Magnetická Betelgeuse?

Důmyslná astronomická pozorovaní odhalila u Betelgeuse nízkou povrchovou teplotu (asi 3000 K), kterou ale více než bohatě vynahrazuje velký povrch hvězdy (poloměr je 600 až 800 násobek poloměru Slunce, při umístění do středu sluneční soustavy by Betelgeuse sahala až do pásu planetek), a svítivost tedy dosahuje 46000 Sluncí. Do našeho celkového obrazu chybí už jen hmotnost, která činí 5 Sluncí.

Z astrofyzikálního hlediska klasifikujeme Betelgeuse jako červeného nadobra - hvězdu na konci svého života. Už dlouhou dobu jsou známy změny jasnosti Betelgeuse, díky kterým občas přesvítí i blízkého Rigela (a to nejen díky nižší extinkci). Jako nejbližší červený nadobr byla Betelgeuse cílem i Hubbleova kosmického dalekohled, jehož pozorování zobrazila hvězdu jako "bramboru" spíš než sféricky symetrický objekt. A právě toto utvrzuje mnoho astrofyziků v domněnce, že změny jasnosti Betelgeuse způsobují velké konvektivní buňky, z nichž každá zabírá až 20% povrchu (konvekce rovněž způsobuje "zrnění" povrchu Slunce, jen ony buňky jsou mnohem menší než u Betelgeuse).

Nedávno přišel S.B.F. Doch z Institutu Nielse Bohra v Dánsku s domněnkou, že k proměnnosti Betelgeuse může přispívat i dosud nepozorované magnetické pole. Jeho numerické simulace ukazují, že magnetické pole se koncentruje do protáhlých struktur, které jsou zobrazeny na přiloženém obrázku. Magnetické pole je zde zaznačeno siločárami.

Do zkoumání Betelgeuse se můžete zapojit i Vy svými vizuálními pozorováními. Instrukce k pozorování a mapka se srovnávacími hvězdami jsou k dispozici na stránkách skupiny MEDÚZA

Světelná křivka Betelgeuse podle pozorování členů skupiny MEDÚZA aktuální křivka