Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Malé a chladné hvězdy mohou být klíčem k pochopení změn klimatu

Malé a chladné hvězdy mohou být klíčem k pochopení změn klimatu

V374Pegasi.jpg
Nová pozorování malé hvězdičky v souhvězdí Pegasa poskytla mj. nový pohled na Slunce a jeho možné vlivy na Zemi.

Mezinárodní tým astronomů, zahrnující rovněž pracovníky University of St Andrews, navrhl vysvětlení, jak hvězdy včetně našeho Slunce generují svá magnetická pole. Nová teorie může kromě toho pomoci vysvětlit, jak změny magnetického pole Slunce ovlivňují zemské klima.

Astronomové z Francie a Skotska učinili velmi důležitý objev, když studovali malou a studenou hvězdu, vzdálenou 20 světelných let od Země. Použili přitom novou metodu ke zhotovení mapy magnetického pole hvězdy a zjistili, že tato hvězda má velmi jednoduché magnetické pole, podobně jako Země.

Vědci k tomu říkají: "Výzkum magnetických polí hvězd je novou možností, jak nepřímo studovat magnetické pole našeho Slunce. Slunce je proměnná hvězda a změny jeho magnetického pole, přestože jsou malé, ovlivňují zemské klima. Astronomové se domnívají, že dobře zdokumentovaný pokles sluneční aktivity je velmi pravděpodobnou příčinou tzv. malé doby ledové, tj. studeného období, které převládalo na Zemi od 15. do 18. století."

Hvězda s označením V374 Pegasi se nachází v souhvězdí Pegasa a od Země je vzdálena 20 světelných let. Přestože se jedná o jednu z nejbližších hvězd, je 100krát slabší než hvězdy viditelné pouhým okem. Je to velmi malá a studená hvězda. Její průměr se rovná jedné třetině průměru Slunce a její povrchová teplota dosahuje pouhých 2900 °C (povrchová teplota Slunce je 5500 °C).

Astronomové důkladně studovali magnetické pole hvězdy pomocí nejcitlivějšího přístroje na světě, který je v současné době instalován na dalekohledu CFHT na Havajských ostrovech (University of Hawaii). Nový přístroj byl vyvinut na Observatoire Midi-Pyrenees (Francie) pro výzkum a studium magnetických polí hvězd. Je schopen studovat magnetická pole malých hvězd, jako je například V374 Peg, které jsou velmi "těžkými" objekty pro detailní pozorování. Astronomové byli velice překvapeni zjištěním, že magnetické pole této hvězdy má docela jednoduchou formu.

"Astronomové dříve předpokládali, že magnetické pole tak malých a studených hvězd by mělo být velmi chaotické a méně uspořádané, než pozorujeme u Slunce. Nová pozorování místo toho ukazují, že velmi studená hvězda V374 Peg má velmi jednoduchou uspořádanou strukturu magnetického pole, dosti podobnou zemskému magnetickému poli. To nás velice překvapilo," vysvětlují autoři článku, publikovaném 3. 2. 2006 v časopise Science.

Další výzkumy podobných hvězd mohou být jakýmsi vodítkem k pochopení stavby samotného Slunce a jeho vlivů na Zemi. V článku v časopise Science se dále píše: "Změny na Slunci jsou připisovány dlouhoperiodickým změnám magnetického pole, které Slunce produkuje ve svém nitru, jehož mechanismu fyzikové ještě zcela neporozuměli. Je problém pochopit a porozumět chorobě jednoho pacienta. Avšak studiem stavu dalších podobných hvězd budeme schopni zjistit nové údaje o vnitřní stavbě a pochopit tak jeho další vývoj."

Animaci magnetického pole hvězdy V374 Peg najdete například zde.

Zdroj: spaceref.com a cfht.hawaii.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »