Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Nová trpasličia nova

Nová trpasličia nova

nova And 2008
nova And 2008
V súhvezdí Andromeda bola objavená nová trpasličia nova. Podľa organizácie AAVSO, ktorá zverejnila upozornenie na objav novy dňa 2.9.2008 by mohlo ísť o trpasličiu novu typu WZ Sge.

Novu v súhvezdí Andromeda opticky potvrdili viacerí pozorovatelia, pričom fotometrické pozorovania poukazujú, že by mohlo ísť o typ WZ Sge. Údaje o objekte boli odoslané do databázy nepotvrdených objektov CBAT neidentifikovaným pozorovateľom dňa 1.9.2008. Najviac pozorovaní objektu bolo uskutočnených v Ruskej federácii a na základe týchto pozorovaní sa podarilo identifikovať kratučké superhumpy s periódou približne 0.055 dňa. Porovnaním hviezdneho poľa s archívnymi snímkami POSSII identifikoval D. Denisenko predchodcu novy ako slabú hviezdu veľkosti 21 mag (v modrej oblasti spektra). Zaznamenané vzplanutie pritom dosiahlo veľkosť vo vizuálnej oblasti spektra 12,5 mag., čo znamená, že amplitúda svetelných zmien dosiahla minimálne 8 mag. Polohu novy stanovil M. Andreev (Terskol, Ruská federácia) na RA: 02h 00m 25.42s , DE: +44d 10m 18.4s (J2000).

Pozorovania tohto objektu, vrátane fotometrických pozorovaní sú veľmi dôležité. Objekt ešte nie je oficiálne označený a jeho klasifikácia nie je ešte definitívne potvrdená. AAVSO žiada pozorovateľov, aby novu pozorovali v nasledujúcich niekoľkých týždňoch. Je veľmi pravdepodobné, že objekt bude svoju jasnosť v nasledujúcom období meniť. Dlhodobé pozorovanie tak môže odhaliť prítomnosť superhumpov a určiť periódu medzi jednotlivými vzplanutiami.

nova And 2008 - mapka
nova And 2008 - mapka


Trpasličie novy typu WZ Sge sú podtypom trpasličích nov typu SU UMa. Interval vzplanutí je pomerne dlhy, pohybuje sa medzi 23 až 33 rokmi. Prvým známym predstaviteľom trpasličích nov typu WZ Sge bola nova N Sge 1913. Nova explodovala opätovne v roku 1946, čo malo za následok jej prekategorizovanie a v konečnom dôsledku aj vznik nového podtypu trpasličích nov, ktorého sa stala hlavnou predstaviteľkou. Ďalšie pozorovania odhalili prítomnosť spoločníka bieleho trpaslíka s periódou obehu 81 minút 38 sekúnd. Spektrum WZ Sge sa odlišovalo od spektra iných trpasličích nov, pretože v ňom chýbali široké emisné pásy. Počas vzplanutia v roku 1978 boli odhalené superhumpy, ktoré túto novu definitívne priradili k typu trpasličích nov SU UMa. Medzi trpasličie novy typu WZ Sge patrí ešte AL Com a EG Cnc, ktorých intervaly vzplanutí dosahujú periódu okolo 20 rokov.

V sústavách trpasličích nov typu WZ Sge prebieha pomerne pomalý prenos hmoty medzi zložkami systému, ktorý pravdepodobne dosahuje iba 1012 kg/s. Relatívne pomalý tok hmoty je pravdepodobne príčinou dlhej periódy medzi jednotlivými vzplanutiami. Hádankou však ostáva, prečo nedochádza k výbuchom pri hromadení hmoty v akreačnom disku počas pomalého prenosu hmoty z primárnej zložky sústavy na sekundárnu. Príčinou by mohla byť aj nízka viskozita tečúceho materiálu, prípadne poruchy či diery v akreačnom disku, alebo magnetizmus bieleho trpaslíka.

Zdroj:

AAVSO
Universe Today




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »