Neobvyklý tvar cirkumstelárního disku
Typické prachové disky, kolem přibližně 100 milión let starých hvězd (např. HD 61005), jsou ploché a jejich struktura odpovídá již formování planet. Ale snímky „Můry“ pořízené HST ukázaly, že některé disky mohou mít velmi překvapující tvar.
„Vůbec jsme neočekávali, že nalezneme prachový disk tak neobvyklého tvaru,“ řekl Dean Hines (Space Science Institute, Corrales, New Mexico), člen Hubblova týmu, který disk objevil. „Myslíme si, že HD 61005 brázdí napříč místním mezihvězdným prostředím, jehož hustota plynu je o něco vyšší. Tím dochází k vymetání materiálu uvnitř disku okolo hvězdy HD 61005. Jaký efekt to má na disk a formování planet v něm, zatím nevíme.“
Hines nazval toto možné vzájemné srážení „neobvyklým, protože jsme neočekávali v sousedství našeho Slunce tolik mezihvězdného materiálu. Protože oblast, přes kterou naše Slunce prochází, byla během minulých několika miliónů let vyklizena aspoň jednou supernovou. Přesto nyní existuje důkaz o hustém materiálu, který je velmi blízko – ve vzdálenosti pouhých 100 světelných roků.“
Astronomové našli důkaz, že vznik planet souvisí s prostředím, v němž se formují hvězdy. Hubblem pozorovaný mladý protoplanetární disk může být přímo ovlivněn tímto prostředím. Pronikavé záření hvězd v otevřené hvězdokupě Trapez (součást mlhoviny v Orionu) některé disky změnilo. Není jasné, jaký vliv má průchod hustými oblastmi mezihvězdného prostředí na formování planet, jako např. v případě objevu HD 61005. Ani to, jaký to bude mít dopad na atmosféry vyvíjejících se planet.
„Můra“ je součástí průzkumu Slunci podobných hvězd. Hines se spolupracovníky studoval vznik a vývoj planetárních systémů pomocí Hubblovy kamery NICMOS (Near Infrared Camerou and Multi Object Spectrometer) a infračerveného dalekohledu Spitzer. Před tím tým Michaela Meyera (University of Arizona, Tucson) vyhledával pomocí Spitzera tepelné záření, prozrazující přítomnost prachu ohřátého hvězdou, a na základě toho identifikoval zajímavé hvězdné systémy.
Hinesův tým a Glenn Schneider (University of Arizona, Tucson) použili velmi kontrastní obraz disků z koronografu NICMOS (HST) a odhalili, kde se Spitzerem objevený prach „zabydlel“. Koronograf NICMOS zastínil rušivý svit hvězd, aby astronomové mohli pozorovat detaily v obklopujícím disku.
„Tyto symbiotické schopnosti, jedinečně zrealizované v programu Great Observatories (NASA), poskytují astronomům výkonné pozorovací přístroje ke studiu cirkumstelárního prostředí, které je potenciálním zdrojem planetotvorných systémů,“ říká Schneider ke společnému programu Spitzera a Hubbla.
Meyer dodává: „Kombinací pozorování z těchto dvou kosmických observatoří dostáváme informace o složení prachových zrn, zda jsou z ledu nebo písku nebo jestli se pohybují stejně, jako když na Zemi stoupají saze z komína. Složení a velikost prachu nám hodně prozradí o dynamice a vývoji solárních systémů. V naší Sluneční soustavě mají astronomové důkaz, že při vzájemných srážkách kusů skal se tvořící prach – např. planetek a objektů Kuiperova pásu. Vidíme, že stejné procesy se rozvíjejí i v dalších planetárních soustavách.“
Objev presentovali 10. ledna v Austinu na 211. konferenci AAS (American Astronomical Society meeting in Austin, Texas, 7. – 11. ledna 2008). Publikován byl 20. prosince v Astrophysical Journal Letters.
Zdroj: www.sciencedaily.com
