Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kolem supermasivních černých děr mohou obíhat planety

Kolem supermasivních černých děr mohou obíhat planety

Umělecké ztvárnění planet obíhajících kolem supermasivní černé díry
Autor: Kagoshima University

Protoplanetární disky kolem hvězd nemusí být jediným místem pro vznik planet. Vyplývá to z práce týmu teoretických astronomů z Japonska. Výzkumníci navrhli novou oblast pro vznik těles planetárních rozměrů: prachový torus v okolí supermasivních černých děr v jádrech aktivních galaxií.

Supermasivní černé díry, které jsou miliónkrát až miliardkrát hmotnější než naše Slunce, byly objeveny prakticky v centrech všech velkých galaxií. Mnoho z těchto obrovských objektů je ukryto uvnitř útvarů ve tvaru toroidu tvořeného prachem a plynem známým jako torus.

„Tento torus může obsahovat více než sto tisíckrát více hmoty, než obsahuje Slunce, a to především v podobě prachu. To je miliardkrát více prachu než v protoplanetárním disku,“ tvrdí profesor Eiichiro Kokubo z National Astronomical Observatory of Japan se svými spolupracovníky.

„V oblasti nízkých teplot protoplanetárního disku se prachová zrníčka obalená ledovou slupkou slepují dohromady a vyvíjejí se do větších načechraných útvarů. Prachový disk v okolí černé díry je tak hustý, že intenzivní záření z centrální oblasti je zablokováno a dochází zde k vytváření oblastí s nízkou teplotou,“ doplňuje Eiichiro Kokubo.

Astrofyzikové zkoumali růstovou křivku malých prachových částic pokrytých ledovou slupkou do těles planetárních rozměrů velikosti Země v takovýchto regionech s nízkou teplotou, které se nacházejí několik světelných roků od supermasivních černých děr ukrytých v jádrech aktivních galaxií s nízkou zářivostí.

„Naše výpočty ukazují, že se desítky tisíc planet s hmotnostmi 10× převyšujícími hmotnost Země mohou zformovat ve vzdálenosti přibližně 10 světelných roků od černé díry,“ říká profesor Eiichiro Kokubo. „V okolí černých děr mohou existovat planetární soustavy v úžasném množství.“

„Při správných podmínkách mohou planety vznikat dokonce i v drsných podmínkách, jaké se nacházejí v okolí černých děr,“ dodává Keiichi Wada z Kagoshima, Ehime a Hokkaido Universities.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vznik planety, Supermasivní černá díra


44. vesmírný týden 2026

44. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 10. do 1. 11. 2026. Měsíc bude v pondělí v úplňku, v noci na středu 28. října projde Plejádami a v neděli 1. listopadu bude v poslední čtvrti. Večer je vidět Saturn, ráno Mars s Jupiterem v přímce s Regulem. Venuše byla 24. října v dolní konjunkci a na ranní obloze se objeví extrémně nízko již koncem týdne jako Jitřenka. Slunce je klidné. Japonská sonda MMX se úspěšně vydala k Marsovým měsícům. Před 90 lety proběhl první úspěšný test raketového motoru v JPL.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN1251

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče „LDN 1251“ Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251. Na první pohled připomíná prázdnou, téměř černou skvrnu na pozadí vzdálených hvězd. Ve

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Východ Měsíce

Průchod měsíčních paprsků inverzní vrstvou atmosféry a její vliv na deformaci okraje kotouče. Lom světla v atmosféře zase odděluje zelenou složku pozorovatelnou v horní části kotouče a červenou složku viditelnou ve spodní části při přechodu do rudého záblesku.

Další informace »