Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Nedávno zrozený magnetar

Nedávno zrozený magnetar

Představa, jak z povrchu magnetaru uniká záblesk energie
Autor: NASA's Goddard Space Flight Center/S. Wiessinger

Představte si objekt tak bizarní, že rotuje rychleji než kuchyňský mixér, hmota v něm je tak hustá, že její množství o velikosti zrnka písku by vážilo tisíce tun a magnetické pole je tak silné, že neznáme ve vesmíru nic, co by mu konkurovalo. To je magnetar. Speciální případ neutronové hvězdy. A vědci možná nyní objevili jeden právě zrozený.

S neutronovými hvězdami se setkáváme v případě zániku velmi hmotných hvězd, jejichž jádro se nezhroutí do podoby černé díry. Při explozi hvězdy jako supernova zde po sobě zanechá kromě oblaku hmoty také rychle rotující zbytek s velmi silným magnetickým polem. Tyto podivuhodné hvězdy byly objeveny jako pulsary v roce 1967 (objev učinila Jocelyn Bellová Burnellová, která za něj paradoxně nakonec neobdržela Nobelovu cenu). Neutronové hvězdy vysílají úzce zaměřené svazky záření, které když zasáhnou Zemi, pozorujeme rychle po sobě jdoucí pulsy. Rotace těchto hvězd je bláznivě vysoká a někdy jde až nad 1000 otáček za sekundu.

Neutronové hvězdy mají vysokou hustotu, ale není to jen díky složení, které by podle názvu implikovalo, že obsahují pouze neutrony. V podpovrchových vrstvách je hustota zhruba miliardkrát nižší, než v jádru, kde se opavdu dá hovořit o téměř čisté neutronové hmotě a možná i něčem exotičtějším, co neumí astronomové přesně namodelovat. U povrchu se setkáme i s protony a elektrony a je zde jakási krusta, která je narušována hvězdotřesením, při kterém je uvolňována přebytečná energie.

Mladá neutronová hvězda, magnetar, na snímku XMM-Newton Autor: ESA
Mladá neutronová hvězda, magnetar, na snímku XMM-Newton
Autor: ESA
V případě magnetarů pak hovoříme o neutronové hvězdě s velmi silným magnetickým polem, jaké nemají žádné jiné objekty v nám známém vesmíru (stomilionkrát silnější, než magnety vyráběné lidmi). Tyto hvězdy rotují extrémně rychle a časem ztrácejí na rychlosti rotace vlivem uvolňování energie mj. skrze ono magnetické pole.

2. března 2020 vědci zaznamenali záblesk gama pomocí družice Swift (Neil Gehrels Swift Observatory) s označením J1818.0-1607. Následná pozorování provedly evropská XMM-Newton a americká NuSTAR. Z pozorování vyplynulo, že za zábleskem stojí neutronová hvězda, mladý magnetar. Pokud jsou představy astronomů správné, pak by tento měl být starý jen 240 let! Pro představu, nachází se asi 15 000 světelných roků od nás směrem do souhvězdí Střelce, takže údaj o jeho stáří lze chápat i tak, že my jej takto mladý pozorujeme, zatímco ve skutečnosti už má za sebou pěkných pár tisíc let života.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Universetoday, Nalezen mladý magnetar
[2] Aldebaran, Neutronové hvězdy
[3] Astro.cz, Nejrychleji rotující neutronová hvězda



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Magnetar, Neutronová hvězda


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »