OGLE je jedním z největších a nejdéle trvajících průzkumů, který zahájil svoji činnost již před 28 roky. V současné době projekt OGLE využívá dalekohled o průměru 1,3 metru Varšavské univerzity, který je umístěn na observatoři Las Campanas Observatory v Chile. Každou jasnou noc je namířen do centrální oblasti naší Galaxie a sleduje stovky miliónů hvězd, přičemž pátrá po změnách jejich jasnosti.

Tato práce byla publikována v časopise Astrophysical Journal Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační mikročočky, Exoplaneta OGLE-2016-BLG-1928b


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »