Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Jak se rodí planety kolem dvojhvězdy

Jak se rodí planety kolem dvojhvězdy

Kompozitní snímek binárního hvězdného systému HD 142527
Autor: Andrea Isella/Rice University; B. Saxton (NRAO/AUI/NSF)

Astronomové využívající soustavu radioteleskopů ALMA získali nový detailní pohled na velmi rané etapy vzniku planet kolem dvojhvězd (binárních hvězdných systémů). Astronomové objevili pozoruhodnou oblast ve tvaru půlměsíce obsahující prach, která zřetelně postrádá jakýkoliv plyn. Útvar je pevně usazený ve vnějších oblastech protoplanetárního disku kolem dvojhvězdy. Závěry publikované ve zpravodaji AAAS poskytly nové pohledy na možnosti vzniku planet v binárních systémech.

Popis k úvodnímu obrázku: Kompozitní snímek binárního hvězdného systému HD 142527 na základě dat přijatých z radioteleskopu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) ukazuje charakteristický oblouk prachu (červená barva) a prstenec oxidu uhelnatého (modrá a zelená barva). Červený oblouk je bez volného plynu, z čehož vyplývá, že oxid uhelnatý „vymrznul“ a vytvořil vrstvy námrazy na zrníčkách prachu v tomto regionu. Astronomové předpokládají, že tato námraza zvyšuje šanci na vznik planet. Dvě tečky uprostřed obrázku představují hvězdy binárního systému.

Vědci se snaží pochopit, jak vznikají planety kolem dvojhvězd. Dřívější modely naznačovaly, že gravitační přetahovanou mezi dvěma hvězdami by byly mladé planety navedeny na eliptické dráhy, možná dokonce vymrštěny z jejich domovů nebo vyslány na kolizní dráhy, na kterých se srazí s některou z mateřských hvězd. Pozorovatelské důkazy nicméně odhalily, že planety ve skutečnosti vznikají a zachovávají si překvapivě stabilní dráhy kolem dvojhvězdy.

K lepšímu porozumění tomu, jak takové systémy vznikají a vyvíjejí se, astronomové použili radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array).  Získali nový detailní pohled na protoplanetární disk v okolí hvězdy HD 142527, což je ve skutečnosti dvojhvězda vzdálená od Země přibližně 450 světelných roků. Je součástí mladé skupiny hvězd známé jako Scorpius-Centaurus Association (asociace Scorpius-Centaurus).

Dvojhvězda HD 142527 obsahuje hlavní hvězdu s hmotností o něco více než dvojnásobek hmotnosti Slunce a menšího průvodce o třetinové hmotnosti Slunce. Hvězdy jsou od sebe vzdáleny přibližně 1,6 miliardy kilometrů – tj. nepatrně více, než je vzdálenost planety Saturn od Slunce. Dřívější výzkumy tohoto systému radioteleskopem ALMA odhalily překvapivé detaily týkající se struktury vnějšího a vnitřního disku.

Nové snímky z radioteleskopu ALMA odhalily dříve nepozorovatelné detaily o fyzikálních procesech, které usměrňují vznik planet v okolí tohoto a možná i v okolí mnoha dalších binárních systémů,“ říká Andrea Isella, astronom z Rice University v Houstonu, Texas.

Umělecké ztvárnění binárního systému HD 142527 Autor: B. Saxton (NRAO/AUI/NSF)
Umělecké ztvárnění binárního systému HD 142527
Autor: B. Saxton (NRAO/AUI/NSF)
Planety vznikají v rozsáhlých discích prachu a plynu, které obklopují mladé hvězdy. Malá prachová zrníčka a kapsy plynů se spojují dohromady vlivem gravitace, vytvářejí větší a větší shluky a nakonec asteroidy a planety. Jemným rozdílům v těchto procesech však stále dobře nerozumíme. Na základě studia širokého rozsahu protoplanetárních disků pomocí radioteleskopu ALMA astronomové doufají, že lépe porozumí podmínkám, které doprovázejí vznik planet v celém vesmíru.

Nové obrázky dvojhvězdy HD 142527 s vysokým rozlišením, které byly pořízeny radioteleskopem ALMA, ukazují široký eliptický prstenec kolem binárního systému. Disk začíná neuvěřitelně daleko od centrální hvězdy – přibližně 50 vzdáleností Země od Slunce, tj. 50 AU. Většina přítomných plynů obsahuje dvě formy oxidu uhelnatého (13CO a C18O). Výjimkou je zjevný nedostatek těchto plynů uvnitř obrovského oblouku prachu, který se rozprostírá téměř po celou třetinu oblouku kolem hvězdného systému.

Oblak prachu ve tvaru půlměsíce může být důsledkem gravitačních sil typických pro binární systém a může být rovněž klíčem ke vzniku planet, uvažuje Andrea Isella. Nedostatek volných plynů je možná důsledkem jejich vymrznutí a utváření tenkých vrstev ledu na zrníčkách prachu.

Teplota je tak nízká, že plyn se mění v led a ulpívá na zrníčkách prachu,“ vysvětluje Andrea Isella. „Tento proces pravděpodobně zvyšuje schopnost zrníček prachu spojovat se dohromady a vytvářet silné katalyzátory pro vznik planetesimál a posléze planet.“

Popis k druhému obrázku: Umělecké ztvárnění binárního systému HD 142527 na základě dat z Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA). Kresba ukazuje typický oblouk prachu (červená barva) zasazený do protoplanetárního disku. Červený oblouk neobsahuje plyn, z čehož vyplývá, že oxid uhelnatý „vymrznul“ a vytvořil vrstvy námrazy na zrníčkách prachu v tomto regionu. Astronomové předpokládají, že tato námraza zvyšuje šanci na vznik planet. Dvě tečky uprostřed obrázku představují hvězdy binárního systému.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] public.nrao.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HD 142527, Dvojhvězda, Vznik planety


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »