Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kolem supermasivních černých děr mohou obíhat planety

Kolem supermasivních černých děr mohou obíhat planety

Umělecké ztvárnění planet obíhajících kolem supermasivní černé díry
Autor: Kagoshima University

Protoplanetární disky kolem hvězd nemusí být jediným místem pro vznik planet. Vyplývá to z práce týmu teoretických astronomů z Japonska. Výzkumníci navrhli novou oblast pro vznik těles planetárních rozměrů: prachový torus v okolí supermasivních černých děr v jádrech aktivních galaxií.

Supermasivní černé díry, které jsou miliónkrát až miliardkrát hmotnější než naše Slunce, byly objeveny prakticky v centrech všech velkých galaxií. Mnoho z těchto obrovských objektů je ukryto uvnitř útvarů ve tvaru toroidu tvořeného prachem a plynem známým jako torus.

Tento torus může obsahovat více než sto tisíckrát více hmoty, než obsahuje Slunce, a to především v podobě prachu. To je miliardkrát více prachu než v protoplanetárním disku,“ tvrdí profesor Eiichiro Kokubo z National Astronomical Observatory of Japan se svými spolupracovníky.

V oblasti nízkých teplot protoplanetárního disku se prachová zrníčka obalená ledovou slupkou slepují dohromady a vyvíjejí se do větších načechraných útvarů. Prachový disk v okolí černé díry je tak hustý, že intenzivní záření z centrální oblasti je zablokováno a dochází zde k vytváření oblastí s nízkou teplotou,“ doplňuje Eiichiro Kokubo.

Astrofyzikové zkoumali růstovou křivku malých prachových částic pokrytých ledovou slupkou do těles planetárních rozměrů velikosti Země v takovýchto regionech s nízkou teplotou, které se nacházejí několik světelných roků od supermasivních černých děr ukrytých v jádrech aktivních galaxií s nízkou zářivostí.

Naše výpočty ukazují, že se desítky tisíc planet s hmotnostmi 10× převyšujícími hmotnost Země mohou zformovat ve vzdálenosti přibližně 10 světelných roků od černé díry,“ říká profesor Eiichiro Kokubo. „V okolí černých děr mohou existovat planetární soustavy v úžasném množství.“

Při správných podmínkách mohou planety vznikat dokonce i v drsných podmínkách, jaké se nacházejí v okolí černých děr,“ dodává Keiichi Wada z Kagoshima, Ehime a Hokkaido Universities.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vznik planety, Supermasivní černá díra


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »