Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nový pohled na povahu temné (skryté) hmoty

Nový pohled na povahu temné (skryté) hmoty

Předpokládané rozdělení hmoty a energie ve vesmíru
Autor: M. Weiss, NASA/CXC

Podstata temné (skryté) hmoty, která podle všeho představuje nejméně 23 % hmotnosti a energie vesmíru, je stále ještě jednou z největších neobjasněných záhad současné vědy. Nedostatek experimentálních důkazů, které by umožnily odlišit elementární částice předpověděné teoretiky, stejně jako nedávné odhalení gravitačních vln uvolněných při srážce dvou černých děr (jejich hmotnosti zhruba 30× převyšovaly hmotnost Slunce) pomocí detektorů LIGO (Laser Interferometer Gravitational Wave Observatory) oživilo zájem o možnost, že by temnou hmotu mohly představovat primordiální černé díry o hmotnostech v rozmezí 10 až 1 000 hmotností Slunce.

Prvotní černé díry, které by mohly mít původ ve velmi hustých fluktuacích hmoty v průběhu prvních okamžiků po vzniku vesmíru, jsou v podstatě velmi zajímavé: a to nejen jako protiklad k těm, které vznikly z kolabujících hmotných hvězd, jejichž hojnost a hmotnost je limitována modely vzniku a vývoje hvězd. Primordiální černé díry se mohou vyskytovat v širokém rozmezí hmotností a četnosti. Mohly by být objeveny v halo kolem galaxií a příležitostně se mohou dvě z nich setkat, přičemž následuje jejich splynutí za vzniku gravitačních vln, které pak jsou registrovány například aparaturou LIGO.

Efekt mikročočkování

Znázornění efektu gravitační mikročočky Autor: NASA/Jason Cowan (Astronomy Technology Center)
Znázornění efektu gravitační mikročočky
Autor: NASA/Jason Cowan (Astronomy Technology Center)
Pokud by zde existovalo určité množství černých děr nacházejících se v galaktickém halo, některé z nich by mohly jako čočka zesílit světlo, které k nám přichází ze vzdálených kvasarů. Protože mají silné gravitační pole, jejich přitažlivost by mohla soustředit přicházející světlo a způsobit zvýšení jasnosti kvasarů. Tento efekt známý jako „gravitační mikročočkování“ je tím větší, čím větší je hmotnost černé díry; pravděpodobnost detekce tohoto efektu tak může být vyšší s četnějším výskytem černých děr. Protože černé díry nemohou být přímo pozorovány, můžeme registrovat jejich přítomnost právě na základě zaznamenaného zvýšení jasnosti vzdálených kvasarů.

Na základě tohoto předpokladu využila skupina vědců efekt mikročočkování kvasarů a pokusila se odhadnout četnost prvotních černých děr v galaxiích střední hmotnosti. Studie, jejímž vedoucím byl Evencio Mediavilla Gradolph z Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC) a University of La Laguna (ULL), ukázala, že efekty mikročočky rovněž způsobují normální hvězdy podobné Slunci, které dokonce převyšují výskyt velké populace prvotních černých děr střední hmotnosti.

Počítačové simulace

V rámci počítačových simulací se porovnávalo zvýšení jasnosti ve viditelném světle a v oboru rentgenového záření u 24 vzdálených kvasarů s odhady předpovídaného efektu mikročočkování. Bylo zjištěno, že intenzita efektu je relativně nižší, než bylo očekáváno u objektů s hmotnostmi mezi 0,05 až 0,45 hmotnosti Slunce a dost nízká u středně hmotných černých děr. Jejich závěry tak ukazují, že s vysokou pravděpodobností to jsou normální hvězdy a ne primordiální černé díry, které jsou zodpovědné za pozorované mikročokování.

Tato studie naznačuje,“ říká Evencio Mediavilla, „že není zcela pravděpodobné, že černé díry s hmotnostmi mezi deseti a stonásobkem hmotnosti Slunce představují podstatnou část temné hmoty. Z tohoto důvodu černé díry, které navzájem splynuly a byly v poslední době detekovány aparaturou LIGO, pravděpodobně vznikly v důsledku kolapsu hvězd a ne jako primordiální černé díry.“

Temná hmota v galaktických kupách

Mapa rozložení temné hmoty ve studovaném regionu G12 Autor: KiDS survey
Mapa rozložení temné hmoty ve studovaném regionu G12
Autor: KiDS survey
Kupy galaxií jsou největšími známými útvary ve vesmíru obsahující tisíce galaxií a horký plyn. Avšak mnohem důležitější je, že obsahují záhadnou temnou hmotu, která představuje asi 23 % celkové hmoty a energie vesmíru. Současné modely temné hmoty předpovídají, že kupy galaxií mají velmi hustá jádra obsahující velmi hmotné galaxie, které se nemohou v centru kupy pohybovat. Avšak na základě výzkumu desítky kup galaxií David Harvey (EPFL's Laboratory of Astrophysics) se svými spolupracovníky z Francie a Velké Británie zjistil, že hustota galaxií je zde mnohem nižší než předpokládaná a že galaxie v centru kupy se ve skutečnosti pohybují.

Každá galaktická kupa obsahuje galaxie, které jsou jasnější než ostatní, trefně pojmenované „nejjasnější galaxie kupy“ (brightest cluster galaxy, zkráceně BCG). Nedávné důkazy ze simulací exotické nestandardní temné hmoty ukazují, že BCG se skutečně pohupují dlouho po tom, co se kupa galaxií „zklidnila“, a to jako pozůstatek „kymácení“ způsobeného splynutím hmotných galaktických kup.

Astronomové porovnávali svá pozorování s předpověďmi na základě souboru dat kosmologických hydrodynamických simulací BAHAMAS (BAryons and HAloes of MAssive Systems) a zjistili, že ani ve dvou případech nenastala shoda. Podle standardního modelu temné hmoty (nazvaného „cold dark matter“ – chladná temná hmota) by toto pohupování nemělo existovat, protože obrovská hustota temné hmoty drží galaxie pevně „svázané“ v centru kupy. Tento nesouhlas tak možná ukazuje na přítomnost dosud neznámé fyziky, kterou nutno vzít v potaz.

Astronomové rozšíří své výzkumy na základě velké přehlídky kup galaxií například s vypuštěním plánované kosmické observatoře Euclid. Doufají, že se jim tak podaří potvrdit současné objevy a rovněž určit, jaký je původ pohybu galaxií BCG ve studovaných kupách.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Temná hmota, Gravitační mikročočky


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »