Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Jsou hvězdy "šišaté"?

Jsou hvězdy "šišaté"?

Regulus.jpg
Po desetiletí vědci pozorovali, že Regulus (nejjasnější hvězda v souhvězdí Lva) rotuje mnohem rychleji než naše Slunce. Astronomové nyní vědí daleko více o "hvězdném kotoučku" díky soustavě 6 dalekohledů s optickým a infračerveným interferometrem na Mt. Wilsonu v Kalifornii (CHARA - Center for High Angular Resolution Astronomy).

Regulus s rovníkovou rychlostí přesahující 1,1 miliónů km za hodinu a průměrem 4,2krát větším než Slunce, je nápadně širší v oblasti rovníku, což je mezi hvězdami vzácnost, říká astronom Hal McAlister ze státní univerzity v Georgii (USA) a ředitel CHARA (Center for High Angular Resolution Astronomy). Kdyby se Regulus roztočil jen o 10% více, tak by se sám roztrhl, což podle vědců je nepravděpodobné. (Pro srovnání - rovníková rychlost našeho Slunce je 7.242 km/h.)

Kromě zploštělého tvaru má Regulus ještě jednu zvláštnost, která byla zatím pozorována pouze u dvojhvězd. Regulus je jasnější na pólech než na rovníku. Vlivem rovníkového rozšíření hvězdy vzniká podle McAlistera "gravitační tmavnutí". V rovině rovníku klesá gravitace a následně se snižuje i teplota. Ačkoliv Regulus svítí téměř 350krát více než naše Slunce, vědci zjistili, že teplota na pólech hvězdy je 15.100°C, zatímco na rovníku jen 10.000°C. To způsobuje, že hvězda je asi 5krát jasnější při pohledu k pólu než na rovník. Navíc osa Regula je vychýlena o 86°.

McAlister řekl, že studium Regula je teprve počátek práce se soustavou dalekohledů CHARA. "Doslova máme tisíce dalších cílů pro budoucí studium." Ještě dodal, že po prostudování mladého a horkého Regula by se rád zaměřil na chladnější, starší hvězdy.

Na obrázku je znázorněn počítačový model Regula (vlevo) a jeho srovnání se Sluncem (vpravo dole).

Zdroj: www2.gsu.edu a www.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »